Rozhovor s Hans-Georgem Linkem
Ve dnech 15.-18. 6. 1995 navštívil Českou republiku
německý ekumenik Dr. Hans-Georg Link s manželkou Barbarou. Vedl
pravidelnou každotýdenní ekumenickou bohoslužbu slova v Mokropsích, setkal
se s ekumenickou skupinou "Křesťané z Černošic", byl přijat na
Komenského evang. teol. fakultě UK a víkend strávil s pražskou obcí ES. H.
G. Link působí v Kolíně nad Rýnem v lutersko-evangelické církvi jako
farář pro ekumenickou spolupráci. Kromě
koordinace spolupráce mezi 15 křesťanskými církvemi působícími v Kolíně má
na starosti péči o cizince a styky se zahraničím. Vždy poslední neděli v měsíci
připravuje velké ekumenické setkání, jehož součástí je bohoslužba a následné
neformální rozhovory. Manželé Linkovi mají dvě dcery a dva syny. Během návštěvy
jsme hostu položili několik otázek:
Máme
dávat přednost aktivitám ve vlastní církvi, nebo aktivitám ekumenickým?
Obojí angažmá nestojí v protikladu.
Církev, ve které jsme činní, má být otevřena ekumenismu. Tím, jak se otevírá,
jednak přijímá podněty zvenčí, jednak obohacuje druhé. Je zde analogie k životu
Trojice. Dění v Trojici uvnitř a navenek je neoddělitelné. Je to tentýž
Duch, který působí - a nedá se vyjádřit v procentech, kolik zde a kolik
tam.
V praxi je ovšem cítit mnohdy velké napětí. Např.
moje lutersko-evangelická církev musela překlenout velmi mnoho falešných
předsudků, aby mohla začít spolupráce s katolíky.
Kolín je znám jako centrum nových náboženských proudů v Evropě.
Ve vašem městě vznikla křesťanská iniciativa zvaná Síť. Můžete nám přiblížit její
smysl?
Vznik kolínských Sítí je reakcí na nedostatečnou odpověď
církví k palčivým otázkám naší doby. Sítě se nepovažují za konkurenci ke
klasickým církevním strukturám, spíše za doplněk, za alternativu pro ty, kteří
jsou na kraji církve, za prostor pro zkoušení nových forem budoucnosti církve.
Hovoříte o Sítích v množném čísle, je jich víc?
Jsou dvě. Jedna je více katolická. Sdružuje asi 500 lidí,
z toho asi 50 katolických kněží. Několik stovek dalších s ní
sympatizuje. Síť usiluje o obnovu katolické církve - zejména aktivním budováním
křesťanských obcí -, o co největší aktivní účast laiků v církvi,
spolupracuje s evangelickou církví. Je rozdělena na regionální skupiny,
které se scházejí jednou měsíčně. Druhá,
převážně evangelická Síť se angažuje pro společenskou spravedlnost (např.
otázky azylu uprchlíků), za mír (snaží se např. reagovat na rostoucí sklon k násilí
u mladistvých), za ochranu stvoření. Snaží se iniciovat konciliační proces v církvích.
Síť představuje volné sdružení členů, kteří se scházejí jednou ročně na víkend.
Kromě toho vydává 3-4 x ročně informační dopis.
Síť reprezentuje šest až osm mluvčích, kteří na veřejnosti obhajují
hodnoty, o které členům jde. Zejména o spojování spirituálních hodnot a osobní odpovědnosti
jednotlivce.
Ve které ze Sítí se angažujete vy?
V obou.
Jak se k Síti staví katolická hierarchie?
Členové Sítě nejsou obvykle přáteli kolínského kardinála. O
postoji ostatních biskupů nemám příliš informací. Odspodu, od laiků i kněží má
Síť podporu. Dá se říci, že čím vyšší úřad, tím více kritičnosti k Síti.
.Nahoře" je zřetelný spíše zájem o církevní právo než o církev samu.
Co pro vás znamená IEF?
Velmi mnoho. Bez podnětu IEF bychom zde s vámi
nebyli. IEF udělala obrovský kus práce pro Evropu v budování ekumenické
důvěry. Ale za třicet let trochu zestárla. Sám jsem v současnosti
místopředsedou německého regionu. Mnoho si slibujeme od spolupráce
Východ-Západ.
Jaký je váš názor na Světovou radu církví?
V letech 1980-87 jsem pracoval v Ženevě v oddělení
pro víru a řád SRC. Tato léta byla pro
mou službu velice inspirující. Každý den jsem dostával velké množství
informací. Sám hodnotím SRC velmi vysoko. Hodnocení zvenčí je však
rozmanitější. Zdá se, že 70. léta znamenala vzestup (projevil se plodnými
konferencemi v Massachusetts a Limě), zatímco 80. léta pokles prestiže a
významu SRC. Často byla podezírána ze šíření socialismu a komunismu. Jednalo se
ale spíše o pomluvy. Dnes je práce SRC opět na vzestupu. Je připravováno velké
setkání v Herale v Jižní Africe v r. 1998 u příležitosti 50.
výročí založení ERC. Je koncipováno jako velké smíření všech tří křesťanských
proudů.
Jak
hodnotíte současného generálního tajemníka SRC Dr. Reisera?
Je to koncepční muž na svém místě. Než
se stal generálním tajemníkem, působil 10 let jako jeho zástupce. Mezi priority
jeho práce patří:
1. iniciování konciliárního procesu, úsilí o mír,
spravedlnost, o zachování stvoření
2. prohlubování vztahů s Římem
3. příprava zmíněného jubilea v r. 1998.
V každém případě se jedná o inspirující osobnost, ale
není tak fotogenický jako např. B. Graham, což je v dnešní době médií
(bohužel) důležitá věc.
Jak byste charakterizoval
krizi současných evangelických církví?
1.
Křesťanství je příliš individualistické, nazakoušíme společenství. Existence křesťana
je redukována na vytvoření zbožného individua.
2. Lidé nedostávají odpovědi na své otázky. Máme nudná kázání, která nic
neříkají o životě, pokud vůbec něco říkají.
3. Nejsme srovnáni se sekulární společností, kde žijí
lidé, kterým nic nechybí, nic nepotřebují.
Jaké
jsou překážky pro jednotu na straně katolické církve? Mohl bych hovořit o mnohém pozitivním,
ale dostal jsem tuto otázku. Odpovím z pohledu situace v Kolíně,
kterou znám nejlépe.
1. Je oddělen všední den od bohoslužeb. Křesťanství se
hledá v kostele nebo ve .zbožné" oblasti.
2. Panuje určitá úzkostlivost, co k tomu říká .církev"
(myslí se tím papež, případně biskup), chybí svoboda vlastní víry, odvaha k samostatnosti.
3. Hierarchie je struktura, která neodpovídá
Novému zákonu, ale římskoimperiální tradici.
Jakými
cestami se podle vaše názoru může dojít k jednotě?
1. Každá církev by se měla vrátit ke
svým pramenům. Např. my protestanti bychom měli začít brát bibli opravdu vážně.
Katolíci by měli rozlišovat, co je hlavní a co jen vedlejší. Také pravoslavní
mají co dohánět (do dneška např. učí, že kdo nevěří /pravoslavně/, půjde do
pekel). Pokud se budeme zabývat kořeny, dojdeme k jádru své víry.
2. Měli bychom se vzájemně uznávat a chápat, proč ten
druhý je takový, jaký je. Mám pocit, že jsem z katolické strany trpěn, ale
ne akceptován. Církve zůstávají v pubertě.
Nechovají se jako dospělí partneři.
3.
Pochopitelně nemůže být modelem "návrat do Říma", ale stejně tak neposlouží
evangelické infantilní "pryč od Říma".
4. Musíme se všichni znovu naučit konciliárnímu řešení
problémů.
Poslední komentáře