Velbloud dvouhrbý (Camelus ferus)
Velbloud
Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchemjehly než bohatý do Božího království. (Mt 19, 24)
Velbloud jednohrbý, dromedár (Camelusdromedarius) patří k nejstarším domestikovaným zvířatům. Svůj název odvozuje od řeckého slova dromak,
což znamená rychle chodící. Domestikovaly jej semitské národy v
arabskosyrském prostoru asi ve 4. až 3. tisíciletí př. Kr. (tj. asi o
1000 let před velbloudem dvouhrbým). Avšak zhruba v prvním tisíciletí
př. Kr. byla volně žijící forma tohoto velblouda vyhubena. Dnes
se vyskytují zbytky populace v pustinné oblasti severní Afriky, v západní
Asii a v Indii.
Velbloud dvouhrbý, drabař (Camelusferus)
se nazývá i velbloud baktriánský podle někdejší středoasijské země
Baktrie. Zbytky divoké populace se dnes nacházejí v prostoru jezera
Lob-Nor. Jeho domestikovaná forma - velbloud domácí - je rozšířena ve
Střední, Přední a Malé Asii. Byl domestikován mongolskými národy ve
3.-2. tisíciletí př. Kr.
Velbloudi patří mezi sudokopytníky a potravu přežvykují. Řadí se do zvláštního podřádu mozolnatců (Tylopoda).
Na rozdíl od jiných kopytníků totiž našlapují na pružný mozol kryjící
zespodu tři prstní články. Oba srostlé prsty jsou talířovitě rozšířené a
usnadňují chůzi v měkkém písku.
Hrb, typický znak velblouda, obsahuje tuk.
Je zásobárnou energie a zároveň slouží jako důmyslné
klimatizační zařízení. V noci, když teplota v poušti klesá až k bodu
mrazu, sníží velbloud svou tělesnou teplotu na 34 °C. Ve dne pak
prochází krev systémem cév v ochlazeném hrbu izolovaném navíc
tukovou vrstvou. Hrb tak působí jako účinný chladič a jeho nositel může
po řadu hodin snadno vzdorovat okolnímu žáru přesahujícímu často 60°C.
Jako další ochrana proti přehřátí slouží velbloudům srst. Na povrchu
může být rozpálená do žhava, ale na kůži zůstává teplota kolem 40 až 42°
C. Při vdechu velbloud za nozdrami zachycuje vydechovanou vlhkost a
současně se ochlazuje vdechovaný pouštní vzduch. Ledviny zčásti vrací
vodu z moči zpět do těla. Moč je hustá sirupovitá kapalina. Trus je tak
dokonale zbaven vody, že je možného ihned použít k rozdělání ohně.
Velbloud vydrží bez vody dva týdny až šest týdnů podle druhu potravy.
Během patnácti minut může vypít i 150 litrů vody. Část této zásoby
uchovává v osmi stech malých přepážkách jednoho oddílu svého složeného
žaludku.
Velbloudí maso se chutí podobá hovězímu. Mánízký
obsah tuku. Lahodné mléko s vysokým obsahem proteinů vydržídlouho i v
horku a používá se k výrobě másla, sýru a dalších mléčných výrobků. Ze
srsti se vyrábějí koberce, přehozy a látky. Velbloud sám se používá jako
nosič břemen a dopravní prostředek.
V bibli je velbloud představitelem hodnotného
domácího zvířete vedle ovcí a oslů, mezků a skotu; např. Gn 12,16,
Genesis kap. 24. Je označován za zvíře nečisté (Lv11,4; Dt 14,7). V Mt
19,24; Mk 10,25; Lk 18,25 a Mt 23,24 slouží především jako příklad tehdy
největšího zvířete žijícího běžně v Palestině. Z biblického poselství
je zřejmé, že velbloudi byli běžnou a nepostradatelnou součástí života
Izraelců i všech jejich sousedů.
ZaL
Poslední komentáře