134 - prosinec 2002

E. Gisel: Budova sboru CČE v Kobylisích, 1971

V roce 1967 začala tehdejší správa hlavního města uvažovat o vybudování pražského metra. Tento plán se měl podstatně dotknout i části historických Kobylis kolem Klapkovy ulice. Mezi budovami určenými k asanaci byl také malý a hygienicky nevyhovující kobyliský sbor CČBE. Církev získala náhradou pozemek v odlehlém místě na terénním stupni ulice U školské zahrady za komplexem měšťanských škol. Stavba nového sboru probíhala od počátku v úzké spolupráci s organizací zastřešující evangelické církve ve Švýcarsku a za finanční spoluúčasti evangelických církví v Německu. Díky kontaktům tehdejšího faráře dr. E. Zeleného se podařilo angažovat i švýcarského architekta Ernsta Gisela, který věnoval projekt kostela darem. Stavělo se od roku 1969 a slavnostní otevření sboru za účasti autora a mnohých zástupců evangelických církví ze západní Evropy proběhlo v době nastupující normalizace - 6. června 1971.

Gisel patří k významným postavám švýcarské architektury mezi léty 1960 - 1980. Jeho osobité stavby, hledající přijatelný kompromis mezi tradicí a potřebami technické civilizace vyrůstají zejména v centrální části Švýcarska mezi Curychem a Luzernem. V realizacích převažují veřejné stavby - školy, kina a kostely, z nichž nejzajímavější jsou asi projekty betonového kostela pro Curych a horského kostela zasazeného do prudké stráně, který nebyl stavěn pro konkrétní farnost, ale pro alpské turisty

Pro kobyliský sbor navrhl Gisel budovu, kterou tvoří dvě kubická tělesa - větší, ukrývající lichoběžnou modlitebnu a společenský sál (tyto dva prostory jsou vzájemně propojitelné díkymobilní dřevěné stěně) a menší s bytem faráře a s administrativním zázemím sboru. Obě tělesa spojoval prosklený vestibul. Ke kladům stavby patří neotřelá práce s vnitřním prostorem a především poutavá světelná režie, využívající velkých bílých ploch fasády a hlubokých stinných zářezů do těla budovy ze severu a z jihu.

Postupem času se ale bohužel ukázalo, že nad klady převažují nepřehlédnutelné zápory, jejichž příčinou je snad nedostatečná znalost místních podmínek. Budova především nekomunikovala se svým prostředím, směrem do ulice byla uzavřená a nepřístupná, s minimem oken, s temným úzkým vchodem a bez viditelných znaků sakrální architektury. V interiéru byl nejbolestivější nedostatek místa, který ve svých důsledcích omezoval nejen obyvatele - faráře, ale působilt éž sociálně nepříznivě na celé společenství. K tomu přistupovaly excesy liturgické, jako velmi nevhodné umístění oltáře či nízký strop nad částí ústředního prostoru. Tyto a další nedostatky přiměly současné vedení sboru k rozsáhlé rekonstrukci a revitalizaci celé stavby, která probíhá od r. 1995 pod vedením pražského ateliéru Schaufler-Roskovec.

Sbor CČBE v Kobylisích je tedy příkladem stavby, která má nesporné estetické kvality, ale zároveň nereflektuje plně funkční ani ideové požadavky, což je v případě sakrální architektury kombinace krajně nevhodná. Svou osobitostí se také vzpírá pozdějším úpravám. Nicméně se zdá, že houževnatá práce staršovstva v kooperaci s kvalitními tvůrci dokázala budovu vkusně a promyšleně přizpůsobit současným potřebám sboru (viz foto na titulní straně). Tato fáze by však patřila již do jiné kapitoly pojednávající o církevních stavbách vzniklých po roce 1989.

Jan Klípa