Jste zde

Ve své milosti, Bože, změň tento svět!

9. generální shromáždění Světové rady církví se pod heslem „Ve své milosti, Bože, změň tento svět!“ konalo 14. až 23. 2. 2006 v brazilském Porto Alegre. Přes 1000 delegátů a pozorovatelů spolu hovořilo o důležitých tématech současné ekumeny. Tím se stalo toto generální shromáždění setkáním křesťanů z celého světa, kteří se společně vydali k hledání nové dynamiky pro ekumenické hnutí.

1. Role Světové rady církví (SRC)

1.1 Nové uspořádání ekumenického hnutí

Nové uspořádání ekumenického hnutí musí prvořadě začít společnou ekumenickou vizí, tzn. – jak řekl předseda – „je třeba obsáhle přezkoumat a nově formulovat ekumenické cíle, se kterými se všechny církve, včetně římskokatolické, a další ekumeničtí partneři mohou identifikovat“ (25n). Jsou k tomu zapotřebí nové recepční postupy. V tomto rámci musí SRC zůstat organizací, která plánuje aktivity a vypracovává programy a rovněž být společenstvím, které usiluje o viditelnou jednotu církve. SRC si musí ponechat svou centrální roli uvnitř ekumenického hnutí a dokonce ji i dále rozvíjet. Integrace pravoslavných církví nebyla realizována dodnes. Byla sice vytvořena perspektiva pro možnou integraci, avšak světová rada církví je stále ještě příliš silně charakterizována kulturou reformace.

Nové uspořádání ekumenického hnutí implikuje spolupráci s celosvětovým evangelikálním hnutím, jakož i s římskokatolickou církví. Není možné, aby SRC zahrnovala pouze třetinu křesťanů na světě. Proto má nejvyšší význam iniciativa Global Christian Forum – Globální křesťanské fórum.

Kromě toho je třeba akceptovat sociální změny v oblasti náboženství. Vytváření transkonfesních obcí, paracírkevních organizací a megacírkevních organismů zcela změnilo křesťanskou scénu. Ekumena zahrnuje misijní definici církve, tím, že církve najdou svoji jednotu ve společném svědectví vůči problémům dnešní doby. Právě uprostřed společenských a kulturních výzev musí církve vyvinout nové misijní sebepojetí. Právě misijní výzvy chtějí obdařit církve jednotou.

Toto nové uspořádání může být úspěšné pouze tehdy, když bude mít spirituální základ. Z tohoto důvodu je rozvoj ekumenické spirituality tak důležitý. Všeobecně lze říci, že je ekumenické hnutí příliš byrokratizováno. Je tu příliš mnoho organizace a příliš málo pohybu!

Pozornost vůči ekumenickému vzdělávání mládeže se musí stát bezpodmínečně první prioritou. Přitom je třeba přihlížet k tomu, že mládež je často zklamaná, protože organizované církve nejsou schopné odpovídat na výzvy a problémy moderní doby.

To znamená, že se církve navzájem potřebují ještě více, než tomu bylo doposud. Generální sekretář to řekl takto: Musíme coby církve začleněné do SRC najít nové cesty k prohloubení našeho společenství. Nové paradigma „jedna církev pro druhou“ je v 21. století pro další práci na tématu ekumenického a ekleziálního společenství bezpodmínečně nutné…

V tomto rámci je též možno klást otázku mezináboženského dialogu. SRC musí bezpodmínečně navazovat na všech rovinách vztahy k jiným náboženským společenstvím. Již vloni byla SRC organizována konference, které se zúčastnili zástupci a zástupkyně všech velkých světových náboženství. Tato konference vyzvala SRC ke zřízení mechanismů, které by náboženským vůdčím silám umožnily společně projednávat problémy, se kterými je dnes lidstvo konfrontováno (Kobia 72).

1.2 Angažovanost SRC

Generální shromáždění doporučilo posilovat roli a postavení celosvětových církevních společenství v ekumenickém hnutí jako partnerů SRC a uznat zvláště význam role celosvětových křesťanských společenství v multilaterálních a bilaterálních dialozích a při novém uspořádání ekumenického hnutí. Cílem je překrývající se programy, iniciativy a dialogy koordinovat.

Generální shromáždění podporuje pokračování práce společné pracovní skupiny římskokatolické církve a SRC. Je srozuměno se stanovením cílů, které je vyloženo v osmé zprávě této skupiny (srv. bod 3).

Kontakty s letničními církvemi je třeba považovat za velmi důležité. V tomto rámci má organizace Globálního křesťanského fóra, ke kterému byla dána iniciativa v Harrare, velký význam. Členské církve se zvou, aby tento proces podporovaly a na něm spolupracovaly, aby se na podzim roku 2007 mohla konat akce tohoto fóra.

2. Cíle a pracovní oblasti

2.1 Cíle

Všeobecně jsou cíle ekumenické angažovanosti pro nejbližší budoucnost: a) společné datum pro Velikonoce; b) dohody o vzájemném uznávání křtu všemi církvemi; c) svolání ekumenického shromáždění, které by mělo zahrnout všechny církve.

Dosažení těchto cílů by mělo dlouhodobě umožnit formovat viditelnou jednotu okolo stolu Vzkříšeného společným slavením eucharistie.

SRC byla potvrzena ve své roli iniciátorky impulzů pro celé ekumenické hnutí. Za tímto účelem bude vytvořen „pokračovací výbor“, který bude informovat ústřední výbor o pokračování ekumenického procesu.

SRC má dbát o to, aby se na práci a všech iniciativách dostatečně účastnila mládež. K tomu má být vytvořeno reprezentatovní grémium mladých dospělých, které by integraci mladistvých mohlo prakticky doprovázet. Též je třeba se snažit o integrování postižených, aby se církve staly zcela inkluzivními společenstvími.

Ekleziologický text Povoláni být jednou církví bude předán církvím jako reflexní a diskuzní dokument v očekávání, že na něj budou reagovat. Pro koordinaci těchto reakcí bude vypracován systematický postup.

2.2 Pracovní oblasti

Vypracovány budou zcela konkrétní směrnice pro pracovní program SRC. Tato práce bude obsahovat oblasti: (1) jednota, spiritualita a misie, (2) ekumenické vzdělávání, (3) spravedlnost ve světě, (4) prorocké svědectví. Pro všechny tyto oblasti budou schváleny konkrétní návrhy a budou zařízeny organizační domluvy. Zcela důležitá je v této souvislosti spolupráce s církevními světovými společenstvími a jinými možnými partnery.

Zcela krátký nástin nejdůležitějších důrazů pro tuto práci (citováno ze zprávy Výboru pro programové směrnice, č. 26):

Výbor doporučuje, aby 9. generální shromáždění SRC potvrdilo, že tématům jednota, spiritualita a misie musí být jak teologicky, tak i prakticky věnována zvláštní pozornost. SRC a její členské církve jsou povzbuzovány, aby se zabývaly obtížnými teologickými otázkami, které byly prezentovány ve zprávě zvláštní komise pro pravoslavnou spolupráci ve SRC a prioritně projednávaly otázky jednoty a katolicity, křtu a modlitby.

Výbor doporučuje, aby 9. generální shromáždění dodalo církvím na místní, národní, regionální a globální úrovni odvahu se zasazovat za ekumenické vzdělávání a při tom hlavní důraz klást na mladé lidi, ženy a lidi s postižením. V této roli by SRC měla iniciovat a ulehčit dialog a možnou spolupráci, a sice mezi náboženskými a politickými představiteli o roli církve v civilní společnosti, jakož i mezi náboženstvími v oblastech vzájemného chápání.

Výbor doporučuje, aby 9. generální shromáždění SRC potvrdilo, že další sledování procesu AGAPE (srv. bod 7 této zprávy) je žádoucí a má být dokonce rozšířeno, a sice ve spolupráci s jinými ekumenickými partnery a organizacemi, aby byla veden na tato témata (1) teologická reflexe, která vychází ze středu naší víry; (2) byly provedeny solidní politické, hospodářské a sociální analýzy; (3) byl udržován stálý dialog mezi náboženskými, hospodářskými a politickými představiteli; (4) docházelo k výměně praktických a pozitivních podnětů z církví.

Výbor doporučuje, aby 9. generální shromáždění SRC podpořilo další sledování regionálních hlavních bodů. aby docházelo k výměně úspěšných příkladů, aby byla církvím a místním organizacím dodávána odvaha v jejich vlastním kontextu reagovat na překonávání násilí; aby byly vyvinuty iniciativy k širším konzultačním procesům zahrnujícím vypracování ekumenického prohlášení o „spravedlivém pokoji“; a konečně, aby k zakončení dekády v roce 2010 bylo zorganizováno světové ekumenické mírové shromáždění.

3. Společná pracovní skupina SRC – římskokatolická církev

Možná, že je práce této společné pracovní skupiny pro nás zvláště zajímavá. Je možno se ptát, zda se vskutku nemáme pokoušet pracovat v této skupině, např. účastí nějakého starokatolického teologa. Odcituji nyní nejdůležitější místa doporučení pro nejbližší budoucnost (srv. Pátá zpráva této skupiny, s. 33-36).

Členové se shodují v tom, že tato společná pracovní skupina jako konzultativní fórum je skutečně schopna inspirovat, vést a udržovat dialog mezi římskokatolickou církví a SRC o tématech, která jsou důležitá pro ekumenické hnutí, jakož i ulehčovat spolupráci různých organizací a programů SRC a římskokatolické církve. Je však jasné, že žijeme ve měnícím se světě, který je charakterizován destabilizačním působením globalizace na život a kultury lidstva, že ekumenické prostředí podléhá rychlým změnám a že církve jak uvnitř, tak i ve své službě rodině lidstva stojí před novými a obtížnými požadavky, které vyžadují ještě silnější angažovanost ve věci viditelné jednoty a společného svědectví.

Hlavním úkolem této společné pracovní skupiny je podporovat příchod času, ve kterém římskokatolická církev a členské církve SRC se budou setkávat ve skutečné koinonii, a tím budou moci před světem podávat přesvědčivé svědectví a proměňujícím poselství Ježíše Krista. Svěřme svou práci trojjedinému Bohu a pomodleme se: Duchu svatý, který jsi v nás započal své dobré dílo, též je dokonči (viz Fp 1, 6).

4. Změny stanov

Žádosti o členství se přijímají na přechodnou dobu. Členské církve SRC jsou v této přechodné době konzultovány. Po průběhu této doby centrální výbor rozhodne, zda se ve prospěch žadatelky vytvořil u členských církví konsensus. Pokud tak tom je, je o členství žádající církev přijata, pokud ne, považuje ústřední výbor žádost za zamítnutou.

Konfesní světové svazy a mezinárodní ekumenické organizace mohou obdržet pozvánku vyslat své zástupce k jednáním generálního shromáždění a centrálního výboru. Tito zástupci však nejsou oprávněni se podílet na rozhodováních. Podobným způsobem mohou být zváni také zástupci národních ekumenických rad jakož i jiných křesťanských a misijních rad.

Důležitou změnu stanov SRC představuje kritérium velikosti. Nová členská církev má mít nejméně 50 000 členů. Pokud tomuto kritériu neodpovídá, může obdržet zvláštní status, nemá však právo se podílet na rozhodováních. V centrálním výboru je rezervováno pět míst pro zástupce takových členských církví.

Také je umožněno, aby skupina církví z jedné země nebo jednoho regionu nebo téže konfese byla přijata do SRC jako jeden člen.

Již v únoru 2002 uskutečnil ústřední výbor jedno rozhodnutí na základě konsensuálního postupu. V zásadě jde o přeměnu parlamentaristického způsobu rozhodování na způsob konsensu. K tomu vypracoval ústřední výbor nové směrnice pro řád zasedání SRC.

5. Volby

Nominační výbor byl při přípravě voleb bezprostředně konfrontován s jistými problémy v souvislosti se svou úlohou. V závěrečné zprávě načrtl tento výbor pět nejdůležitějších problémů:

a) Se zaručeným pravoslavným zastoupením 25 % je nemožné dosáhnout zamýšlenou regionální rovnováhu. Platí to především pro Evropu a Blízký Východ. Jako řešení bylo navrženo oddělení počtu pravoslavných od regionálních počtů.

b) Žádoucí kvóty (50 % žen, 50 % laiků a 25 % mladistvých) nebudou dosaženy (což se doposud nestalo nikdy). Jak je možno uvést v soulad realitu a ideál?

c) Členské církve jmenovaly příliš málo mladistvých! Jak je možno zajistit, aby mladí lidé početně odpovídajícím zastoupením i kvalitou účasti na rozhodovacích procesech přiměřeně a efektivně působili v SRC i v církvích?

d) Neexistuje žádný jasný postup pro výběr prezidentů a prezidentek.

e) Jak je možno dosáhnout v ústředním výboru správou rovnováhu mezi novými a již zkušenými členy, mezi zástupci nových členských církví a těch starých? Má docházet k častější výměně členských církví v ústředním výboru?

6. Světové záležitosti

Generální shromáždění podpořilo nyní běžící Dekádu k překonání násilí. Prevence násilí je zdůrazňována jako centrální snaha církví, tím že se je třeba pokoušet jak jen možno řešit konflikty bez násilí. Centrální výbor byl požádán zvážit možnosti procesu, který by mobilizoval všechny členské církve k vypracování podrobnějšího ekumenického prohlášení k míru.

Generální shromáždění přijalo prohlášení o terorismu, boji proti terorismu a lidských právech. V něm je potvrzena role církví při zasazování se za mír a podporování míru. Podporovány jsou rovněž mezináboženské iniciativy k mobilizaci alternativních reakcí na terorismus a státy jsou vyzývány nečinit žádná opatření, která by se příčila lidským právům a právu národů.

Generální shromáždění přijalo bod protokolu k vzájemnému respektování, zodpovědnosti a dialogu s lidmi jiné víry. Jde o výzvu ukázat solidaritu s těmi, jejichž náboženské symboly a pocity jsou napadány a rovněž pokud možno co nejvíce hledat společně dialog s politikou a vyvinout pro to společný kodex postupů.

V prohlášení k Latinské Americe se generální shromáždění pokouší povzbudit církve a lidi k budování nové společnosti. Překonání násilí a zřízení spravedlivé ekonomie náleží podle přesvědčení generálního shromáždění k největším a nejobtížnějším tamním úkolům

V prohlášení o reformě Spojených národů se generální shromáždění zasazuje za efektivnější OSN, usilující o světový mír a spravedlnost.

Prohlášením Voda jako pramen života dochází k posilování povědomí, že ochrana vodních zdrojů je velice důležitým úkolem, protože voda má být považována za pevnou součást práva na život

Ke konci bylo přijato ještě prohlášení k atomovým zbraním.

7. Proces AGAPE

Problematika globalizace byla již na pořadu jednání generálního shromáždění SRC roku 1998 v Harare. Od tohoto shromáždění došlo k různým iniciativám k dalšímu zkoumání a studování této problematiky. AGAPE není jenom řeckým slovem pro lásku k bližnímu, je v tomto kontextu také zkratkou pro Alternative Globalization Addressing People and Earth, Alternativní globalizaci sloužící lidem a Zemi.

Jak řekl biskup Dr. Huber ve své prezentaci povolání AGAPE na plenárním zasedání generálního shromáždění, křesťané a jejich církve se musí podílet na diskuzích o budoucím hospodářském řádu světa. Citát: V otázkách ekonomické spravedlnosti není křesťanská víra neutrální. Nepodrobuje se všemocnému nároku ekonomie, protože se hlásí ke Kristu jako Pánu světa. Nepřenechává hospodářské konání jeho vlastním zákonům, ale orientuje je na boží příkazy. Lidská důstojnost, lidská práva a sociální spravedlnost jsou elementární hodnoty, kterými je třeba měřit hospodářské konání dnes a zítra. Globalizaci našeho světa zkoumáme jako křesťané na otázce, zda podporuje život důstojný člověka, slouží lidské svobodě a umožňuje kulturní rozmanitost. Proto poukazujeme na nespravedlnosti, které jsou spojeny s dnešními ekonomickými a mocenskými mechanismy.

Provolání AGAPE, které bylo publikováno již před shromážděním, nás všechny zve ke spolupráci na tom, aby byla odstraňována chudoba. Bylo skoro škoda, že takto důležitá práce nebyla prezentována lépe. Daná prezentace byla příliš ovlivněna ideologií a byla málo vědecká. Doufejme, že SRC bude schopna motivovat jak teology, tak i ekonomy, aby tyto pro světový mír tak důležité otázky ještě reflektovali. Lidé kladou své naděje nejsilněji do církví, protože jsou to církve, které se často ujímají chudých.

8. Závěry

Účast na generálním shromáždění SRC je samozřejmě velice intenzivním a zajímavým zážitkem. Účastník je konfrontován se všemi snahami, jakož i se všemi možnostmi práce SRC. V určitých oblastech je již vidět výsledky, v jiných je zatím jenom stav počátku. Avšak toto shromáždění jasně ukázalo, že jak v oblasti vnitřně církevních i teologických problémů, tak i v otázkách kulturních je třeba ještě mnoho vykonat. Jako malé církevní společenství můžeme být docela rádi, že tímto způsobem je umožněno i nám, abychom se na tom podíleli.

Generální shromáždění zřetelně ukázalo, že stojíme v ekumeně na bodu obratu. Organizovaná ekumena vězí v těžkostech a musí se opět napojit na vývoj na základně. Ve skutečnosti se lidí již nedotýkají vnitřně církevní cíle ekumeny (jak jsem je uvedl v 2.1). To znamená, že by církve měly rychle tyto cíle dosáhnout, v jiném případě ztratí svou věrohodnost.

I když motivace pro ekumenu existuje takřka ve všech církvích, míra praktického podílení se na této konkrétní práci se zdá být velice rozličná. Boj velkých církví o moc uvnitř SRC byl v minulosti silný a i nyní jsou nejdůležitější posty rozdělovány mezi velkými církvemi. Jedno křeslo pro starokatolíky v centrálním výboru však bylo považováno za takřka samozřejmé. V každém případě nebylo nikdy zpochybňováno.