V Erfurtu o podzemní církvi

Letošní setkání Sítě pastorálních teologů a teoložek ze střední a východní Evropy (PosT-Netzwerk) se konalo v Erfurtu. Úvodní přednášku symposia přednesl církevní historik Prof. Dr. Jörg Seller, děkan zdejší teologické fakulty. Tématem jeho přednášky byl význam Erfurtu pro podzemní církev ve východním bloku, fakticky se však přednáška týkala skoro výhradně Československa, a sice tajného studia českých teologů v Erfurtu a jáhenských, popř. kněžských svěcení, realizovaných také většinou v Erfurtu.

Úvodem přednášející představil celkem věrně situaci římskokatolické církve v Československu po r. 1948. Tato situace vedla k potřebě tajných svěcení a tajného vzdělávání, které se rozvinulo v Československu a propojilo s církví v mnohem nábožensky svobodnější NDR. Hlavní linie uvedl přednášející tři – Davídkovo společenství Koinotés a jeho tajné studium, následně obnovu řádů v r. 1968 a společenství kněží kolem Václava Dvořáka (1921–2008) , které také organizovalo studium teologie. Význam Erfurtu pro podzemní církev vzrostl významně po vyhlášení stanného práva v Polsku a uzavření hranic, předtím se svěcení realizovala převážně v Polsku (17 polských biskupů doloženě světilo české kněze), třebaže i v NDR se svěcení českým kandidátům udělovala už před r. 1981 (9 v Magdeburku, 11 ve Zhořelci a nezjištěný počet kněží vysvětil kardinál Alfred Bengsch /1921–1979/ v Berlíně). Jan Konzal (1935–2021) absolvoval tajné studium v Erfurtu v letech 1965–1968. Biskup Hugo Aufderbeck (1909–1981) vysvětil několik františkánů z okruhu Jana Bárty (1921–1982) a několik kněží z okruhu Václava Dvořáka, prvním z nich byl už v roce 1972 františkán Radim Jáchym (vlastním jménem Miloslav Jáchym, 1927–2013). Asi deset františkánů vysvětil i biskup Wanke. Joachim Meisner (1933–2017) světil kněze jako světící biskup v Erfurtu (1975–1980) a následně jako berlínský biskup (1980–1988). Podle Meisnerova vyprávění mu tyto kandidáty doporučil kardinál Tomášek s prosbou, aby našel nějaké řešení, ale aby mu o tom neříkal. Právní problém byl se svěcením kněží z Dvořákova okruhu, protože Tomášek je formálně nemohl doporučit a nebyli to ani řeholníci, jejichž svěcením by ho mohli pověřit řádoví představení. Kanonista a teolog kardinál Paul Augustin Mayer (1911–2010) v Římě vymyslel právně dosti problematickou konstrukci, že se Dvořákovi kněží ustaví jako zbožné společenství (Pia unio), pro něž budou kandidáti svěceni. Zbožná společenství ovšem nemohou udělovat pověření ke svěcení, ale kardinál Mayer jakožto prefekt kongregace pro řeholníky¹ udělil Dvořákovu společenství výjimku a Meisnera vyzval, aby byl jejich ordinářem ve smyslu kanonického práva.² Počet Meisnerových svěcení je nezjištěn, ale je možné, že dosáhl počtu šedesáti.³ Záznamy o svěceních zapisoval Meisner do knihy, uložené u přátel v Západním Berlíně. Většina svěcenců pocházela z Dvořákova společenství, druhou největší skupinou byli salesiáni.

Salesiáni jsou s Erfurtem spojeni i studiem, a sice nástavbovým studiem, které mělo vychovat odborníky, kteří by sami mohli učit druhé. Formálně nebyli imatrikulováni, ale každý studoval soukromě u profesora dané discipliny – s pobytem v jeho bytě o dovolené a ještě několikrát během roku. I zde se jednalo o Meisnerovu iniciativu (z podnětu provinciála salesiánů Ladislava Vika /1923–2011/, poté co padla možnost realizovat studium v Polsku) – Meisner oslovil starozákoníka Josefa Reindla, a ten pro plán získal kolegy z ostatních potřebných disciplin. Cílem bylo připravit odborníky do r. 1988 – vcelku prorocký plán... Vikem vybraní studenti licenciátního studia byli Josef Dolista pro systematickou teologii, Petr Chalupa pro biblistiku, František Kunetka pro liturgiku, Libor Ovečka pro morální teologii, Mireia Ryšková pro Nový zákon a Rudolf Smahel pro pastorální teologii. Všichni jmenovaní se skutečně po r. 1990 stali vyučujícími teologických fakult. Autor v přednášce citoval Libora Ovečku, že studium v Erfurtu bylo něco jiného než v Krakově: „Otevřelo nám dveře ke skutečné teologii.“