Problematika homosexuálních vztahů z ekumenické perspektivy

Ve svém příspěvku se zabývám tím, jak k otázce homosexuálních partnerských vztahů přistupují jednotlivé české křesťanské církve a do jaké míry je možné vést na toto téma ekumenický dialog. Vede mě k tomu osobní zájem o danou problematiku a také společenská i církevní aktuálnost tématu, které není vždy snadné moudře uchopit. Nejprve se stručně zaměřím na danou problematiku z pohledu biblických textů a teologických interpretací, poté na přístup jednotlivých církví k této otázce a na závěr představím různé aktivity vedoucí vedou k dialogu a nastíním specifické problémy dialogu v této oblasti.

Úvod do problematiky homosexuálních partnerských vztahů

Než se stručně podíváme na různé interpretace biblických textů, je myslím důležité zmínit, jak k problematice homosexuálních partnerských vztahů přistupujeme. Jedna věc je řešit otázku „Co říká Písmo k homosexuálním sexuálním aktivitám?“ a druhá věc je vnímat partnerské vztahy v jejich komplexnosti v rámci naplnění lidských tužeb a potřeb. Zabýváme-li se biblickým texty, které se vztahují k homosexualitě, je třeba mít na paměti, že člověka, jenž řeší problémy související s homosexuální orientací, musíme v rámci pastorační praxe vnímat v komplexnosti jeho života. Můžeme se tak setkat s křesťany, kteří k obhajobě homosexuálních partnerských vztahů používají biblické verše typu: „Není dobré, aby člověk byl sám“ (Gn 2,18) nebo „Lépe dvěma než jednomu“ (Kaz 4,9).

Jako doložení potřeby blízké emoční blízkosti mezi osobami stejného pohlaví budou někteří křesťané poukazovat na blízké přátelství mezi Davidem a Jonatánem: „Nadto zavázal Jónatan Davida přísahou při své lásce k němu, neboť ho z duše miloval.“ (1 S 20,17), nebo na blízké přátelství mezi Noemi a Rút: „Ale Rút jí odvětila: ‚Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt‘“ (Rt 1,16-17). Přestože tyto texty bývají tradičně vykládány jako blízká heterosexuální přátelství,¹ odrážejí zároveň lidskou touhu a potřebu po stejnopohlavní blízkosti, kterou jistě mají i homosexuálně orientovaní lidé.

V rámci pastorace je dobré mít na paměti, že otázka sexuality se netýká pouze fyzické stránky. Carl Gustav Jung v knize Aspekty mužství píše: „Myslí si, že erós je sex, jenže tak to vůbec není, erós je vztahovost.“² Katolická autorka Eve Tushnet píše k otázce homosexuálních partnerských vztahů: „Nelze mít povolání typu ne.“³ Jinak řečeno, pokud je důsledkem naší interpretace biblických textů, že homosexuální partnerské vztahy považujeme za nepřijatelné, jakou životní perspektivu nabízíme lidem s homosexuální orientací v církevních společenstvích a jak je lze doprovázet na jejich životní cestě? Odpověď komplexněji zpracovává kniha baptistického psychologa Marka Macáka s názvem Minoritní sexualita v pastoraci věřících. V této knize rozebírá 5 pastoračních cest pro homosexuálně orientované lidi: celibát, manželství se smíšenou orientací partnerů, celibátní partnerství, přátelství a život v komunitě, homosexuální partnerství.⁴ Zároveň zmiňuje faktory, které přispívají k tomu, jakou variantu si člověk zvolí (ta se může v průběhu života měnit). K nim patří zrání a posun v teologickém vnímání, životní zkušenosti, dostupnost vzorů, možnosti i postoje společenství, kde daný člověk žije, či životní stálost a nasměrování i schopnost ustát frustraci, kterou jakákoliv životní volba zahrnuje.⁵ Více se ale těmito pastoračními otázkami nebudu zabývat, protože by to bylo nad rámec tohoto příspěvku.

Úvod do problematiky interpretací biblických textů

Považuji za nutné zmínit, které biblické texty se vztahují k problematice homosexuálního chování. Na tyto biblické texty totiž církve odkazují a z interpretace těchto textů vycházejí ve svých stanoviscích a pastorační praxi. A právě neshoda při výkladu těchto textů vedle k odlišným postojům církví. Zmíním ty texty, které se uvádějí nejčastěji, a stručně nastíním dvě různé interpretace.

První interpretace bude od evangelikálního kazatele a teologa Johna Stotta z jeho knihy Homosexuální partnerství? a druhá od evangelického faráře a teologa Martina Prudkého. Ten je jedním z autorů publikace ČCE Problematika homosexuálních vztahů (podílel se na její biblické části). Zároveň byl jedním z hostů v projektu Víra v barvách duhy.

Biblické citace

– „S mužem nebudeš souložit jako se souloží s ženou; je to ohavnost.“ (Lv 18, 22)

– „Kdyby muž souložil s mužem jako se souloží s ženou, oba spáchali ohavnost; jistě budou usmrceni, jejich krev je na nich.“ (Lv 20,13)

– V příběhu o Sodomě (Gn 19) přijímají dva poslové Lotovo pozvání do domu. Později přicházejí sodomští muži a chtějí po Lotovi, aby hosty vyvedl, aby je poznali. Lot místo toho nabízí sodomským mužům své dcery, které muže nepoznaly, aby si s nimi dělali, co chtějí. Sodomští muži se nicméně na Lota oboří a použijí násilí. Posléze Sodomu postihne Boží hněv.

– „A stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti, a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.“ (Ř 1, 27)

– „Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.“ (1 Ko 6, 9n)

Interpretace Johna Stotta

John Stott o příběhu Sodomy píše: „Není proto pochyb o tom, že homosexuální jednání nebylo jediným hříchem Sodomy. Podle Písma bylo však jistě jedním z těch, které na město přivolaly Boží soud.“⁶ K textům z Levitiku říká: „Samozřejmá a přirozená interpretace vidí v těchto verších zákaz homosexuálních styků všech druhů. Požadavek trestu smrti (jakkoli samozřejmě dávno zrušený) navíc dokládá vážnost, s níž Bible k homosexuálním praktikám přistupuje.“⁷

Při výkladu Listu Římanům 1,27 souhlasí s tvrzením, že apoštol popisuje modlářské pohany v řecko-římském světě. Nicméně nesouhlasí s tvrzením, že apoštol Pavel, který nic nevěděl o moderním rozlišováním mezi vrozenou homosexuální dispozicí a „převrácenými skutky“, údajně odsuzuje druhou skupinu, nikoliv první. S poukazem na Pavlovu zmínku o stvořitelském řádu Stott nesouhlasí s tvrzením, že by měl Pavel na mysli pouze lehkomyslné a promiskuitní chování.⁸

Ve svém komentáři k Listu Korintským rozebírá různé přístupy k výkladům řeckých slov „malakoi“ a „arsenokoitai“, které se v originálním textu nacházejí. Přidává se k teologům, kteří odmítají tato slova překládat zjednodušeně jako „homosexuálové“, protože to by znamenalo, že člověk homosexuální orientace je automaticky považován za nespravedlivého, a je proto vyloučen z Božího království, i kdyby byl jinak bezúhonný. Na otázku, zda se text z Listu Korintským týká pederastie, tedy vztahu dospělého muže s mladíkem, nebo homosexuálního jednání pohanů, které je překážkou vstupu do Božího království, nedává Stott jasnou odpověď, spíše nasměrovává pozornost k tomu, že negativní zákazy homosexuálních praktik nabývají smyslu nikoliv na základě izolovaných biblických veršů, ale ve světle učení o lidské sexualitě a heterosexuálním manželství (Gen 1 a 2).

Interpretace Martina Prudkého

Prudký chápe příběh o Sodomě jako text o heterosexuálních rabiátech, kteří chtějí homosexuálním znásilněním ponížit druhého člověka. Není to podle něj příběh o gayích, kteří se mají rádi. Pro srovnání uvádí text ze Soudců 19, kde najdeme podobný příběh o násilí spáchaném na heterosexuálnímu hostu. Cílem těchto příběhů je odsoudit sexuální násilí – ať ze strany heterosexuálů, nebo homosexuálů.

Texty z Levitiku se podle Prudkého týkají situace, kdy muž (heterosexuál), hlava rodiny a rodu, „leží ležením ženským“, tedy slouží sexuálně jinému muži. To je potupné a je to odsouzeno jako „ohavnost“ – typický náboženský termín označující zavrhované kultovní praktiky. V pozadí je zákon svatosti, který stanoví, jaké jednání je kulticky čisté a nečisté. Ten, kdo jedná nečistě, se nemůže účastnit kultu. Používat tyto texty proti gayům ve tom smyslu, že Bůh označuje jejich láskyplný vztah za nečistý, považuje Prudký za neopodstatněné.

U Listu Římanům Prudký zmiňuje kontext citátu. List je určen do helenistického města a homosexualitu zmiňuje v pasáži, která se zabývá tělesností a vášněmi, které dává apoštol Pavel do protikladu k následování Krista. Zmínka o tom, že ženy i muži zanechali přirozeného styku, se podle Prudkého týká heterosexuálních žen a mužů. Text mluví proti těm, kdo podléhají vášním, čímž uctívají sami sebe místo Stvořitele. Pavel označuje za hřích takové jednání, kdy je člověk zaměřen sám na sebe; jako příklad uvádí sexualitu. Prudký zároveň poukazuje na to, že Pavel vyzývá čtenáře, aby s ním odsoudili seznam neřestí (Ř 1,27–31), který je podobný stoickému katalogu neřestí. Apoštol si tak připravuje argumentační základnu pro hlavní myšlenku „Ve spravedlnosti před Bohem nejste lepší, než oni.“

Text z Listu Korintským (který také obsahuje výčet neřestí) se podle Prudkého týká pederastie, kterou apoštol Pavel odsuzuje jako hřích velkoměst; netýká se lásky mezi gayi.

Celkově nachází Prudký zmínky o homosexualitě pouze v textech apoštola Pavla. V Novém zákoně se podle něj homosexualita jako téma nevyskytuje – na rozdíl od manželství, nevěry apod. Důležité jsou podle něj texty o novém lidství v Kristu. Podle Prudkého nelze rozdíl mezi heterosexuální a homosexuální orientací považovat v evangeliu a církvi za zásadní kritérium.⁹

Postoje církví k otázce homosexuálních partnerských vztahů

Nyní představím postoje jednotlivých církví, aby bylo zřejmé, jak široké je jejich spektrum a jak náročná je ekumenická diskuse. Ve své práci se nemohu zabývat všemi českými církvemi. Církve jsem vybral tak, aby reprezentovaly základní směry křesťanských tradic a měly co říci k tématu.

Postoj římskokatolické církve

Katechismus

V Katechismu katolické církve najdeme učení, že psychický zrod homosexuality je z velké části nevysvětlitelný. Na základě tradice opírající se o Písmo je homosexualita hluboce nemravná a homosexuální praktiky, odporující přirozenému zákonu, nemohou být v žádném případě schvalovány. Pro lidi, kteří mají homosexuální sklony, je toto jejich zaměření podle katechismu zkouškou. Mají být přijímání s úctou, soucitem a jemnocitem. Je nutno vyhnout se jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace těchto lidí.¹⁰

Z katechismu je zřejmé, že homosexuální partnerské vztahy „nemohou být schvalovány“. Komentář ke katechismu poskytuje katolický kněz James Martin SJ ve své knize Most s podtitulem Mezi římskokatolickou církví a LGBTQ+ komunitou. Pokud jde o „přirozený zákon“, odkazuje Martin na určité biblické pasáže (Gn 19, 1–29; Ř 1,24–27; 1 Ko 1,24–27; 1 Ko 6,10; 1 Tim 1,10), ale také na církevní tradici, ovlivněnou v tomto směru Tomášem Akvinským či Aristotelem.¹¹ Co podle Martina znamená „přijímat s úctou, soucitem a jemnocitem?“ Podle něj to znamená minimálně uznat, že LGBT+ komunita existuje a respektovat přání každého být označován podle vlastní volby; dále naslouchat druhým, vnímat jejich život, doprovázet je a budovat s nimi přátelství.¹² V závěru knihy Martin zdůrazňuje, že být gay či lesba není podle církevního učení hřích.

Papež František

Nedávno zesnulý papež František se k LGBT komunitě několikrát vyjádřil poměrně vstřícně. Jeden z jeho známých výroků je: „Je-li někdo gay a hledá Boha a má dobrou vůli, kdo jsem já, abych ho soudil.“¹³ Na druhé straně ve své apoštolské exhortaci Amoris Laetitia mj. zopakoval, že církev se staví proti zrovnoprávnění manželství osob stejného pohlaví s tradičním manželstvím mezi mužem a ženou.¹⁴

Žehnání párům

Ke konci roku 2023 Vatikán umožnil dle dokumentu Fiducia Supplicans žehnat homosexuálním párům. Dokument rozlišuje mezi rituálním, liturgickým a spontánním požehnáním. Žehnání stejnopohlavním dvojicím by spadalo do kategorie liturgického žehnání, udíleného těm párům, které nežijí dle norem katolické morální nauky, ale pokorně o požehnání prosí. Obřad se ale nesmí podobat sňatku, nesmí být před oltářem a smí trvat jen několik málo vteřin. Dokument dává kněžím svobodu rozhodnout se, zda žehnání udělí. Zároveň zakazuje, aby ti, kdo žehnání dostanou, byli oblečeni jako na svatbě. Manželství je stále považováno za svátost mezi mužem a ženou.¹⁵

Postoj Starokatolické církve

V Česku je v otázce homosexuálních vztahů nejprogresivnější Starokatolická církev. V říjnu 2022 rozhodla 51. synoda Starokatolické církve v České republice, že je možné žehnat partnerskému vztah osob stejného pohlaví, a zároveň zrušila dosud platné usnesení, které neschvalovalo žehnání homosexuálním párům.¹⁶ Po změně české legislativy 1. 1. 2025, kdy se z „registrovaného partnerství“ stalo „partnerství“, umožňuje tato církev také žehnání „partnerství“. Starokatolická církev má kontaktní osobu pro LGBTQ+ lidi, kteří potřebují doprovázení. Je jím starokatolický kněz Petr Miencil, který sám žije ve stejnopohlavním partnerství.¹⁷

Postoj pravoslavné církve

K problematice homosexuálních svazků, ale také k některým v současné době rozšířeným hříchům, vydali biskupové Pravoslavné církve v českých zemích prohlášení s názvem Bůh miluje hříšníka, ale nenávidí hřích.

V něm se uvádí, že homosexuální vztahy jsou z pohledu Bible i z pohledu učení církve hříchem, který odděluje člověka od Boha. Biskupové dodávají, že biblické texty odmítající homosexualitu formovaly a spoluvytvářely křesťanskou morálku a kulturu, že vzdělávaly mnoho generací a že popírání přímého smyslu slov sv. apoštola Pavla některými křesťany odporuje dvoutisícileté křesťanské tradici a biblickým textům.¹⁸ Také pravoslavný katechismus uvádí homosexualitu jako příklad cizoložství a ohavný hřích, odhalený v listech apoštola Pavla.¹⁹

Postoj Českobratrské církve evangelické

Českobratrská církev evangelická (ČCE) patří k církvím, které jsou vůči stejnopohlavním vztahům otevřenější. V roce 2006 (tehdy vstoupil v platnost Zákon o registrovaném partnerství) vydala ČCE dokument s názvem Problematika homosexuálních vztahů, který řeší otázku jak z pohledu teologického výkladu biblických textů, tak z pohledu medicíny.

V roce 2021 probíhaly o homosexualitě tři online diskuse. V jedné z nich zaznělo, že otázka homosexuálních partnerských vztahů není otázka především věroučná, nýbrž pastorační a že je dějinně proměnlivá v závislosti na proměnách společnosti a křesťanského společenství.“²⁰

Žijeme spolu v jedné církvi

V roce 2022 přijal synod ČCE dokument s názvem Žijeme spolu v jedné církvi, který je výsledkem práce Komise pro přípravu rozhovoru s lesbami a gayi v církvi. V textu se říká, že v Ježíši Kristu není rozdílu mezi lidmi heterosexuálně a homosexuálně orientovanými, že církev bere vážně biblická svědectví o Bohu a že v Kristu přichází Bůh ve své lásce ke každému z nás. Zároveň zaznívá omluva za případy, kdy církev homosexuálně orientovaným lidem ubližovala. Dokument vyjadřuje touhu, aby homosexuálně orientovaní lidé nacházeli v evangelických sborech domov a byli se svými partnery nebo partnerkami přijímáni. Různé výklady a porozumění homosexuálních vztahů nemají vést k radikalizaci a nesnášenlivosti ve společnosti a církvi.²¹

Žehnání párům

O rok později, v roce 2023, schválil Synod ČCEmžehnání homosexuálním párům v tomto znění: „Synod ČCE souhlasí s možností požehnání svazků osob stejného pohlaví, pokud o to požádají. Synod ČCE vnímá, že názory na tuto otázku nejsou v církvi jednotné, podporuje činnost komise pro soužití s LGBTQ lidmi a pokračování diskuse v církvi o tomto tématu. Synod konstatuje, že žádný kazatel není povinen žehnat svazkům osob stejného pohlaví.“²² Samotnému schválení předcházela velká diskuse, kde mj. zazněl i následující názor: „Všichni, kdo žehnají stejnopohlavním svazkům, se velmi vážně snaží o reflexi toho, co jim říká Boží slovo; se stejnou vážností to dělají i ti, kdo to odmítají. Navrženým usnesením říkáme, že v církvi mají místo ti, kdo po požehnání touží, i ti, kdo je odmítají.“²³

V roce 2024 Synod ČCE toto znění ještě upřesnil v tom smyslu, že možnost žehnat stejnopohlavním párům se týká pouze těch, kdo vstupují do partnerství nebo jsou již partnery dle právního řádu ČR. Žehnáním stejnopohlavnímu páru se rozumí veřejné zvěstování Boží přízně a symbolický akt požehnání vztahu, který́ mezi dvěma lidmi stejného pohlaví́ vznikl a má́ perspektivu závazného dlouhodobého trvání. Požehnání předchází příprava.²⁴

Postoj Československé církve husitské

K problematice homosexuality se Ústřední rada Církve československé husitské (CČSH) vyjádřila v listopadu 2006. Ve svém stanovisku prohlásila, že nemůže odsoudit něco, s čím se člověk s Božím vědomím již narodil. Homosexuálně orientovaní lidé mají právo být přijímání v křesťanské lásce a úctě stejně jako lidé heterosexuální. Intimní vztahy mají zůstat na intimní úrovni. Případné zveřejňování má být podle rady věcné, bez afektu a exhibice. Homosexuálové mají právo přijímat svátosti kromě svátosti manželství. Dle Ústřední rady se partnerské soužití osob stejného pohlaví nemůže stát manželstvím. Manželství spolu mohou uzavřít výhradně muž a žena.²⁵

Přestože za manželství považuje Ústřední rada CČSH pouze vztah mezi mužem a ženou, v roce 2024 se otevřela církevní diskuse k otázce možnosti žehnání stejnopohlavních párů. K tomuto tématu se vyjádřila Sociálněetická komise církve. Ve svém prohlášení uvedla, že církev se nedokáže shodnout v otázce žehnání stejnopohlavním párům, na základě zásady svobody svědomí však nemůže a nechce bránit duchovním, kteří jsou přesvědčeni o správnosti žehnání, aby tyto obřady konali. Komise si uvědomuje, že historicky byla homosexualita kriminalizována a lidé žijící v těchto vztazích byli společností diskriminováni. Nechce bránit lásce mezi lidmi, kteří se milují a chtějí svůj vztah zakotvit ve společenství církve a vzájemné zodpovědnosti v souladu s přikázáním lásky k Bohu a bližnímu. Komise respektuje složitost biblických výroků, které se týkají problematiky homosexuálních vztahů, uvědomuje si nutnost dalšího studia i dialogu a dává podnět liturgické komisi, aby se zabývala obřadem a promyslela způsob přípravy stejnopohlavních párů k přijetí požehnání.²⁶ Otázka žehnání je nadále předmětem dialogu.

Postoj evangelikálního hnutí

V této podkapitole se věnuji iniciativám České evangelikální aliance (ČEA), Církve bratrské (CB), která představuje největší evangelikální církev v ČR, a Apoštolské církve (AC).

Aktivity České evangelikální aliance

ČEA jako organizace sdružující 9 evangelikálních denominací, 41 evangelikálních sborů a 38 organizací²⁷ se v posledních letech rovněž vyjadřovala k problematice homosexuálních vztahů a zároveň iniciovala některé aktivity pro porozumění homosexuálně orientovaným lidem. V roce 2006 veřejně vyjádřila svůj nesouhlas se zákonem o registrovaném partnerství.²⁸ V roce 2018 ve spolupráci s Evangelikálním teologickým seminářem organizovala Evangelikální fórum s názvem „Církev uprostřed genderového chaosu.“ Toto fórum mělo za cíl přiblížit problematiku sexuální a genderové identity z různých úhlů pohledu.²⁹ V roce 2022 ČEA vydala knihu psychologa Marka Macáka s názvem Minoritní sexualita v pastoraci věřících. Kniha se snaží čtenářům přiblížit problematiku homosexuální orientace a poradit, jak lidi s homosexuální orientací pastoračně doprovázet.³⁰

Postoj Církve bratrské

Oficiální věrouka

Věrouka CB je mj. zpracována v dokumentu Duchovní zásady Církve bratrské, z kterého vycházím a který je základním duchovním dokumentem Církve bratrské.³¹ Dle něj má CB ve svém učení, že manželství je Bohem ustavené celoživotní společenství jednoho muže a jedné ženy tvořící jednotu ve vzájemné lásce a úctě. Manželství je původní Boží řád pro člověka a zrcadlí společenství Boha s jeho lidem, společenství Krista a církve (čl. 57). Pohlavní styk má své legitimní místo pouze v manželském spojení muže a ženy (čl. 54). K otázce homosexuality se říká (čl. 55): „Na základě svědectví Starého i Nového zákona existují jasné, silné a věrohodné doklady, že Bible jednoznačně definuje homosexuální pohlavní styk jako hřích (Lv 18,22; 20,13; Ř 1,26–27; 1K 6,9–10; 1Tm 1,8–11).“ Homosexuální orientace, pokud se neprojevuje v činech a chování, nemá být sama o sobě odsuzována, ale neodpovídá Božímu ideálu a záměru pro člověka. Boží vůlí je, abychom milovali svého bližního, a tedy i homosexuálního bližního. To však neznamená schvalovat homosexuální chování.“³²

Prohlášení církve

Ze zmíněného učení CB je zřejmé, že k Zákonu o registrovaném partnerství (Zákon č. 115/2006 Sb.) se církev se postavila negativně svým poměrně vyhroceným prohlášením: „Schválením zákona dostávají povzbuzení pro své aktivity také pedofilové a příslušníci dalších sexuálně různě orientovaných menšin."³³

Představitelé CB se rovněž připojili k Prohlášení zástupců českých církví k manželství, vydanému v červenci 2023. Toto prohlášení vzniklo v souvislosti s přípravou tzv. zákona o „manželství pro všechny“, které by dalo stejnopohlavní vztah na stejnou úroveň jako heterosexuální. Tento zákon dosud nebyl přijat; od ledna 2025 je „registrované partnerství“ právně upraveno na „partnerství“. Zmíněné prohlášení mělo za cíl deklarovat, že manželství je z biblického pohledu možné pouze mezi mužem a ženou. K prohlášení se za CB připojil současný předseda Rady CB, dva emeritní předsedové, dva současní místopředsedové a jeden kazatel.

Prohlášení vyvolalo poněkud bouřlivou církevní diskusi na sociálních sítích, k níž se Rada CB musela několikrát vracet a vysvětlovat. Nakonec vydala k tomuto tématu ještě v září 2023 vlastní pastýřský list. V něm říká, že prohlášení o jedině možném manželství mezi mužem a ženou mnozí uvítali, ale že Rada vnímá i obavy jiných, zda se CB nestává nesnášenlivou a uzavřenou vůči lidem s homosexuální orientací. Rada CB si váží toho, že nesouhlas s prohlášením byl veden především v touze nezranit ty, kdo jsou v menšině. Přestože je manželství dle biblicky zakotveného učení církve možné pouze mezi mužem a ženou, považuje Rada CB za správné a nutné, aby bylo stejnopohlavním párům legislativně umožněno upravit jejich soužití tak, aby nebyla snižována jejich lidská důstojnost, která náleží každému člověku bez rozdílu.³⁴

V září 2023 Rada CB také jmenovala vlastní „Komisi pro manželství a vztah k homosexualitě a homosexuální menšině“. ³⁵ Výsledky komise zatím nebyly zveřejněny.

Církevní podcast

V novém církevním podcastu „Co vy na to, pane Novák“ z června 2025 odpovídal současný předseda Rady CB David Novák na otázku: „Když přijde homosexuální pár do sboru, jak bude reagovat přijímající církev?“ David Novák odpověděl, že úplně stejně, jako se chová k heterosexuálním párům. Když ale pár bude po něm chtít, aby je oddal, David Novák je neoddá, protože takhle čte Bibli a nemůže znásilnit svoje svědomí. Na otázku, jestli by jim dovolil se zapojit do služby, odpověděl, že to je věc situační etiky. Záleží na tom, jací by to byli lidé, jak by se chovali, jak by chtěli „tlačit“ svoji orientaci ve společenství, i o jakou konkrétní službu by šlo. Bez kontextu a bez konkrétního příkladu se mu na to těžko odpovídá a v takovém případě by potřeboval s nimi vést hluboký rozhovor.³⁶

Postoj Apoštolské církve a Assemblies of God

AC se řadí mezi evangelikální církve. Z pohledu učení se rovněž řadí k letničním církvím a je součástí jejich sdružení Assemblies of God (AG).³⁷ A právě jejich stanovisko k homosexualitě má na svých webových stránkách.

Stanovisko Assemblies of God k homosexualitě

Sdružení AG vnímá homosexualitu jako fenomén odrážející alarmující úpadek národních morálních zásad a označuje ji jako úchylku. Podle Písma je homosexualita hřích proti Bohu a člověku. Bible uvádí tři argumenty:

1. Homosexualita je hřích, protože se příčí principům sexuality, které na počátku ustanovil Bůh. 2. Homosexualita je hřích, protože Bible na ni poukazuje jako na zlo ( Lv 18, 22 a 20, 13 a Ř 1,21–27.) 3. Homosexualita je hřích, který podléhá Božímu soudu (odkaz na příběh o Sodomě).³⁸

Stanovisko AG rovněž poukazuje na to, že věřící mají být věrní Bohu a jeho slovu tím, že budou homosexuálním jedincům pomáhat, aby poznali hříšnost svého způsobu života, a měli by svědčit o vše proměňující moci Boží.³⁹

Vyjádření Apoštolské církve k zákonu o registrovaném partnerství

Veřejně negativně se Apoštolská církev vyjádřila k zákonu o registrovaném partnerství v r. 2006. Tehdejší biskup církve Rudolf Bubik řekl, že „schválení zákona o registrovaném partnerství je dalším krokem na cestě demontáže morálních hodnot naší společnosti.“⁴⁰

Ekumenické aktivity

Z uvedených církevních vyjádření je zřejmá různorodost postojů jednotlivých církví. Na základě vlastních poznatků vidím tři důvody, proč tomu tak je:

1. Jiné hermeneutické přístupy k biblickým textům.

2. Různé pochopení problematiky homosexuality jako takové. Například: Je homosexuální orientace skutečně vrozená? Některé církve ve svých stanoviscích vycházejí z předpokladu, že homosexuální orientace je vrozená (CČSH), jednou daná a většinou neměnná (dokument ČCE Problematika homosexuálních vztahů a Katechismus ŘKC). Naopak jiné křesťanské kruhy toto poznání neakceptují a pastoračně vedou lidi k „uzdravení z homosexuální orientace“ nebo k pokání z homosexuální orientace jako takové. To naznačuje zmíněné prohlášení Assemblies of God, kdev dle mého názoru není pojem homosexualita dostatečně definován a nerozlišuje se náležitě mezi homosexuální orientací a homosexuálním chováním. Různorodost křesťanských přístupů k homosexualitě rozebírá Marek Macák v již zmíněné knize.

3. Pastorační a misijní zkušenost. Jinak budou k homosexualitě přistupovat církve, pro které je „jedním z biblických či teologických témat“ v rámci věrouky, jinak se jí budou zabývat církve a společenství, které toto téma řeší v rámci pastoračního doprovázení svých členů nebo se LGBTQ+ komunitě misijně věnují a hledají odpovědi na otázky z jiných úhlů pohledů.

O tom, že ekumenický dialog o homosexualitě je náročný, nesvědčí pouze rozdíly v postojích a stanoviscích církví. Náročná je i diskuse uvnitř jednotlivých církví. Musíme si např. uvědomit, že římskokatolická církve je církví globální. Existuje jak v zemích, kde je manželství homosexuálních párů právně schváleno, tak v zemích, kde je homosexualita zakázána a postihována a homosexuálové pronásledováni. Jakožto církev vycházející z pochopení Písma a tradice musí proto svoje oficiální stanoviska a pastorační směřování vyvažovat s přihlédnutím k celkovému kontextu, chce-li udržet jednotu církve.

Obtížnost diskuse o problematice homosexuálních vztahů můžeme vidět dále v otevřené diskusi v CČSH (přestože farářka Martina V. Kopecká žije v přiznaném vztahu se svou partnerkou⁴¹), ale také v  diskusi uvnitř ČCE. I když Synod ČCE umožnil žehnání homosexuálních párů na základě svědomí jednotlivých farářů, teologická shoda v té věci nepanuje. Svědčí o tom samotná diskuse na Synodu, ale i fakt, že podmínkou žehnání je shoda mezi farářem a staršovstvem místního sboru. ⁴² Za zmínku rovněž stojí rozštěpení světové metodistické církve v roce 2022 především kvůli rozdílným pohledům na problematiku homosexuálních vztahů⁴³ nebo vyloučení baptistického sboru Na Topolce ze společenství Bratrské jednoty baptistů v ČR – jedním z hlavních důvodů byl právě vstřícný postoj k přijímání homosexuální párů do společenství církve.⁴⁴

Přes složitost této otázky uvádím některé ekumenické aktivity a iniciativy, které se snaží v této otázce postavit pomyslný most a vytvořit prostor pro ekumenický dialog.

Víra v barvách duhy

V roce 2023 přišel student FAMU Tobiáš Frýdl z CČSH s projektem Víra v barvách duhy (viz www.vbarvachduhy.cz). Tento internetový projekt si dal za cíl podpořit tzv. zákon o manželství pro všechny z pohledu křesťanství. Do projektu si zval teology, biblisty a faráře mj. z římskokatolické církve, Starokatolické církve, Českobratrské církve evangelické, Československé církve husitské. Projektu se rovněž zúčastnili někteří vyučující ze všech tří teologických fakult Univerzity Karlovy. Projekt získal Cenu Jana Opletala a Cenu vládní zmocněnkyně pro lidská práva.⁴⁵

Duhový maják

Internetový projekt www.duhovymajak.cz si klade za cíl nejen představit kvalitní a v češtině dostupné zdroje o vztahu mezi křesťanstvím a LGBTQ tématikou, které podporují dialog vedený z různých perspektiv, ale také sdílet životní příběhy LGBTQ věřících. Autoři projektu pocházejí z evangelikálního prostředí. Sdílená svědectví věřících přicházejí z celého ekumenického spektra.⁴⁶

Dominikánská 8

Tuto kulturně-vzdělávací platformu pro reflexi společenských, kulturních a náboženských témat organizuje Řád bratří kazatelů (dominikánů). Na téma homosexualita zde proběhly již tři diskuse: LGBTQ+ v církvi (březen 2022), Vztahová orientace a víra (duben 2023), Homosexualita v Bibli (únor 2024). Mezi pozvanými hosty byli diskutující z řad katolíků i protestantů.⁴⁷

Logos

Organizace s oficiálním názvem Logos Česká republika z. s. je ekumenické sdružení LGBTQ+ věřících, jejich rodin a přátel. Spolek vznikl v roce 1994 a organizuje pravidelná setkání, na něž zve hosty napříč ekumenou. Logos rovněž pořádá přednášky, panelové diskuse a ekumenické bohoslužby v rámci festivalu Prague Pride.⁴⁸

Společné prohlášení církví

V průběhu společenského projednávání Zákona o registrovaném partnerství (o tzv. „manželství pro všechny“) se některé církve domluvily na společných prohlášeních. Ve Společném stanovisku k zákonu o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví žádají zástupci deseti církvi napříč katolickým, protestantským i pravoslavným spektrem, aby byl zákon byl odmítnut. ⁴⁹ K Prohlášení zástupců českých církví k manželství, v němž je manželství definováno jako svazek mezi mužem a ženou, se připojilo 41 duchovních ze třinácti církví.⁵⁰

Závěr

Ve svém příspěvku jsem stručně nastínil problematiku týkající se homosexuálních vztahů, příslušných biblických textů a jejich interpretace. Představil jsem základní postoje sedmi církví, základní problematiku ekumenického dialogu v této oblasti a pět souvisejících ekumenických aktivit či iniciativ.

Jak jsem v textu naznačil, vést o tomto tématu dialog není jednoduché, protože je nutno vymezit základní východiska diskuse, jimiž jsou: homosexuální orientace či identita jako taková a teologický přístup k ní, homosexuální partnerský vztah, akceptace určité formy závazného homosexuálního partnerského vztahu dle právní legislativy (registrované partnerství, partnerství, homosexuální manželství) a vztah křesťanské víry k těmto formám. Každá církev přistupuje k tématu jinak.  Jak jsem zmínil, určité křesťanské kruhy homosexuální orientaci neakceptují a vedou lidi k reorientaci. Existují křesťanské církve, které homosexuální orientaci respektují, ale homosexuální partnerský vztah považují za hřích. Jiné jsou ochotny takový vztah akceptovat, ale odmítají ho nazývat manželstvím, což ani není v ČR právně uzákoněno.

James Martin napsal: „Moje první prozření bylo, že sloužit LGBT+ jedincům není jen službou těmto lidem, ale službou celé církvi.“⁵¹ Tento citát může být inspirací, že i přes jiné názory, jiné úhly pohledů a celkově náročnou diskusi na toto téma jsme zváni, abychom sloužili jedni druhým stejně, jako sloužil druhým Ježíš.

Zdroje

Knižní

Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona, podle ekumenického vydání z r. 1985. Praha: ČBS, 1991.

JUNG, Carl Gustav. Aspekty mužství. Praha: Portál, 2017. ISBN 9788026211877.

MACÁK, Marek. Minoritní sexualita v pastoraci věřících. Praha: Česká evangelikální aliance, 2022. ISBN 9788011009816.

STOTT, John R. W. Homosexuální partnerství? Praha: Návrat domů, 2000. ISBN 8085495902.

MARTIN, James. Most: mezi římskokatolickou církví a LGBTQ+ komunitou. České Budějovice: Petrinum, 2024. ISBN 9788087900215.

Internetové

www.vbarvachduhy.cz

www.irozhlas.cz

www.mujrozhlas.cz

www.christnet.eu

www.starokatolici.cz

www.pravoslavi.cz

www.orthodoxia.cz

www.youtube.com

www.e-cirkev.cz

www.evangnet.cz

www.ccsh.cz

www.ea.cz

www.evangelikalniforum.cz

www.cb.cz

www.idnes.cz

www.krestandnes.cz

www.apostolskacirkev.cz

www.dingir.cz

www.duchovymajak.cz

www.dominikanska8.cz

www.logoscr.cz

www.sceav.cz

www.cirkev.cz

www.katechismus.online.cz