Dva typy kněží a výběr biskupů

Oba přeložené články v lednovém čísle Getseman reagují na dění ve světové církvi, ale prolínají se s aktuálním děním v českém církevním prostředí.

Emeritní profesor pastorální teologie ve Vídni Paul M. Zulehner se ohlíží za diskusí o podobě kněžství v souvislosti se synodou biskupů amazonské oblasti (2019) a předkládá návrh dvou typů kněží: kněží tradičního typu jako zakladatelé obcí a kněží nového typu v čele obcí. V prvním případě by se jednalo o misionářsky zaměřené kněze, kteří budou získávat lidi pro evangelium a zakládat evangelijní společenství. Žili by bez manželství, ale ve společných komunitách. Ve druhém případě by se jednalo o kněze, kteří budou vykonávat službu v živých evangelijních společenstvích. Byli by živými společenstvími voleni, resp. navrženi biskupovi. Po patřičném pastoračním a liturgickém školení by byli ordinováni a začleněni do „týmu starších“ (podle návrhu jihoafrického biskupa německého původu Fritze Lobingera). Sloužili by bez honoráře, pracovali v civilním povolání a žili by v rodině.

Hned se mi při četbě tohoto textu vybavil návrh českého jezuitského kněze působícího dlouhá léta v Japonsku a děkana Katolické teologické fakulty (v letech 2003–2010) Ludvíka Armbrustra (1928–2021), který přednesl na 2. zasedání Plenárního sněmu katolické církve v ČR na Velehradě v červenci 2005. Také mluvil o dvou podobách kněžství. Kněží by se podle jeho pojetí dělili na tzv. misionáře (žijící v celibátu a oslovující ty, kteří ztratili kontakt s křesťanstvím) a na tzv. údržbáře (starající se o to, aby byly mše, pohřby a křty; tito kněží by se mohli rekrutovat i z řad ženatých starších mužů, majících důvěru společenství). Podle svědectví účastníků vzbudil tento návrh poměrně velkou pozornost. V oficiálních zápisech a zprávách se však většinou neobjevil a údajně bylo samotnému Armbrusterovi doporučeno, aby o tomto návrhu už nikde veřejně nemluvil. Ludvík Armbruster zemřel 18. prosince 2021 ve věku 93 let. Je po 17 letech od skončení plenárního sněmu katolická církev v ČR připravena diskutovat i o takovýchto návrzích?

V textu profesora katolické systematické teologie na Boston College Richarda R. Gaillardetze je v kontextu úvah o potřebných reformách v souvislosti s vyjádřením synodality církve mimo jiné zmínka o odtrženosti biskupa od místní církve. S tím souvisí i praxe výběru biskupa, která se v katolické církvi obecně rozšířila v 19. století: Vatikán jmenuje biskupa diecéze, aniž by se k tomu členové místní církve mohli jakkoli vyjádřit. Gaillardetz také kritizuje praxi přesazování biskupů z jedné diecéze do druhé jako formu církevního povýšení ze zdánlivě okrajového pastoračního úřadu na prestižnější místo. Obojí je v současnosti aktuální v souvislosti s výběrem nového pražského arcibiskupa. Bez větší transparentnosti a potřebné reformy procesu výběru nových biskupů bude těžko možné proměnit stále ještě hodně pyramidální strukturu katolické církve do více synodální podoby.