Peter C. A. Morée
Vražda Theovan Gogha 2. listopadu způsobila velký šok vnizozemské společnosti a přitáhla opět pozornost mezinárodních medií k tomu, cose to v oblasti etnických a náboženských menšin, jejich integrace atolerance, a konečně jejich potenciálu k násilí a terorismu v Nizozemívlastně děje. Podruhé v posledních třech letech zažila jinak spíše poklidnázemě něco, co lze klasifikovat jako politickou vraždu, po zastřelenípopulistického politika Pima Fortuyna.Tentokrát se jedná o režiséra, dokumentaristu,spisovatele a publicistu Thea van Gogha,vzdáleného příbuzného známého malíře.
Theovan Gogh byl provokatér na všech frontách, kdepůsobil. Ve svých sloupcích do různých novin velmi často urážel své oponenty zoblasti umění a politiky nevybíravými slovy. Díky tomu byla jeho pověst vždyvelmi rozporuplná. Patřil mimo jiné k výrazným kritikům multikulturníspolečnosti, obával se jakési „belfastizace“ nizozemskéspolečnosti.
Podle dopisu, který na jehotěle zanechal údajný vrah Mohammed B., byl bezprostředním důvodem k vraždě filmSubmission, v jehož pozadí stojí politička Ayaan Hirsi Ali.Somálka Hirsi Ali dostala azyl v Holandsku asi před deseti lety, a pak seangažovala v politice, nejdříve v sociálně-demokratické straně, později – zdůvodů nespokojenosti s integrační politikou své strany – přestoupila dokonzervativně liberální strany VVD. Zřekla se islámu a začala velmi ostřekritizovat své původní náboženství jakožto víru a institut, které nepatří domoderního světa. Mnoho z její kritiky připomíná modernistické odsouzeníkřesťanství a církví v druhé polovině 19. století. HirsiAli je dnes jednou z nejznámějších politiků vNizozemí.
Film Submissionsi objednala u Van Gogha kvůli letnímu televiznímupořadu, ve kterém byla celovečerním hostem. Zpočátku nevyvolal takovou odezvu,jak se původně předpokládalo. Někteří dokonce říkali, že film (který netrvádéle než 12 minut) byl příliš jemný vzhledem k problematice, o které pojednává,tj. ženská obřízka.
Nejžhavější otázkou po smrtiVan Gogha je, zda existuje v Nizozemí síť muslimskýchradikálů, kteří připravují další atentáty. Po několika policejních zásazích senyní začíná rýsovat, že Mohammed B. měl styky s rozvětvenou skupinou mladýchMarokánců, kteří se většinou narodili v Holandsku a v posledních letech –obzvlášť po 11. září 2001 – se začínali radikalizovat do té míry, že jsoupřipraveni použít násilí proti nizozemské společnosti, která je podle nich přílišsekulární a nerespektuje základní hodnoty islámu. Toto znamená, že v Nizozemíje síť lidí, kteří plánují teroristické akce z náboženských důvodů.
V holandských mediích se nynívede velmi rozrušená debata o tom, kde jsou hranice tolerance vůči těm muslimům,kteří některé stránky holandské společnosti odmítají (např. sňatek homosexuálů,eutanazie atd.). Co mají znamenat texty Koránu, kterépodněcují k násilí vůči nemuslimům? Je islám schopenakceptovat liberální, západní kulturu a její styl života?
Druhý okruh témat podobnýchúvah je zajímavý z hlediska pochopení nizozemského pojetí tolerance. Základníotázka se týká podstaty svobody vyjádření, kterou si nárokují halasní kritikovéislámu jako jsou Ayaan HirsiAli nebo Theo van Gogh. Mají právo říci svůj názor tak ostře, že to urážímuslimy a jejich náboženské cítění? V konkrétní podobě se debata vede ozákonu o rouhání, jeho funkčnosti a aplikaci. Do 90. let minulého století bylov Holandsku zvykem pojímat tento zákon nebo jeho podstatu tak, že se velmi zohledňovaloto, zda něco může urážet náboženské cítění jiné skupiny obyvatelstva. Divadelnípředstavení jedné hry R. W. Fassbindera bylo zrušenopod tlakem veřejnosti, protože by uráželo židovské občany. Jaký je tedy vztahtolerance a ohleduplnosti?
Ti, kteří nyní zapalují mešitya islámské školy, zcela určitě nereprezentují většinový názor. Z dosavadníhošetření se zdá, že se jedná o skupiny pravicových radikálů a skinheads. U veřejnosti se tyto akce nesetkávají spochopením, ale budí spíše rozhořčení. Nicméně jasné je, že postoj nizozemskévětšinové společnosti vůči muslimským menšinám, zvlášť marocké menšině, budepoznamenaný jistou nedůvěrou. Tlak na tyto skupiny, aby se více otevřely ajasně přijali některé liberální zásady, tj. aby se jasněji integrovaly donizozemské společnosti, bude sílit.
Ekumenická rada církvíreagovala na události tím, že otevřela linku důvěry pro ty, kteří se cítíohroženi v současné debatě, ať již jsou to křesťané či muslimové. Protestantskácírkev (nástupkyně Reformované církve) vydala prohlášení, které se v neděli 21.listopadu četlo z kazatelen. V něm se píše mj. toto:
„V těchto týdnech prožívámezvlášť blízkost s muslimským společenstvím, které žije v bázni před Bohem. Tímnechceme rozdíly mezi křesťanstvím a islámem zamlžovat. Často je svět islámukřesťanům cizí, a to platí i naopak. Teď však přišla chvíle, kdy je nutnépodtrhnout a ukázat naši solidaritu.
Svoboda vyjádření je velkouhodnotou, za kterou jsme velmi vděčni. Jsme ale toho názoru, že společnost, kdesvoboda vyjádření je využita k urážení a ublížení druhých, sama sebe podkopává.Proto voláme k respektu před vírou a životním přesvědčením všech lidí, a kohleduplnému vzájemnému zacházení. Je třeba znovu promýšlet a definovat prostorpro prožívání náboženství.
Naše společnost se vyznačujetím, že dovede zacházet s rozdíly. Dlouhou dobu se tyto rozdíly týkalypředevším variant křesťanství a z něj vyplývajících ideologií. Emancipacemuslimů a zřetelná přítomnost křesťanů z jiných kultur jsou pro naši demokraciinovou výzvou. Apelujeme na všechny, aby tuto výzvu přijali. Jsme sobě navzájemdarováni a máme pro sebe navzájem hledat dobro.
Vyzýváme všechny, abyrespektovali pravidla naší společnosti a přistupovali k druhým srespektem. Zároveň vyzýváme k odmítnutí ohrožování a násilných vyjádření vůčitěm, kteří mají jiné názory. V neposlední řadě pak vyzýváme k ochraně těch,kteří jsou ohroženi. V naší společnosti je místo pro muslimy i jinověrce, a tone až poté, co svou víru přizpůsobí.“
Poslední komentáře