Lukášovo evangelium 2,14: Pokoj lidem dobré vůle

Bible kralická (1613):

Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.

Český studijní překlad:

„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení. “

Český ekumenický překlad:

„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“

Bible21:

„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“

Český liturgický překlad:

„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení!“

Slova „Pokoj lidem dobré vůle“ se v našem prostředí natolik vžila, že si mnozí z nás nedokáží představit, že by toto vyjádření mohlo mít ještě jinou podobu. A právě tu najdeme ve většině českých překladů. Chvalozpěv „Gloria [Sláva]“, který pronáší sbor andělů, je součástí Lukášova evangelia, které bylo napsáno v 75-90 po Kr. Z literárního hlediska se jedná o dvojverší. Chybějící sloveso ukazuje na jeho semitský ráz. Nejedná se o přání („Sláva buď Bohu“), ale o výpověď.

Textověkritická poznámka:

1. Část řeckých rukopisů obsahuje text se slovem eudokia („dobrá vůle, zalíbení, přízeň“) v 1. pádě. Toto čtení se nachází především v pozdějších rukopisech: „a na zemi pokoj, mezi lidmi dobrá vůle“ (viz Kralická bible).

2. Variantu s 2. pádem (eudokias = „a na zemi pokoj lidem dobré vůle“) dosvědčují nejstarší rukopisy (původní verze Sinajského kodexu a Vatikánského kodexu, Alexandrijský rukopis, Bezův kodex). Moderní české překlady dávají přednost této variantě.

Překladatelská poznámka:

Adresáty pokoje jsou anthrópoi eudokias, doslova „lidé dobré vůle“ či „lidé zalíbení“. O čí „dobrou vůli“ se jedná? Lidskou, nebo Boží? Většina českých překladů sem doplňuje slovo „Bůh“. Biblista Petr Mareček ve svém komentáři vysvětluje, proč tomu tak je: „Genitiv ‚zalíbení‘ (eudokias), jak nedávno bylo zjištěno skrze odpovídající texty z Kumránu (1QH 4,32-33; 11,9), se nevztahuje na ‚dobrou vůli lidí‘, jak dává na srozuměnou Vulgáta ‚bonae voluntatis‘, avšak na Boží zalíbení, Boží přízeň“ (Evangelium podle Lukáše, CBS-ČBS, Praha 2018, s. 97n). K tomuto vyjádření je však třeba dodat jedno důležité upřesnění, totiž že hebrejský text Chvalozpěvů z Kumránu má ve slově „zalíbení“ (rácón) zájmenný sufix (b^ené r^ecónó = „synové jeho zalíbení“), ale ten v evangelijním textu není. V této souvislosti je zajímavé, že ve starobylém koptském překladu zní druhá část verše z Lukášova evangelia takto: „ (…) a na zemi pokoj lidem jeho vůle“. Koptština byla hovorovým jazykem křesťanů v Egyptě. Od 3. století vznikaly překlady v saídském dialektu koptštiny, se kterým se mluvilo na jihu, krátce poté i v nářečí bohairském, jímž se hovořilo na severu.

Z výše uvedených poznatků vyplývá, že odkaz na Boží zalíbení v tomto verši má starobylý původ a je k němu při interpretaci přihlédnout, ale já bych se zde přidržel doslovného řeckého znění a tradičního překladu „pokoj lidem dobré vůle“.