Jen vymezení pojmů,
obsažených v titulu by vyžadovalo mnohem více prostoru, než
který je k dispozici. Měli bychom mluvit o vztahu církve a
státu, podrobně probrat Josefův životopis se všemi faktory,
které ho ovlivňovaly.
Vyznáním víry nazývámeúkon vyznání víry nebo jazykovou podoba víry církve. Úkon i text patřík sobě a odkazují jedno na druhé. Poznávacím znamením křesťanů je: Ef4, 5 „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest“. Křest, který spojuje věřícís Kristem v jeho smrti a zmrtvýchvstání (Ř 6, 3), vyžaduje víru.Můžeme říci, že všechny symboly obsahují dvě základní tvrzení:
V rozhovoru pro Lidové noviny z počátku srpna si kardinál Vlk stěžuje na úbytek lidí hlásících se k církvi. Z jeho slov vyplývá údiv, jak mohou být lidé věřící a přitom nepatřit do církve. Říká, že „v roce 1993 se ale něco zlomilo a sympatie společnosti, které jsme měli na počátku devadesátých let, jsme ztratili“. Proč se ale podivuje nad rozdílem počtu těch,kdo se hlásí k víře, ale odmítají k tomu insituci? Nelze pouze obecně konstatovat, že „se“ něco změnilo, ale je nutné konkrétně pojmenovat příčinytohoto trendu.
Josef – osvícený katolík, nebo nepřítel církve? I. část
V minulých příspěvcích jsme se zmínili, že Josefa II. považovali mnozí (ačást katolické historiografie považuje dodnes) za nepřítele, ba likvidátora církve. Než se začneme věnovat této otázce, musíme si vymezit několik pojmů, které nám pomohou alespoň částečně vysvětlit faktory, kteréovlivňovaly Josefův postoj k otázce vztahu mezi státem a církví.
Jak bylo řečeno dříve, nepouštěla Marie Terezie svého syna (a od roku 1765 spoluvladaře) Josefa II. k reformám v oblasti církve, ačkoli – jak jsme ukázali – jich sama provedla celou řadu. Po její smrti (1780) vyhlašoval proto Josef jedno církevněpolitické rozhodnutí za druhým, přičemž mnohdy zasahoval i do oblastí, které měly být původně vyhrazeny jen církvi.
Mnohým reformám v oblasti církve připravila cestu již císařovna Marie Terezie, o níž známý bonmot říká, že „byla nejen matkou Josefa II., ale i matkou josefinismu“.1 Přes své hluboké náboženské přesvědčení i ona usilovala o podřízení církve potřebám státu. Základy rakouské formy státní církve byly tedy položeny již před Josefem II., až za jeho vlády dostala tato forma svůj typický výraz.
Poslední komentáře