Ondřej Bastl

Cesta k reformám v církevní oblasti do 1. poloviny 18. století

Sledování dějin vztahů mezi státem a církví bychom mohli začít u Karla Velikého, který byl velkým vzorem habsburského rodu – jednotná liturgie převzatá z Říma mu umožnila podpořit jednotu říše.¹

Václav Dvořák se narodil 6. 1. 1947¹ v Táboře a dětství prožil v Micáskově mlýně ve Vratišově, kde – podle jeho vzpomínek – pomáhal už jako dítě v hospodářství. Kvůli vrozené oční vadě ale žil od roku 1953 v Praze v internátu pro děti s vadami zraku.

Claus Arnold: Malé dějiny katolického modernismu

Vyšehrad, 2014, 160 str. ISBN: 978-80-7429-282-8

Od 40. let 18. století začali piaristé pěstovat v duchu novohumanismu dějepisná bádání vycházející ze studia pramenů. Ovlivněni byli benediktinem Magnualdem Ziegelbauerem, působícím v maurinsko-kritickém duchu. Mezi jeho nejnadanější žáky patřil také piaristický kněz Felix Dobner, známější pod řádovým jménem Gelasius a St.

Pozdější litoměřický biskup Ferdinand Kindermann von Schulstein se narodil 27. 9. 1740 v severočeské vesnici Království (Königswalde) u Šluknova.

Karel Jindřich (Karl Heinrich) Seibt se narodil 21. (či snad 31.) března 1735 blízko hornolužického ženského cisterciáckého kláštera Marienthal při česko-saské hranici. V klášteře také získal první vzdělání. V letech 1745–50 pokračoval ve studiích na piaristickém gymnáziu v Kosmonosech, kde – jak píše ve svém životopise – získal lásku k německé řeči. Pak studoval 1751–55 u jesuitů v Praze filozofii a právo.

Vídeňští osvícenci s jesuity obvykle bojovali. Někteří však byli i na jejich straně, byť se setkávali s výhradami ze strany vedení Tovaryšstva. K takovým patřil Josef Stepling.

K „Vídeňským velikánům“ patřil v neposlední řadě český rodák, benediktinský opat Štěpán Rautenstrauch. Franz Stephan Rautenstrauch se narodil 26. července 1734 v severočeské vesnici Blottendorf u Haidy (dnes Polevsko u Nového Boru). Jako dítě přišel do Prahy jako zpěvák chrámového sboru pražského benediktinského kláštera Emauzy, odkud přešel v roce 1750 do kláštera stejného řádu v Břevnově, k němuž patřil klášter v Broumově. Zde dostal řádové jméno Štěpán a byl roku 1758 vysvěcen na kněze.

František Schmalfus se narodil 4. 5. 1730 v Rabštejně v Čechách, zemřel 28. 10. 1811 v Bielé. V necelých patnácti letech vstoupil do kláštera augustiniánů v Ročově, kde ke jménu přijal řádové Kosmas. Sliby složil 12. června 1746 v řádovém domě ve Svaté Dobrotivé. V březnu 1753 pak byl vysvěcen na kněze.

Gerhard van Swieten se při reformě rakouského vysokého školství věnoval zvláště otázce teologické a filosofické fakulty, které byly od počátku protireformace v habsburském soustátí po bitvě na Bílé hoře zcela v rukou jezuitského řádu. Protože spolupráce s jesuity nepřicházela v úvahu, hledal van Swieten vhodné spolupracovníky. Pro teologickou fakultu vídeňské university našel vhodného kandidáta v kanovníkovi svatoštěpánského dómu Simonu Ambrožovi von Stock.