Mnohým reformám v oblasti církve připravila cestu již císařovna Marie Terezie, o níž známý bonmot říká, že „byla nejen matkou Josefa II., ale i matkou josefinismu“.1 Přes své hluboké náboženské přesvědčení i ona usilovala o podřízení církve potřebám státu. Základy rakouské formy státní církve byly tedy položeny již před Josefem II., až za jeho vlády dostala tato forma svůj typický výraz.
Cesta k reformám v církevní oblasti do 1. poloviny 18. století
Sledování dějin vztahů mezi státem a církví bychom mohli začít u Karla Velikého, který byl velkým vzorem habsburského rodu – jednotná liturgie převzatá z Říma mu umožnila podpořit jednotu říše.1
Václav Dvořák se narodil 6. 1. 19471 v Táboře a dětství prožil v Micáskově mlýně ve Vratišově, kde – podle jeho vzpomínek – pomáhal už jako dítě v hospodářství. Kvůli vrozené oční vadě ale žil od roku 1953 v Praze v internátu pro děti s vadami zraku.
Od 40. let 18. století začali piaristé pěstovat v duchu novohumanismu dějepisná bádání vycházející ze studia pramenů. Ovlivněni byli benediktinem Magnualdem Ziegelbauerem, působícím v maurinsko-kritickém duchu. Mezi jeho nejnadanější žáky patřil také piaristický kněz Felix Dobner, známější pod řádovým jménem Gelasius a St.
Karel Jindřich (Karl Heinrich) Seibt se narodil 21. (či snad 31.) března 1735 blízko hornolužického ženského cisterciáckého kláštera Marienthal při česko-saské hranici. V klášteře také získal první vzdělání. V letech 1745–50 pokračoval ve studiích na piaristickém gymnáziu v Kosmonosech, kde – jak píše ve svém životopise – získal lásku k německé řeči. Pak studoval 1751–55 u jesuitů v Praze filozofii a právo.
Vídeňští osvícenci s jesuity obvykle bojovali. Někteří však byli i na jejich straně, byť se setkávali s výhradami ze strany vedení Tovaryšstva. K takovým patřil Josef Stepling.
Karel Jindřich (Karl Heinrich) Seibt se narodil 21. (či snad 31.) března 1735 blízko hornolužického ženského cisterciáckého kláštera Marienthal při česko-saské hranici. V klášteře také získal první vzdělání. V letech 1745–50 pokračoval ve studiích na piaristickém gymnáziu v Kosmonosech, kde – jak píše ve svém životopise – získal lásku k německé řeči. Pak studoval 1751–55 u jesuitů v Praze filozofii a právo.
Vídeňští osvícenci s jesuity obvykle bojovali. Někteří však byli i na jejich straně, byť se setkávali s výhradami ze strany vedení Tovaryšstva. K takovým patřil Josef Stepling.
Poslední komentáře