Předvolební Jezulátko

Už před prezidentskými volbami v roce 2018 jsem byl překvapen, jak veřejně deklarovaná víra některých prezidentských kandidátů se stala součástí jejich kampaně, přestože podle různých výzkumů česká společnost prokazuje velmi malý zájem o náboženství. Např. Mirek Topolánek v prosinci 2017 informoval a své návštěvě velehradské baziliky a uvedl: „Víra pro mě hraje naprosto zásadní roli. Největším problémem západoevropské civilizace je, že opustila hodnoty, na kterých vznikla, ztratila víru. Víra přece není pouze praktikování nějakého náboženství. Víra je víc.“

Velkou pozornost letošních prezidentských voleb vzbudil fenomén „Babišova Jezulátka“. Andrej Babiš chtěl svoji kampaň před 2. kolem zahájit v úterý 17. ledna návštěvou v kostele Panny Marie Vítězné u sochy Pražského Jezulátka. Když se to komunita bosých karmelitánů z médií dozvěděla, rozhodla se na celé dopoledne kostel uzavřít, neboť nechtěla, aby se světoznámá soška stala součástí předvolební kampaně („která je navíc vedena velmi útočným a strach vyvolávajícím stylem a se kterou se rozhodně nemůžeme ztotožnit“). Babiš do kostela nakonec stejně zašel, zřejmě odpoledne, natočil tam video, které zveřejnil s komentářem: „K Jezulátku chodím rád. Nikdy jsem to nikomu neřekl. Byl jsem tam i den před volbami a poslal mu prosbu. Funguje to.“ Přitom z kapsy kabátu vytahoval malou sošku Jezulátka jako svůj talisman. Některým lidem přišlo tohle chování bizarní a účelové, zvlášť když se Babiš v minulosti netajil tím, že není věřící, ale své osobní záležitosti „konzultuje s vesmírem“ (např. v září 2019), že komunikuje s astrology a kartářkami.

Těžko říct, na koho tento marketingový tah volebního štábu mířil. Někteří tvrdili, že byl zaměřen na lidi věřící. Podle mého názoru Babišova návštěva kostela nebyla prezentována jako výraz křesťanské zbožnosti, ale jako víra v jakousi moc, která „funguje“. Většina obyvatel v ČR aktivně nepraktikuje žádnou víru, ale není možné je považovat za zcela nevěřící, protože většinou v něco věří. Často je to spojené s křesťanskou symbolikou, se kterou se u nás s ohledem na minulost setkáváme téměř na každém kroku. Pokus oslovit tyto „něcisty“ mohl mít větší šanci na úspěch než snaha oslovit praktikující křesťanskou menšinu, pro kterou je jedním z ústředních motivů víra v ukřižovaného a vzkříšeného Krista, nikoliv používání křesťanských symbolů jako ochranných amuletů. Modlitba je vnímána jako rozhovor s živým Bohem, kterého věřící sice také může a má prosit, ale uznává Boží svrchovanost a vůli. Nejedná se o automat, do kterého se hodí jakékoliv přání a ono „to funguje“.

Zajímavě to okomentovala Lucie Stuchlíková, redaktorka Seznam.cz: „Já být katolík, tak jsem tedy dost uražená, že mě má Andrej Babiš za nějakou slabomyslnou osobu, které stačí před obličejem zamávat Jezulátkem. Naopak si myslím, že pro věřící je to otázka nějaké autenticity, a ta teda u Andreje Babiše chyběla. A myslím si, že v tomhle se tedy jeho tým značně přepočítal.“