Křesťanství je proti násilí

Dne 13. října 2023 se v Senátu ČR konala diskuse (tzv. kulatý stůl) na téma „Jak zlepšit systém pomoci obětem násilí. Cílem byla diskuse o tom, jak Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (zkráceně nazývána podle místa, kde došlo k jejímu schválení, Istanbulská úmluva) přispěje k lepší pomoci zranitelným skupinám v české společnosti, jako jsou ženy, děti a senioři. Akce se konala pod záštitou 1. místopředsedy Senátu Jiřího Drahoše a s podporou předsedy Miloše Vystrčila. Jedním z řečníků byl farář Českobratrské církve evangelické Jakub Helebrant.

Vážené dámy, vážení pánové, děkuji za možnost zde promluvit. Velmi si této příležitosti vážím.

Kdo jsem

Jsem Jakub Helebrant a jsem farářem Českobratrské církve evangelické a jako takový i teolog, absolvent Evangelické teologické fakulty UK.

Proč tu mluvím já, na půdě sekulární instituce?

Protože v diskuzi o Úmluvě proti násilí se často mluví v souvislosti s křesťanstvím a sice s negativním pohledem křesťanského náboženství na tuto úmluvu. Jsem přesvědčen, že křesťanská víra ve svém základu nemá nic proti obsahu Úmluvy proti násilí. Ba naopak. A toto své přesvědčení bych zde rád přednesl a pozval vás k němu.

Z jakého pohledu vycházím?

Pro evangelické křesťany je východiskem přemýšlení o Bohu především Bible. K Bibli přistupujeme exegeticky. Pomocí výkladu biblických textů se snažíme najít hlavně jejich pointu (message), která je přenositelná do různých kontextů a kultur. Ovšem kontext a kultura, ve kterých biblické texty vznikaly, jsou zpravidla nepřenositelné. Budu se to snažit demonstrovat na následujících příkladech.

Násilí v Bibli (Sd 19, Lv 18, Ježíš, Pavel)

Příkladů násilí v Bibli je hodně, včetně sexuálního násilí. Jako první zmíním příběh knihy Sd 19. V příběhu figuruje pocestný a jeho konkubína (tedy ne manželka, spíše sexuální otrokyně). První případ nepřenositelného kontextu. V rovnoprávné společnosti nelze mít sex. otrokyni. V patriarchálním starověku to šlo. Pocestnému byl jedním knězem nabídnut nocleh. Večer přišli mužové ničemní, kteří se hosta v knězově domě dožadovali, že ho chtějí poznat, což je eufemismus pro sex. Chtěli hosta znásilnit. A tehdy platilo „host do domu, Bůh do domu”. Kněz mužům ke znásilnění nabídl svou dceru a onu konkubínu, hlavně aby neublížili hostu. Další nepřenositelný kontext. Host však vzal svou konkubínu a vyvedl ji těm násilníkům ven. Ti ji znásilňovali celou noc, až zemřela. Následoval přísný trest, totiž válka nejen vůči těm ničemům, ale i vůči mužům, kteří tento hřích dovolili. Pointou příběhu je, že Bůh v žádném případě netoleruje sexuální násilí, a to ani vůči tak tehdy společensky bezvýznamné osobě, jako byla konkubína. Pointa příběhu je přenositelná do současnosti.

Další text, který bych rád zmínil, je Lv 18,6-20. Nebudu to číst celé. Uvedu jen dva verše. Šestý verš: „Nikdo se nepřiblíží k některé ze svých blízkých příbuzných, aby odkryl její nahotu. Já jsem Hospodin.” Odkrýt něčí nahotu je opět eufemismus pro sex. Zde konkrétně pro sexuální zneužití v rodině a blízké komunitě. Nepřenositelný kontext lze ukázat na verši 9 „Neodkryješ nahotu žádné své sestry, dcery svého otce nebo své matky, ať zplozené v manželství nebo mimo. Neodkryješ jejich nahotu.” Sexualita žen patřila mužům. U dcer otcům, kteří je měli chránit. U manželek manželům, kteří na ni měli výsadní nárok. Dnes sexualita žen patří ženám a ostatní ji mají respektovat. Ovšem přenositelnou pointou textu, který zakazuje sexuální zneužívaní žen (tchyní, dcer, švagrových, vdaných, tet, sestřenic a to i nevlastních) je, že Bůh nenávidí sexuální násilí či zneužívání a nabádá muže, aby učili ostatní muže, že nemají zneužívat své výsadní společenské postavení k tomu, aby znásilňovali či sexuálně obtěžovali ženy ve svém okolí. Pochybuji, že muži tehdejší doby říkali, že si takové jednání vyřeší mezi sebou a nepotřebují k tomu zvláštní přikázání od Boha. Naopak, s takovým chováním byla reálná zkušenost, a tedy i potřeba jejího pojmenování a řešení.

Ještě zmíním dva případy. Nejprve Ježíše. Ježíš je ústřední postavou naší víry, její střed, základ, východisko. Byl zavražděn v nábožensko- politickém procesu kvůli svým názorům. Křesťané by měli tím pádem být první, kdo budou prosazovat myšlenku, že násilí nemá v naší společnosti místo, první, kdo bude prosazovat myšlenku obrany oběti. Poslední případ bych zmínil apoštola Pavla, který vykázal násilí, sexuální násilí a zneužívání z Božího království v listu do Korintu 6,9-10: „9 Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, 10 ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.” Jinými slovy násilí, sexuální násilí a zneužívání k Bohu nepatří a jakýkoliv dokument, který nám pomůže v prevenci takového jednání či jeho případném řešení, je ryze křesťanský.

Gender v Bibli

V souvislosti s Úmluvou proti násilí se často skloňuje slovo gender, jako nekřesťanský termín, o kterém bychom měli zakázat vůbec mluvit, protože Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, tak jaký pak gender. Navíc se slovo gender v Bibli nikde nevyskytuje, takže pryč s ním. Ano, nevyskytuje. Stejně tak se v Bibli nevyskytuje slovo internet a televize, které denně používáme. Nebo se v ní nevyskytují kočky, které křesťané také chovají.¹ Důležité je vyjasnit si pojmy. Gender označuje společenskou roli, která je člověku přisuzována vzhledem k jeho pohlaví, věku a společenskému postavení. A je od něj očekáváno, že tuto roli bude naplňovat. Pohlaví jsou pouze dvě, mužské a ženské. Chcete-li chromozom XX a chromozom XY a lékaři by vám jistě potvrdili, že se občas narodí intersexuální lidé s různou kombinací těchto chromozomů. Asi vás nepřekvapí, že kromě intersexuality Bible o člověku mluví přesně takto. Zmíním dva příklady. První jsou příběhy o stvoření. Jsou dva. Jedná se o biblickou mytologii stvoření člověka. V prvním příběhu Bůh tvoří člověka jako samce a samici (hebr. zakar a nekeva), tedy XX a XY, jejichž spojením vzniká nový jedinec. Konstatování faktu. V druhém příběhu Bůh tvoří člověka jako muže a ženu (hebr. íš a íššá). Hebrejština akcentuje stejným etymologickým základem těchto slov rovnost mezi pohlavími. Muž a žena jsou si rovni. Konstatování faktu. Nevyvozuje se z toho žádná typická společenská role, kterou by měli muži či ženy plnit, např. že muži by měli být sexuální dravci a ženy by to měly pokorně snášet. Po vyhnání z ráje se pouze opět konstatuje fakt, že pro člověka je práce namáhavá, porod bolí a lidé mají narušené vztahy.

Mnohé ostatní biblické příběhy jsou často ukázkou porušování genderových představ. Uvedu 3 postavy. První je prorokyně a soudkyně Debora. Slyšíte dobře. Prorokyně a soudkyně. Ryze mužská role. Člověk, se kterým mluví Bůh a který je znalcem zákona. Žena. Pak král David. Ten genderových rolí vystřídal mnoho. Nejmladší syn, zpěvák, básník a muzikant, voják, vojevůdce, zrádce, dobyvatel, král, polygamista. A jako král narušil genderovou představu o svém kralování, když nahý tančil před spodinou lidu a jeho exmanželka mu to vyčetla. To se přece u krále nesluší. David odpověděl, že vyjadřoval radost před Bohem. Posledním příkladem je Ježíš sám, který rozhodně nenaplňoval genderové představy své doby. Už to, že byl mužem, třicátníkem, který žil v celibátu, bylo v jeho společnosti nepatřičné. Správně měl být ženatý. Ale dobře. Byl vnímán jako kazatel a prorok. Nemusel být ženatý. Ale rozhodně měl žít v askezi a měl se vyhýbat hříšníkům. A zrovna ne. Navštěvoval hostiny, pil a jedl právě s hříšníky (lidmi na okraji společnosti), kterým zvěstoval Boží blízkost a mluvil s nimi o všem, nic nebylo tabu. A ještě poslední věc k genderu a pohlaví. Apoštol Pavel napsal v listu Galatským 3, 28 „Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.” Jinými slovy, před Bohem jsou všechny možné i nemožné rozdíly, které si mezi sebou dovedeme vymyslet, zcela irelevantní.

Závěr

Na závěr bych rád shrnul dosud řečené.

1) Křesťanství je proti (aktivnímu) násilí.

2) Křesťanství se vždy zastává oběti proti agresorovi (tudíž je jednoznačně pro obranu vůči agresi).

3) Křesťanství rozhodně není proti genderu (v Bibli se objevuje mnoho společenských rolí, a ty klasické jsou mnohdy překračovány).

4) Křesťanství je otevřené diskuzi o čemkoliv (včetně témat jako je gender).

5) Křesťanství je nebo by mělo být na straně těch, kteří jsou na okraji společnosti.

Proto si myslím, že z křesťanské pozice lze Úmluvu proti násilí s čistým svědomím schválit.

Děkuji Vám za pozornost.