O jednom přerostlém křoví aneb Podobenství o hořčičném semeni

Podobenství o hořčičném zrnu se vyskytuje ve všech třech synoptických evangeliích (Mk 4,30-32; Mt 13,31-32; L 13,18-19) a také v apokryfním Tomášově evangeliu (logion 20). Toto podobenství poukazuje na kontrast malosti a velikosti, a také na kontrast skrytosti a zjevnosti. Novější výklady se domnívají, že se jedná o podobenství, které narušuje řád společnosti. Ježíš použil obraz hořčičného semene, které bylo dobře známé tehdejším galilejským rolníkům, prvním posluchačům tohoto podobenství. Hořčice roste rychle a v Ježíšově době to byl skoro plevel. Je to invazivní bylina, které se nelze jen tak zbavit. V tomto smyslu Boží království přirovnané k tomuto semeni rozvrací zavedený pořádek, ať už se jedná o chrám a jeho autority či o římskou vládu (viz například Ernest van Eck, The Parables of Jesus the Galilean. Stories of a Social Prophet, Cascade Books, Eugene 2016). |

Co je podobenství?

Podobenství je velmi vhodnou formou k vysvětlení toho, co nás přesahuje a pro co náš jazyk nemá dosud vhodné označení (viz Petr Pokorný, Evangelium podle Marka [Český ekumenický komentář k Novému zákonu], CBS-ČBS, Praha 2016, s. 101). Slovník spisovné češtiny (Academia, Praha 1978, s. 350) vysvětluje „podobenství“ takto: „přirovnání prostřednictvím příběhu, za kt. se skrývá poučení, parabola“.

Řecký výraz parabolé se v Novém zákoně kromě dvou míst v listě Židům (9,9 a 11,19) vyskytuje pouze v synoptických evangeliích (Mt 17x, Mk 13x, L 18x). Jeho základní význam je „přirovnání, srovnání“ (para, „vedle“, bolé, „hození, položení“, tj. „položení vedle sebe“). Viz Ladislav Tichý, „Co je to podobenství?“, Studia theologica, VI, jaro 2004, s. 1-9.

Překladatelské poznámky k podobenství o hořčičném semeni (Mk 4,30-32)

Mk 4,30 A říkal: „Jak zpodobníme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? 31 Jako semeno hořčice, které když je zaseto na zemi, je menší než všechna semena na zemi; 32 a když je zaseto, roste a stává se větším než všechny rostliny a vyhání tak velké větve, že nebeští ptáci mohou přebývat v jeho stínu.“

Podobenství v Mk 4,30 a L 13,18 začíná dvojí otázkou. „Dvojí rétorická otázka jednak poukazuje na tajemný charakter Božího království a jednak vzbuzuje zvědavost posluchačů na podobenství“ (Petr Mareček, Evangelium podle Lukáše [Český ekumenický komentář k Novému zákonu], CBS-ČBS, Praha 2018, s. 406). Odpověď v řeckém textu Markova evangelia je velmi stručná: „Jako semeno hořčice“ (hós kokkó sinapeós; srov. však odlišné čtení v Bezově kodexu: „Je podobné semeni hořčice“). Překlady obvykle uhlazují na „Je jako semeno hořčice“.

Podobenství, jak je zaznamenal Marek, se skládá ze dvou částí a v každé z nich je stejné vyjádření: v. 31: hos hotan sparé („které když je zaseto“) – v. 32: kai hotan sparé („a když je zaseto“). Zdůrazňuje se tak činnost „setí“. Sloveso „sít“ (speiró) je v pasivním tvaru, podmět není uveden (Matouš a Lukáš zde mají podmět „člověk“ [anthrópos]). Veškerá pozornost je soustředěna na hořčičné semeno a na to, co se s ním děje.

V první části podobenství se uvádí, že semeno hořčice „je zaseto na zemi“ (u Matouše 13,24 „na poli“, u Lukáše 13,19 „na zahradě“) a že je „menší než všechna semena na zemi“. Dvakrát je tu použito spojení epi tés gés („na zemi“). Některé překlady v prvním případě výskytu místo „je zaseto na zemi“ mají překlad „je zaseto do země“ (například Český studijní překlad, František Žilka, Bible kralická, Ondřej M. Petrů, Bible21, Český ekumenický překlad), i když tu není předložka eis („do“), ale předložka epi („na“). Překladatel by však měl tento rozdíl v užití dvou předložek zachytit.

Keř, nebo strom?

Marek spolu s Matoušem tvrdí, že semeno hořčice je „menší než všechna semena na zemi“ (Mk 4.31; Mt 13,32 vynechává „na zemi“). Hořčičné semeno není nejmenším na světě, je malé jako špendlíková hlavička, ale může z něj vyrůst keř až 3 metry vysoký (viz Jindřich Mánek, Ježíšova podobenství, Praha 1972, s. 42).

„Jakkoli mohla být hořčice vysoká, přece jen zůstává jakýmsi přerostlým křovím. Z dobových dokladů je zřejmé, že byla považována za doplňkovou rostlinu, užitečnou sice, ale vůbec ne vzácnou a vůbec ne váženou. Byla trpěna na okrajích pole, ale člověk si musel dát pozor, aby mu ‚nezaplevelila pole celé‘“ (Jiří Mrázek, O kozlech, ovcích a lidech (Ježíšova podobenství podle Matoušova evangelia), Mlýn, Třebenice 1997, s. 45).

Lukáš o velikosti hořčičného semene nemluví, ale dodává, že se z něj stal strom (L 13,19; část rukopisů Lukášova evangelia přidává ke slovu „strom“ přídavné jméno „velký“). Obraz říše jako stromu je známý již ze Starého zákona: z Danielova proroctví (Da 4,7-9) a z knihy proroka Ezechiela (Ez 17,22-24). Proč je hořčice líčena jako „strom“, když je to ve skutečnosti keř? „Protože keř není ta správná metafora pro konečné stadium království. Strom s ptáky, kteří v něm hnízdí, možná apokalyptický strom, je vhodnější“ (Bernard Brandon Scott, Hear Then the Parable. A Commentary on the Parables of Jesus, Fortress Press, Minneapolis 1969, s. 377).

Úkryt pro nebeské ptactvo

Podobenství je zakončeno zmínkou o tom, že nebeští ptáci mohou přebývat ve stínu keře (Mk 4,32: „v jeho stínu“). Matouš a Lukáš uvádějí, že ptáci budou sídlit „v jeho větvích“ (Mt 13,32; L 13,19). Překlady se neshodují v převodu řeckého spojení ta peteina tú úranú (doslova „ptáci nebe“). Mnozí to považují za idiomatické vyjádření pro divoce žijící ptáky, a slovo „nebeští“ proto vynechávají.

Český ekumenický překlad, Bible21, Ondřej M. Petrů a Český liturgický překlad NZ: ptáci

Kralická bible (1613): ptáci nebeští

Český studijní překlad a Jeruzalémská Bible: nebeští ptáci

Studijní překlad Miloše Pavlíka: ptáci nebe

Slovenský katolický překlad: nebeské vtáky

Nová Vulgáta: aves caeli

Překlady se také liší v překladu slovesa kataskénoó, které znamená „sídlit, usadit se, přebývat“. Obvykle tu mají sloveso „hnízdit“, ale pro tuto činnost má řecký jazyk speciální výraz nosseuó („hnízdit“) (viz Ez 31,6; Jer 31,28 [LXX], Da 4,12). I toto musí překladatel vzít v úvahu a ptát se, proč autor evangelia tento zvláštní výraz nepoužil. Sloveso kataskénún se v Novém zákoně vyskytuje pouze v podobenství o hořčičném semeni a ve Skutcích apoštolů (2,26).

V Septuagintě je toto sloveso ekvivalentem hebrejského slovesa šáchan („přebývat“) a pouze v jednom případě je užito ve spojení s ptáky: Ž 104 (LXX 103,12).

Ž 104,10-12 (ČEP):

¹⁰Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou.

¹¹Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň.

¹²Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech.

Návrh překladu a porovnání textu kritické edice řeckého textu Mk 4,30-32 se dvěma starověkými rukopisy: