Jste zde

Ekumenický Altenberg

Konference k 50 letům od založení německého regionu IEF

V půvabném údolí říčky Dhünn, v oblasti zvané podle hrabat z Bergu Bergisches Land, založili cisterciáci z burgundského Morimondu v roce 1133 klášter. Za téměř sedm set let existence zažil 57 opatů, v roce 1803 byl však sekularizován za vlny osvícenských reforem, která proběhla v mnoha evropských zemích, včetně německého Porýní. V následujících desetiletích klášter chátral, rozpadl se i klášterní dóm.

Řešení nalezl pruský stát, a to v podobě souběžného užívání klášterního chrámu oběma konfesemi, evangelickou i katolickou. První evangelická bohoslužba se v rekonstruovaném klášterním dómu konala 13. srpna 1857. Altenberg se tak stal jaksi seshora, z moci úřední, ekumenickým. O tom, jak vypadá soužití dvou konfesních komunit dnes, nám vyprávěli duchovní obou komunit, evangelická farářka a katolický kaplan. Zdá se, že obě „dómské komunity“ spolužijí celkem harmonicky.

V samotném dómu jeho ekumenické povolání připomíná drobná bronzová plastika umělce z nedalekého Bergisch Gladbachu Wernera Franzena, na níž se Ježíš sklání z kříže a objímá dvě klečící postavy, Bernarda z Clairvaux a Martina Luthera. Dva významní teologové, reformátoři své doby, v jejichž teologii hrálo podstatnou úlohu následování ukřižovaného Krista, jsou zobrazeni v naslouchání, s pozorností zcela upřenou na Ježíše.

Před padesáti lety se v Altenbergu konalo první setkání právě založeného německého regionu Mezinárodního ekumenického společenství. Volba právě tohoto místa byla dána nejen jeho ojedinělou ekumenickou historií, ale také tím, že nejsilnější zastoupení členů v Německu bylo a je v Kolíně nad Rýnem a v okolí. V Kolíně například žije a působí dnes už bývalý prezident německého regionu, evangelický teolog, bývalý farář a sekretář Ekumenické rady církví.

Dvoudenní jubilejní konference ve dnech 31. října až 2. listopadu přivedla do Altenbergu asi tři desítky účastníků z Německa a spolu s nimi hosty z Anglie, Walesu, Francie, Španělska a Česka. V programu byly dvě hlavní přednášky. První z nich proslovila Dorothea Sattler, katolická teoložka z univerzity v Münsteru, kde stojí v čele Ekumenického institutu na katolické teologické fakultě. Její přednáška s názvem Smíření? Ekumenicko-teologické aspekty křesťanské naděje se dotýkala zcela konkrétních konfliktů v dnešním světě. Na ni plynule navázala Christine Busch, evangelická teoložka a dnes předsedkyně v roce 1968 založené Aktionsgesellschaft Dienst für den Frieden (AGDFR). Mluvila o „odpovědnosti za mír“ (Friedensverantwortung) církví a jejich poslání překonávat konflikty ve světě.

V době probíhajícího konfliktu na Ukrajině a zdánlivě nezastavitelného návratu k masivnímu zbrojení se zdá být pošetilé (pro někoho dokonce nebezpečné) mluvit o tom, že křesťané nemohou jednoduše přitakávat násilnému řešení konfliktů, považovat výrobu zbraní a obchodování s nimi za něco nezpochybnitelného, a vždy se musí přednostně snažit o mírová řešení. Uvědomil jsem si ale, jak důležité je to připomínat, jakkoli ne všichni budou souhlasit. Na slova Christiny Busch navázala beseda s členy komunity Laurentiuskonvent v hesenském Laufdorfu, kteří poskytují azyl uprchlíkům z Ukrajiny. Beseda s přibližně pětačtyřicetiletou Táňou byla tlumočená z ruštiny. Otčenáš jsme dostali na jednom papíru vytištěný v němčině, ukrajinštině a ruštině.

Již zmíněný Hans-Georg Link při večerním neformálním setkání u dobrého vína referoval o 11. valném shromáždění Světové rady církví v Karlsruhe, které se konalo v září tohoto roku. Kritizoval skutečnost, že ačkoli se jednalo o první shromáždění na evropské půdě po velmi dlouhé době (to poslední se konalo ve švédské Uppsalle v roce 1968!), nevyužili němečtí pořadatelé příležitosti k tomu, aby výrazně pojmenovali témata související s reformací a jejím dědictvím.

Společně s Manfredem Richterem připravil neúnavný (ročník 1939) Link pro valné shromáždění v Karlsruhe text obsahující devět tezí s návrhem „dekády smíření“ 2023-2033, přičemž pro sedm z deseti let je připomenuto výročí významné události z dějin křesťanství s návrhem na ekumenické řešení či posun dopředu. Tak například k výročí 1700 let od prvního ekumenického koncilu křesťanstva v Nikáji (dnešní turecký Iznik) v roce 325 se západní církve vrátí k původnímu textu nikajsko-konstantinopolského vyznání víry (tedy bez pozdějšího západního dodatku, filioque) a zahrnou je do svých bohoslužeb jako znamení spirituálního společenství s pravoslavnými církvemi.

Jiné události v této „dekádě smíření“ jsou u nás méně známé, například pětisté výročí Schlechtheimského vyznání, základního věroučného dokumentu novokřtěneckého hnutí z roku 1527 znamená pro velké církve (katolickou, evangelickou) příležitost vyrovnat se s násilným potlačením novokřtěnců a přiznat svou vinu za ně. Ještě méně obecně známé je Míšeňské prohlášení z roku 1988, v němž se německé evangelické církve a anglikánská církev vzájemně uznávají jako plná církevní společenství s uznáním platné ordinace duchovních. Proč nyní neučinit další krok a nedotáhnout teoretické uznání do plného církevního společenství?

Ještě jeden, a obsáhlejší, text německé provenience určený k valnému shromáždění Světové rady církví byl na setkání představen – Dorothea Sattler spolu s teologem arménské apoštolské církve Hacikem Gazerem, pastorem federace svobodných evangelických církví Markusem Iffem a pastorem nezávislé luterské evangelické církve Wernerem Klänem sestavili sborník studií Smíření v připomínce Ježíše Krista věnovaný eucharistii a Večeři Páně.

Jak připomínají editoři, od roku 1982, kdy byly přijaty průlomové limské dokumenty Komise pro víru a řád Světové rady církví, se žádný další mezinárodní ekumenický dokument problematice eucharistie nevěnoval. Text, do něhož přispělo celkem 16 autorek a autorů různých církevních komunit, obsahuje příklady ekumenické spolupráce a dialogu i společného interdenominačního slavení.

Ekumenický Altenberg byl, je a jistě i nadále bude inspirativní místo.

Komentáře

K informaci o sousoší v altenberském chrámu si dovolím připomenout, že jeho fotografie zdobí i obálku mé knihy o Martinu Lutherovi...