Římskokatolický disent

Jednota a nadšení 2. vatikánského koncilu nevydrželo v mnoha částech katolické církve dlouho. Ukázalo se, že přes velkou shodu při hlasování o koncilových dokumentech není situace zdaleka jednoznačná. Spor „konzervativního" a „progresivního" křídla pociťujeme již i my. Často vznikají spory kolem mocenských zákroků proti „pokrokovému" křídlu. Ty mohou mít formu naukového rozhodnutí (třeba encyklika Humanae vitae), jmenování nebo naopak sesazení církevního hodnostáře (třeba rozprášení revolučně naladěného holandského episkopátu během 70. let, dosazení neoblíbeného biskupa Haase ve švýcarském Churu roku 1988 anebo nedávné uvolnění „neposlušného" francouzského biskupa Gaillota z Évreux), postihu jinak smýšlejících teologů (i tak smířlivých jako B. Häring, nemluvě o Küngovi a Drewermannovi) a zejména formu pozvolného a nenápadného prosazování centrální moci, utužování disciplíny, torpédování možných změn v duchu aggiornamenta.

Zatímco až donedávna se hlasy proti ozývaly především z úst jednotlivců, v 90. letech ke stavu své církve již nemlčí ani široké vrstvy věřících. Protože platné církevní právo neposkytuje běžným katolíkům prakticky žádné standardní cesty, jak projevit svůj názor, sahá se k peticím a demonstracím.  V našem čísle si povšimneme dvou nejvýznamnějších peticí, Lucernského prohlášení (1991 ve Švýcarsku, asi 10 000 podpisů) a petice Touha lidu církve (KirchenVolksBegehren, v roce 1995 dosáhla celkem více než dvou miliónů podpisů). Kromě textů peticí přinášíme několik článků, dokreslujících požadavky peticí a diskusi kolem nich. Podrobnějšímu rozboru jednotlivých požadavků jsme se v Getsemanech již věnovali anebo se budeme časem věnovat.

Bohužel odpovědní v římskokatolické církvi nejsou povinni na petice reagovat; výmluv mají dost, jak ve svém článku ukazuje Hans Küng. A kdyby z církve odešly milióny věřících, mají hierarchové ještě výmluvu, kterou Küng neuvádí: „Zůstali jsme věrně na svém místě. Ostatní zradili Krista.  My jsme ti služebníci věrní, kteří si zasluhují odměnu." Nevymýšlím si, podobné názory jsem již slyšel od jistého kněze poté, co svým jednáním prakticky rozprášil svěřenou farnost.