Jste zde

Liturgie pohřbu Jana Konzala

Důrazy slavnosti a jejich liturgické vyjádření

Civilní projev

Zemřelý si přál co nejcivilnější křesťanský pohřeb. V minulosti zažil honosná shromáždění při příležitosti pohřbů biskupů Provazníka, Krátkého, Blahy, Krpálka a do jisté míry i Zahradníka. Biskupové Ecclesia silentiae zakoušeli, od většiny biskupů viditelných struktur církve, kolegiální chování až po smrti… Zemřelý si přál, aby jej pohřbíval jáhen. Jednak tím vyjádřil přesvědčení, že jáhnové jsou spolu s kněžími a biskupy plnoprávnými členy kolegia ordinovaných, jednak tak zamezil tomu, aby se pohřbu ujal nějaký diecézní biskup. Služebníci byli v civilu, bez liturgických rouch. Zemřelý liturgické oděvy neužíval, biskupské insignie považoval za směšné.

Komuniální uspořádání

Zemřelý usiloval posledních čtyřicet let života o komuniální podobu církve. V nejnižší úrovni se komuniální obec liší od dosud běžné farnosti především tím, kdo nese odpovědnost. Ve farnosti patří veškerá práva i povinnosti faráři (resp. administrátorovi), v komuniální obci jejímu celku. Vnějším vyjádřením tohoto významového posunu je komuniální uspořádání liturgického prostoru. Tradiční kostel je uspořádán tak, aby účastníci shromáždění především viděli na předsedajícího – to že si vzájemně sledují záda se tolik neřeší. Komuniální uspořádání umožňuje, aby většina shromážděných na sebe viděla. Z několika možných uspořádání se jevil pro daný účel nejvhodnější tvar podkovy. Je inspirován pravoslavnou ikonou Letnic (a zároveň církve). Učedníci jsou shromážděni pospolu v jakémsi otevřeném kruhu. Je tak naznačeno, že církev je otevřena světu. Volným prostorem do církve vchází katechumen, volným prostorem odchází na věčnost zemřelý.

Jeden z mála katolických kostelů, kde je možné liturgický prostor přestavět, je sv. Vojtěch v Dejvicích. Zemřelý tento kostel navštěvoval v 90. letech, kdy zde působil Aleš Opatrný. V současnosti kostel spravuje rektor Jan Kotas (který je současně rektorem semináře) a který nám umožnil prostor využít. Opět se ukázalo, že kapacita prostoru v komuniálním uspořádání je stejná jako kapacita v podélném, „autobusovém“ uspořádání.

Liturgie na svědectví vzkříšení

Pohřební liturgie má mít „velikonoční charakter“, nazvali jsme jí liturgií na svědectví vzkříšení. Vyjádřili jsme to jednak tím, že jsme pohřeb slavili v neděli. (Odpoledne, neboť dopoledne nebyl kostel volný.) Dalším vyjádřením je velikonoční svíce – paškál, který se obvykle staví na kandelábr poblíž rakve. Paškál obce, do které zemřelý patřil, bylo možné postavit přímo na rakev. Toto „velikonoční“ světlo pak ceroferáři roznesli před posledním rozloučením celému shromáždění. Využili jsme prvek z pravoslavné velikonoční vigilie, kde průvod se světlem probíhá obráceným směrem, než na Západě. Světlo se v temném kostele objeví zpoza ikonostasu, od něj si zapálí svíce celé shromáždění a odtud vychází průvodem ven – jakoby světlo Zmrtvýchvstalého se šíří do světa. My jsme se světly doprovázeli rakev se zemřelým. Venku již bylo tma – symbolika by málo vypovídala, pokud by se tento prvek použil ve dne.

Role tvůrců liturgie je především připravit rámec, ve kterém Hospodin svůj lid nejrůznějším způsobem oslovuje. Koncert při vynášení rakve obstaralo hejno krkavců. Nebylo sice moc vidět, ale bylo dobře slyšet. To nebylo možné naplánovat...

Makrostruktura

Pohřeb měl tři části: dopolední eucharistii slavenou v obci, které byl zemřelý členem; vlastní pohřeb, který je popisován v tomto příspěvku, a uložení do hrobu na hřbitově v Ořechu druhý den dopoledne. Tuto poslední část připravoval kolega Jan Rückl, zpěvů se ujali kantoři z Habrovky pod vedením Milana Pospíšila. Místní farář Mariusz Kuźniar poskytl tzv. kněžský hrob. Jan Konzal si přál být pohřben v Ořechu (v přifařené obci Zbuzany prožil dlouhou část života), ale jiný použitelný hrob nebyl k disposici.

Vlastní pohřeb obsahoval úvodní obřady, blok slova, předělový blok s informacemi a vystoupením řečníků a jako klíčovou část tzv. poslední rozloučení.

Mikrostruktura

Volbu biblických textů provedl kazatel Petr Sláma. Při přípravě liturgie jedné člence týmu vadil závěrečný verš 1. čtení a požadovala jej vypustit: „Ať jsou zahanbeni ti, kdo mě pronásledují, ale já ať zahanben nejsem; oni ať jsou vyděšeni, ale já ať vyděšen nejsem. Přiveď na ně zlý den, zlom je dvojnásobným zlomením.“ (Jr 17,18). Naštěstí byl její hlas osamocený. To bychom museli např. z Magnificat vypouštět verše: „...rozptýlil ty, kteří jsou pyšní v smýšlení svého srdce, svrhl vládce z trůnů...“ (L 1, 51-52)!

Liturgické zpěvy byly voleny z Biblického zpěvníku IES tak, aby odpovídaly charakteru dané části liturgie. Můj učitel liturgiky, kanadský anglikán David Holeton, si cení zpěvů z Taizé. Ovšem hned dodává, že v Čechách máme s jejich užíváním problém, a to hned dvojí. Jednak nejsou voleny podle charakteru liturgické části (toho jsme se snad vyvarovali) a chybí v nich sóla, zpívá se jen refrén (tomuto požadavku jsme bohužel nedostáli). V případě Nunc dimittis jsme s flétnovými sóly počítali, ale kantorka a instrumentalistka, která měla posloužit, přišla o hlas. Byla přítomna, ale omluvila se, že „by to neufoukala“. Zpěv Staňte se solí byl zařazen na přání kazatele na poslední chvíli a již jsme nestačili zareagovat.

Přednášet přímluvy patří mezi nejzřetelnější projevy obecného kněžství a jsou svěřeny křesťanské obci. Její členové mají právo i povinnost na nich participovat. Obvykle přímluvy improvizujeme, ovšem ve velkém shromáždění to neumíme. Domluvili jsme se, že napíšeme návrhy přímluv (ve třech sekcích: svět, církev a pozůstalí). Tyto návrhy jsem sjednotil do podobné formy. Pouze jednu prosbu jsem musel více upravit, aby byla přímluvou. Určený koordinátor pak vybral přímluvy, které budou přednášeny. Autoři přímluv věděli, kdy mají nastoupit k přednesu, předsedající a varhaník měli přehled, kdy přednášení skončí.

Struktura slavnosti

Úvod

1. Před začátkem varhanní preludium - varhaník Marek Čihař

2. Úvodní zpěv - Učiň mne Pane nástrojem (František z Assisi, Petr Eben)

3. Liturgický pozdrav

4. Úvodní slovo – téma: nezajištěnost proroka – předsedající jáhen Pavel Poláček

5. Biskupská blahoslavenství papeže Františka – https://www.getsemany.cz/node/3919 – Alena Poláčková

6. Vstupní modlitba

Modleme se

chvíle ticha

Svatý Bože,

Ty jsi Pánem života a smrti.

Stvořil jsi nás ke svému obrazu a pečuješ o nás.

Děkujeme ti za tvého služebníka biskupa Jana,

za dar jeho života,

za lásku a milosrdenství, které jsi mu daroval a kterých on byl svědkem.

Zvláště ti děkujeme za lásku projevenou jemu i nám v Ježíši Kristu,

jenž zemřel a vstal z hrobu, aby všechny osvobodil od zlého,

a daroval věčný život všem, kdo v něj věří.

A až se i náš čas naplní,

dopřej nám v radosti věčného domova

žít ve spojení se všemi svatými.

Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Blok slova

7. SZ čtení– Jr 17,14–18 – lektorka Mária Savková slovensky

8. Žalm 27 – Hospodin je mé světlo a má spása – kantorky Daniela Knorrová a Lucie Luštincová

9. Evangelium - Mt 5,13–16 (sůl země a světlo světa) – jáhen Jan Rückl

10. Kázání – Petr Sláma, kazatel ČCE, docent ETF UK - http://www.getsemany.cz/node/3921

11. Ticho

12. Zpěv Staňte se solí (Taizé)

13. Přímluvy improvizované, připravované Společnou cestou (výběr Petr Ferdus) se zpívaným Kyrie; úvod a závěr předsedající dle Rückla, Přímluvy str. 381

14. Otče náš

Organizační věci a slova hostí

15. Oznámení, mj. poděkovaní Štěpánce Škampové, která koordinovala péči o nemocného Jana Konzala – její asistenti Josef Basík a Pavel Hradilek

16. Slova hostí – biskupa Václava Malého, Mariana Zajíčka za OK21, Martina Vaňáče za IES

17. Hudební předěl, shromáždění si zapálí, s pomocí ceroferářů od paškálu svíce; předsedající přechází k rakvi (k nohám zemřelého)

Poslední rozloučení

18. Úvod

Nyní je dobré prokázat našemu zemřelému poslední službu lásky,

pohřbít ho a odevzdat Pánu Bohu.

Modleme se tedy, aby náš Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista,

jenž není Bohem mrtvých, ale živých,

vysvobodil našeho bratra Jana ze smrti;

aby byl k němu ve svém soudu milosrdný,

nepočítal mu jeho dluhy

a přijal ho do svého života věčného.

18. Zpěv (kropení) Věřím, že můj Vykupitel žije (kniha Job, Josef Olejník)

19. Eulogie nad rakví

Svatý Bože, svou stvořitelskou silou jsi nám dal život na této zemi

a ve své vykupitelské lásce jsi nám dal i nový život v Kristu.

Svěřujeme Jana tvé milosrdné péči ve víře v Krista, našeho Pána,

jenž zemřel a vstal z mrtvých, aby nás zachránil,

a s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha svatého,

nyní i na věky věků. Amen.

18. Požehnání (dle He 13,20–21)

Bůh pokoje, který vyvedl z mrtvých velkého pastýře ovcí pro krev věčné smlouvy,

našeho Pána Ježíše, ať vás zdokonalí ve všem dobrém k vykonání jeho vůle,

čině v nás to, co je před ním příjemné,

skrze Ježíše Krista, jemuž buď sláva na věky věků. Amen.

20. Průvod s rakví, zpěv Nunc dimittis (Taizé)

21. Rozloučení u pohřebního vozu

22. Návrat - v levé lodi občerstvení