Jste zde

Ivana Macháčková

Základy křesťanské meditace v duchovních cvičeních sv. Ignáce z Loyoly

Meditace bývá často považována za východní modlitební techniku, ale provází křesťanství od samého jeho počátku. Křesťanská meditace je plně soustředěna na osobu Ježíše Krista. Laurence Freeman říká, že „meditace je modlitbou srdce, která nás v Duchu svatém spojuje s lidským vědomím Ježíše Krista".1 Nejpropracovanější systém meditace - duchovní cvičení (exercicie) - pochází od sv. Ignáce.

Boží a lidská nekonečnost – srovnání Origena a Řehoře z Nyssy

1. Úvod

Boží a lidská nekonečnost či Boží nekonečnost a naše nekonečná cesta k Bohu - věčné téma, o kterém přemýšlelo, meditovalo a psalo mnoho teologů a filosofů od starověku podnes a nad kterým se zamýšlí i každý věřící člověk. V křesťanství je jistě základem těchto úvah Písmo svaté.

Bude katolická církev rehabilitovat Husa?

6. července 1415 vzplála v Kostnici hranice, na které skončil svůj pozemský život český kněz a reformátor Mistr Jan Hus. Ale smrtí jeho vliv na český národ (i evropské dějiny) nekončí - spíše naopak. Brzy po Husově upálení - 2. září 1415 - sepsali čeští a moravští šlechtici stížný list kostnickému koncilu a na čáslavském sněmu v roce 1421 čeští katolíci spolu s věřícími podobojí prohlásili krále Zikmunda za nehodného české koruny.

Rehabilitace Trojice u Jürgena Moltmanna

1. Úvod

Boží Trojice, trojjediný Bůh - nejhlubší tajemství křesťanské víry a nauky. Tajemství nepopsatelné, neuchopitelné, nevyslovitelné. Přesto je nutné o něm mluvit a s vědomím toho, že naše slova jsou nedostatečná, se jej snažit popsat, porozumět, přiblížit. Nauka o Trojici  byla formulována ve 3. a 4. stol.

Věda a víra

Většinou panuje shoda, že mezi přírodními vědami a teologií by neměla panovat ani lhostejnost, ani boj protikladů, ani jednota. Přijatelné jsou varianty nezávislost a dialog. Z těchto dvou je mi blíže dialog.

Svátostná povaha světa a člověka v teologii Alexandera Schmemanna

Alexander Schmemann (1921-1983) je jedním z nejvýznamnějších pravoslavných teologů 20. století. Narodil se v rodině ruských emigrantů a mládí strávil ve Francii, kde také vystudoval na semináři sv. Sergeje v Paříži. V roce 1946 byl vysvěcen na kněze a v dalších letech učil v semináři sv. Sergeje církevní dějiny. V r. 1951 odjel na pozvání do New Yorku do semináře sv. Vladimíra, kde pak působil až do konce svého života, od r. 1962 jako jeho děkan. Ze začátku byl aktivním představitelem pravoslaví v ekumenickém hnutí a nadšeně vítal liturgickou obnovu na Západě. V pozdějších letech se však k ekumenickým snahám vyjadřoval velmi kriticky. Je autorem rozsáhlého díla, zdůrazňujícího zejména význam liturgie jako centra a základu křesťanského života i jako zdroje teologie. Schmemann volá po obnově původní liturgické tradice, odmítá ji přizpůsobovat "modernímu" člověku.1 Jeho liturgická teologie vychází především z východní patristiky a je shrnuta v knize Liturgie a život,2 a zejména pak v jeho poslední knize Eucharistie.3 Z dalšího díla jsou nejznámější knihy Za život světa a Svět jako svátost. Jejich hlavním tématem je pojetí světa jako "první svátosti".

Máme právo na náhradní orgány?

Seminární práce z křesťanské etiky studentky 4. ročníku bakalářského oboru Teologie křesťanských tradic ETF UK. Práce byla redakčně upravena a byly vynechány poznámky.

Islám jako výzva pro křesťany

Co máme tedy dělat tváří v tvář tomu, co vidíme kolem sebe?

Přihlásit se k odběru RSS - Ivana Macháčková