Zprávy

Evropské setkání Taizé ve dvou etapách

(taize.fr) Evropské setkání organizované komunitou Taizé se nakonec uskuteční ve dvou etapách. Původně se mělo tradiční každoroční evropské setkání uskutečnit ve dnech od 28. prosince 2021 do 1. ledna 2022 v italském Turíně. S ohledem na nová omezení v souvislosti s pandemickou situací bylo na konci listopadu rozhodnuto o konání online setkání, tj. přenášení programu z Turína za účasti několika bratrů a místních mladých lidí. Samotné evropské setkání v Turíně bylo přesunuto na letní termín od 7. do 10. července 2022, kdy jsou zváni mladí lidé z Evropy, aby v hojném množství přijeli a zúčastnili se další etapy pouti důvěry na zemi.

Představený komunity bratr Alois ohlásil další akce v rámci pouti důvěry plánované v roce 2022:

Od 8. do 15. května 2022 se bude konat pouť do Svaté země.

Od 13. do 17. července 2022 se uskuteční v Taizé přátelské setkání mladých křesťanů a muslimů.

Od 21. do 28. srpna 2022 se v Taizé koná týden přemítání pro mladé ve věku 18 až 35 let. Během tohoto týdne se mohou zájemci zapojit do speciálního programu na téma ochrany biodiverzity.

Od 28. prosince 2022 do 1. ledna 2023 je naplánováno další evropské setkání, které by se mělo konat v německém městě Rostock.

Bratr Alois z Taizé strávil Vánoce na ostrově Lampedusa

(vaticannews.va) Představený komunity Taizé bratr Alois strávil Vánoce na středomořském ostrově Lampedusa, na který každý den přijížději uprchlíci. „To, čeho jsem tam byl svědkem, mě velmi dojalo“, uvedl ke složité situaci na ostrově. Zároveň vyzval k „solidaritě všech kontinentů“, která by umožnila „přijímat všechny lidi s důstojností, kterou si zaslouží“. Z jihoitalského ostrova si přivezl také malý kříž, vyrobený ze dřeva dvou uprchlických lodí, který bude následně umí- stěn v kostele komunity Taizé.

Pro vatikánský rozhlas bratr Alois uvedl: „Do nadcházejícího roku si jako bratři z Taizé přejeme, aby byl rokem naděje, ve kterém se nedáme pronásledovat strachem. Obavy jsou na místě – strachujeme se o budoucnost a zatěžuje nás zcela nová situace ve světě. Z důvěry v Krista však můžeme čerpat důvěru také ve svou budoucnost a tuto důvěru předávat dál“

Ženy ve významných funkcích ve Vatikánu

(vaticannews.va) Rok 2021 byl rokem Františkova pontifikátu, kdy bylo do vysokých funkcí ve Vatikánu jmenováno nejvíce žen. Nejprve papež jmenoval sestru Nathalii Becquartovou podsekretářkou biskupské synody, čímž poprvé umožnil ženě hlasovat na synodě. Došlo také k historicky prvnímu jmenování ženy sekretářkou dikasteria Římské kurie, kterou se stala sestra Alessandra Smerilliová - i když dočasně - v Dikasteriu pro službu integrálnímu lidskému rozvoji.

V listopadu se sestra Raffaella Petriniová stala první ženou "číslo 2" ve státní správě, tedy na pozici, kterou obvykle zastává biskup, když byla v listopadu 2021 jmenována generální sekretářkou Governatorátu městského státu Vatikán. Dalšími významnými jmenováními byly Catia Summaria jako promotorka spravedlnosti u vatikánského odvolacího soudu, sestra Nuria Calduchová-Benagesová jako sekretářka Papežské biblické komise a Charlotte Kreuterová-Kirchhofová jako vicekoordinátorka Rady pro ekonomiku.

Kardinálové v roce 2021

(vaticannews.va/MV) Poprvé od roku 2014 nesvolal papež František během roku 2021 konsistoř kardinálů a nedošlo ke jmenování nových kardinálů. Dosud papež František (od 2013) během necelých 9 let pontifikátu v rámci 7 konsistoří jmenoval 101 nových kardinálů. Jeho předchůdce Benedikt XVI. (2005–2013) během 8 let pontifikátu uskutečnil 5 konzistoří a jmenoval 90 nových kardinálů. Přesto je od 7. listopadu 2020, kdy Ital Angelo Scola oslavil 80. narozeniny, počet kardinálů-volitelů papeže (tj. těch, kteří nedosáhli věkové hranice 80 let) na symbolickém počtu 120. Tuto hranici stanovil Pavel VI. v roce 1975 jako teoretickou maximální hranici volebního kolegia. Přestože už papež Jan Pavel II. tuto hranici překročil (tj. v určitou chvíli bylo kardinálů-volitelů více než 120), během dosavadních voleb papežů toto číslo překročeno nebylo. Konkláve v roce 2005 i v roce 2013 se účastnilo 115 kardinálů.

Nejméně 13 kardinálů se v roce 2021 nakazilo virem Covid-19, přičemž tři z nich na následky nemoci zemřeli. Byli to brazilský kardinál Eusebio Oscar Scheid (1932–2021), venezuelský kardinál Jorge Urosa Savino (1942–2021) a brazilský kardinál José Freire Falcao (1925–2021).

Dne 30. dubna 2021 papež František apoštolským listem zavedl změnu do soudního řádu Městského státu Vatikán. S výjimkou záležitosti, které se týkají věcí duchovních nebo s duchovními věcmi souvisejících, při nichž má právo soudit kardinály, legáty Apoštolského stolce a biskupy jedině římský biskup (kán. 1405 § 1), budou všechny ostatní kauzy náležet do pravomoci vatikánského tribunálu. Motu proprio opravňuje vatikánské laické soudce souditi i kardinály a biskupy, čímž se otevřel prostor pro rozsudek nad kardinálem Angelem Becciu, který je zapleten do pochybných finančních operací.

11. zasedání Synodu leuenberských církví v ČR

(MV) Ve dnech 10. - 11. prosince 2021 se ve sboru Českobratrské církve evangelické (ČCE) v Pardubicích konalo 11. zasedání Synodu leuenberských církví v ČR. Původně se mělo konat už v listopadu 2020, ale bylo odložené s ohledem na pandemickou situaci.

Tématem setkání byla mládež. Hlavní přednášku o možnosti práce s mládeží přednesl Pavel Hošek (Církev bratrská). Jako host se synodu účastnil také Pavel Hanych (ČCE), který představil nový evangelický zpěvník. V závěru zasedání proběhly volby nového předsednictva synodu. Novou předsedkyní byla zvolena Jana Křížová (Evangelická církev metodistická), 1. místopředsedkyní Jana Hofmanová (ČCE), 2. místopředsedkyní Hana Tonzarová (Církev česko-slovenská husitská). Poprvé jsou na všech třech postech předsednictva pouze ženy.

Příští zasedání by mělo proběhnout v roce 2023 a bude jej hostit Církev československá husitská.

Synod leuenberských církví v ČR poprvé zasedal v roce 2000. Zahrnuje církve působící v ČR, kteří se hlásí ke Společenství evangelických církví v Evropě (do roku 2003 se jmenovalo Leuenberské církevní společenství). Evropské společenství vzniklo v roce 1973 podpisem tzv. Leuenberské konkordie, dokumentu, který vyjadřuje základní shodu v uče-ní mezi luterskými, reformovanými a unionovanými církvemi v Evropě a byl přijatý v roce 1973 ve švýcarském Leuenbergu (u Basileje). Vyjádřená shoda umožňuje vzájemné uznání církví nadále samostatných ve věrnosti svému vyznání a praxi. Dále pak uznání ordinace k duchovní službě, což je základem pro společenství kazatelny a stolu Páně. Evropské společenství inspirovalo podobné dohody v jiných regionech: Formula of Agreement v roce 1997 (v USA) nebo Amman Declaration v roce 2006 (na Středním východě).

V 90. letech se v rámci leuenberského společenství na evropské úrovni diskutovalo o možnosti vytvoření evropské evangelické synody, která by byla určitým orgánem společenství, vyjadřující jednotu viditelným způsobem. Návrh německého teologa Reinharda Frielinga podpořil také český teolog Pavel Filipi, ale k jeho realizaci nedošlo. Profesor Filipi tento návrh realizoval alespoň na národní úrovni v ČR. Členy synodu jsou zástupci pěti církví, zastoupené vždy čtyřmi delegáty (2 ordinovanými, 2 laiky): Církev bratrská, Církev československá husitská, Českobratrská cír-kev evangelická, Evangelická církev metodistická a Slezská evangelická církev augsburského vyznání. Synod se schází jednou za dva roky.

V čele synodu dosud byli: Pavel Filipi (ČCE, 2000–2008), Jana Křížová (ECM, 2008–2012), Jan Roskovec (ČCE, 2012–2016), Hana Tonzarová (CČSH, 2016–2018) a Petr Raus (CB, 2018–2021).