Začít znovu - a ekumenicky

Společný evangelizační program německých katolíků a evangelíků

Slova uvedená v titulcích znějí v našem prostředí neuvěřitelně, a přece jsou pravdivá, a netýkají se dokonce jen německé oblasti (z jejíž situace v článku vycházíme), ale jde o hnutí šířící se od severu Evropy k jihu. Materiály, o něž se opírám, byly vydány z pověření Německé biskupské konference a Spojené evangelické církve Německa.

Jádrem celé akce jsou „elementární rozhovory o víře". S těmito rozhovory už mám pozitivní zkušenost z českého prostředí. Nakolik lze převzít i ostatní (velkolepé a široce založené) formy, je věcí úvahy.

Cílem akce je navázat kontakt a rozhovor o víře s co nejvíce lidmi určité oblasti a otevřít nové přístupové cesty k víře. Pro akci je charakteristické:

Nejde o teoretické řeči a spory, ale o to, čím je člověk skutečně osobně zasažen. Církev vychází k lidem (struktura „putující církve") a zve je k rozhovoru o tom, na čem lze postavit život. Víra a každodenní život, zbožnost a angažovanost se setkávají. Obec vnímá své okolí a stává se partnerem dialogu (církev na veřejnosti). Laici získávají dospělost, objevují svou teologickou kompetenci v životě a dosvědčování víry. To obce proměňuje. Do obcí přicházejí noví lidé a přinášejí své otázky, a tím podporují další proces změny v obci.

V přípravné fázi jde o to, získat pro tento projekt dostatečně velký počet obcí církví zastoupených v dané oblasti, a vytvořit skupinu, která převezme zodpovědnost za konkrétní provedení. Další obce se samozřejmě mohou průběžně připojovat. Vlastní proces přípravy v obcích trvá zhruba rok a týká se zatím především členů obcí. Jde o to, aby získali v dialogickém setkání s vírou ostatních příslušníků obce nový vztah k víře. Tomu slouží jednorázové akce jako společné víkendy určitých věkových skupin, týdenní seminář o víře, společná příprava bohoslužeb atd. Zvláštní akce se konají i na regionální a nadregionální rovině (např. regionální seminář o modlitbě, společná pouť atd., nadregionální nabídka akcí a publikací jednotlivých církví). Čím více lidí v obcích objevilo v přípravné fázi nové impulsy pro víru, tím snazší bude integrovat do obcí lidi, kteří budou získáni v rozhovorech ve skupinkách.

Vlastní akce pak začíná ekumenickou bohoslužbou, při níž jsou účastníci vysláni k evangelizačním rozhovorům. Celá akce je doprovázena propagací (tisk, plakáty. . .), takže lidé v místě vědí, oč jde (např. že nejde o nějakou sektu). Právě tak jsou jednotlivé večery doprovázeny modlitbou skupiny v kostele). Z církevních objektů jsou postupně obtelefonováni všichni telefonní účastníci a pozváni k rozhovorům, je jim nabídnuta knížka svědectví vypracovaná v přípravné fázi lidmi dané oblasti, přičemž je zřejmá jejich svoboda, zda přijmou pozvání k rozhovoru, či zda si přejí jen knížku, a to osobně předat či jen vhodit do schránky. Druhé telefonické zavolání obsahuje pozvání k rozhovoru o víře (pět až sedm večerů, zpravidla v soukromých bytech). Celá akce opět končí ekumenickou bohoslužbou. Účastníci rozhovorů si rozmyslí, zda se takto chtějí scházet i nadále. Obce zváží další kroky, např. jak lze vyjít vstříc potřebě společenství, která témata se ukázala jako důležitá a je jim třeba věnovat pozornost v životě obce, jaké sociální problémy a potřeby vyšly při akci najevo a jak lze komu pomoci. (Vyhodnocení se připravuje i na nadregionální rovině).

Přípravě těch, kdo mají jemně vést rozhovory ve skupinách v bytech (němčina je bohatší o další slovo: Wohnzimmergesprächsrunden), slouží i publikace vydaná na základě dosavadních zkušeností. V předmluvě se citují slova Jana Pavla II. při příležitosti 450. jubilea augsburského vyznání: „Dlouholetý intenzívní dialog s luterány... nám umožnil znovu objevit, jak široké a pevné jsou společné základy naší křesťanské víry." Cílem příručky je pomoci evangelickým a katolickým křesťanům dosvědčovat tyto společné základy.  V úvodu příručky se zdůrazňuje, že necírkevní prostředí umožňuje účast i těm, kdo mají strach překročit církevní práh. Rovněž vedení rozhovoru laiky usnadňuje zapojení do rozhovoru, protože nikdo nemusí mít pocit, že není kompetentní. Úkolem vedoucích není být experty, ale přinést své zkušenosti k tématu, a tím dosvědčit svou víru. Proto je důležité, aby si vybrali témata a biblické texty, které je skutečně oslovují. Cílem rozhovorů je vytvořit spojení od osobní zkušenosti k biblickému svědectví. Důležitým předpokladem je otevřenost účastníků, ta se však vytváří až během rozhovoru.  Podmínky pro ni ovšem buduje už způsob pozvání a přijetí. Vedoucí má mít jasnou představu o linii rozhovoru, nesmí však ji chápat jako penzum, které by se mělo zvládnout. Jde o to vzájemně si dosvědčovat víru, nikoli dojít k nějakému hmatatelnému závěru.

Témata, z nichž si účastníci rozhovorů mohou vybrat, jsou: Otázka Boha víra a pochybnosti. Zahrnout každodenní život do modlitby. Utrpení dobrých lidí. Život se smrtí - umírání, smutek. Vzkříšení zmrtvých - velikonoce. Spravidly člověk nevystačí - svědomí a zodpovědnost. Selhání člověka - vina a hřích. Smíření - a zkušenost bezpodmínečného přijetí. Boží slovo vlidské knize - Bible. Ježíš Kristus. Věříme vDucha svatého.

Životní rytmus - neděle a bohoslužby.

Nabízíme stručný výtah myšlenek k prvnímu tématu. Pro přípravu vedoucího rozhovoru se uvádí mj.: Cíl tohoto (asi prvního) večera nelze stavět příliš vysoko, lidé se budou ještě ostýchat. Možným cílem by mohlo být:

Uvidět vlastní zkušenosti s Bohem v zrcadle zkušeností druhých účastníků rozhovoru. Získat ze zkušeností druhých nová hlediska pro svůj vztah k Bohu. Ke zkušenostem druhých patří ovšem i biblické texty. Mají zvláštní váhu, ale nechtějí potlačit naši zkušenost. Vedou k podnětům typu: Něco podobného jsem již také zažil - Poznávám v nich hlubší smysl své zkušenosti - Ukazují mi jiné perspektivy a korigují moje zkušenosti. Otázka Boha se klade často příliš abstraktně. Za otázkou .Je Bůh?" se zpravidla skrývají základní existenciální otázky (Má život smysl? Je ve světě a v dějinách nějaký řád? Je nějaká spravedlnost? Jsem někomu zodpovědný za svůj život?  Končí všechno smrtí? Je jenom to, co vnímám smysly?) Otázka Boha není nikomu ve skutečnosti cizí, protože Bůh sám se již ptá po lidech a hledá je.  Bible mluví o Bohu především tak, že vypráví příběhy o setkáních s ním.

Bůh Bible se lidem zjevuje, oslovuje je, jedná s nimi a čeká jejich odpověď.  Základní zkušenosti člověka s Bohem jsou zkušenosti s Ježíšem zaznamenané v evangeliích.

K podstatě naší víry patří pochybnosti - odpovídají způsobu Božího jednání s námi: Bůh se s námi setkává, a přece zůstává neuchopitelným, vymyká se nám z rukou. Vedoucí nemá hodnotit zkušenosti druhých lidí a jejich obraz Boha jako správné či falešné, ale má je uvést do vztahu k Bohu Bible. Cílem večera není vítězství pravověrnosti, spíše je nutno počítat s tím, že mnohé otázky zůstanou prozatím neuzavřené.

Vedle biblických textů může navázání rozhovoru pomoci i společné komentování přísloví, v nichž se mluví o Bohu, např.: Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Člověk míní, Pán Bůh mění. Pomoz si sám a Pán Bůh ti pomůže.  Bez Božího požehnání marné naše namáhání aj.

Jako základní biblické zkušenosti doporučuje příručka k výběru následující texty: Ex 33,1; Kr 19, 11-13; Iz 43, 1nn; Iz 49, 13-16.

Z citátů, které také mohou podnítit hovor, uveďme aspoň jediný:

.Dříve mi starozákonní představy o Bohu, který se hněvá, žárlí, plane láskou a je zklamán, připadaly dětské, protože příliš lidské. Abstraktní Bůh filozofů, očištěný ode všech lidských obrazů, se mi zdál bližší pravdě. Čím více však poznávám, jak velmi abstrakce zabíjí život, tím více chápu starozákonní vášeň Boží i bolest, která tomuto Bohu trhá srdce." Připravil -jv-. Příručku Elementares Glaubensgespräch je možno objednat na adrese: VELKD, Richard-Wagner-Strasse 26, 30177 Hannover.