V klenotnictví

Glenn a June vstoupili do obchodu. Bylo patrné, že dosud nebyli v takovém zářícím světě. Jejich oči si jen zvolna přivykaly na ten luxus, na to úžasné kouzlo krásy. Elegantní prodavač ochotně nabídl:

• Hledáte něco konkrétního?
• Ano, dárek pro svou ženu.

Prodavač jim ukázal rozličné, přímo výstavní kusy. Glenn pohlédl na cenu a zeptal se:

• To je vdolarech?
• Ano, pane.

Jeden prstýnek stál více než Glennův měsíční plat a jeden náramek dokonce přesáhl jeho roční příjem. June se po chvíli zeptala svého muže:

• Ti, kdo se obdarovávají takovými šperky, opravdu se mají rádi tisíckrát víc než my?

Glenn se obrátil k prodavači a řekl:

• Nevím, proč jsme sem přišli, možná se jen tak na chvilku zasnít. Když jsme vstoupili, musel jste poznat, že si nemůžeme dovolit nic zvaší nabídky, ale byl jste knám laskavý a prokázal nám úctu. To je pro nás skutečný dárek a děkujeme vám za něj.

Na chodníku mezi lidmi spěchajícími sem a tam se Glenn s June vášnivě objali:

Krásné narozeniny, June, mám Tě rád. Chci, abys věděla, že i kdybychom měli dost peněz, nic z toho pro Tebe nebylo dost dobré.