Bartoloměj de las Casas

Bartoloměj de las Casas patří k církevním otcům novověku. Narodil se v Seville r. 1474 a v mládí se jej zmocnila touha „dobývat Nový svět", srovnatelná s dnešní touhou po dobývání vesmíru. Ve věku 28 let proto odejel do Hispaňoly (dnešní Dominikánská republika). Kněžské svěcení přijal r. 1512 a v r. 1514 při homilii na text ze Sírachovce (34, 18-22)1 si uvědomil zásadní rozpor mezi kolonizací s jejími metodami a duchem Evangelia. Osm let se snaží provádět kolonizaci vlastním způsobem. Přemožen španělským prostředím vstupuje r. 1522 k dominikánům a věnuje svůj život službě Indiánům.  R. 1543 se stává biskupem v Chiapas v Mexiku.

Není náhodou, že v r. 1995 je to opět biskup z Chiapas, který brání Indiány.  Tehdejší a dnešní způsoby jednání se totiž od počátku moderní doby nezměnily. V r. 1547 se Bartoloměj vrací do Španělska, aby zde účinněji bránil práva Indiánů. Zemřel v Madridu v r. 1566.

Následující text jsou výňatky z dopisu ze srpna 1555 Bartoloměji Carranzovi, zpovědníkovi kastilského královského regenta Filipa.

List Bartoloměje de Las Casas zpovědníku Filipa, regenta království kastilského (. . .) Nechť vladař a princ (Filip) přestanou myslet na šest nebo sedm milionů, které zamýšlejí získat za kůži, život a duši těchto Indiánů2 , aby se tak postarali o potřeby španělské koruny; nechť tedy přestanou, Otče, co nejrychleji rozhodovat o tom, co by mohlo být naprostým zničením indických království.

Vždyť jakou povinnost mohou mít Indiáni, ptám se Vás, Otče, ti, kteří jsou utlačováni, tyranizováni, vyhlazováni, ti, kteří jsou majetkem nejchudší, jaké je možno kdy spatřit na světě, aby živili kastilskou korunu? Neměli by spíše úpět, plakat, domáhat se na Bohu spravedlnosti a pomsty pro ty samé kastilské krále, kteří od doby, kdy byly Indie objeveny, kryli svou autoritou (třebaže jejich vůle nebyla osvícená, ale to je neomlouvá) nespravedlivé války - jejichž hrůzy předčí války všech pohanů, všech barbarů, ba dokonce i zvířat (. . .) - a kteří je poté donutili k tak ubohé, žalostné a neuvěřitelné porobě, když byli „rozděleni", jako by to byla zvířata, v tom, co se označuje jménem encomiendas. (. . .) Což se nenalezne nikdo, Otče, kdo by mohl „Posvěcovat majetek neprávem získaný znamená se mýlit, dary zlých lidí 1 nejsou příjemné. Nejvyšší nemá zalíbení v darech nespravedlivých. Neodpouští hříchy pro nadbytek obětí. Je to jako obětovat syna za přítomnosti jeho otce nebo nabídnout Bohu oběť z majetku chudáků. Živobytím chudáků je hubená strava, a zbavit jí je znamená dopustit se zločinu. Znamená to zabít svého bližního nebo jej zbavit obživy, prolít krev stejně jako odepřít dělníkovi to, co mu náleží."

2 Prodat kolonistům na neomezenou dobu encomienda znamená: přidělit kolonistům zemi a indiánské obyvatele, které mají využívat k práci. naše katolické prince vyvést z omylu a dal jim na vědomí, že ve svědomí nemají právo přivézt ani pouhý jediný reál z Indie, pokud dovolí, aby tato množství Indiánů byla omezována podrobeností k životu tak hořkému a beznadějnému? (. . .)

Nechť se Vaše Milost rozpomene na to, o čem jste dříve často promlouval z kazatelny, pojednávaje o moudrosti a vykládaje k tomu citát Filozofa (Aristoteles: Etika, 6): „Horším omylem je ten, který se týká cíle." Neboť tento omyl týkající se opravdového cíle měl za účel zničit Indiány. Jaký jiný oprávněný cíl, Otče, by král mohl sledovat v Indiích, nemělo-li by to být obrácení a spása těchto lidí, jejich blaho a jejich duchovní a časný prospěch?  (. . .) Pokud však je to zisk krále a Španělů, který je považován za účel, a pokud Indiáni se všemi svými říšemi, se vší jejich půdou (. . .), nejsou než prostředkem jak zajistit králi miliony a učinit z každého Španěla zbohatlého despotu, pak je to hanebný, tyranský, ďábelský omyl, odsouzený lidským rozumem a ještě více křesťanskou filozofií. (. . .)

Je to již čtyřicet let, co svědčím o tomto vylidňování, jak to potvrzuji před králi, princi a jejich radami, tisíc a tisíckrát, že tento svět je vydán skutečné tyranii, aniž by mi bylo kdy možné dokázat opak ani mne donutit odvolat to, co jsem řekl. Krev všech těchto domorodců, kteří ještě včera naplňovali Indie, volá o pomstu, a mnozí z těch, kteří ničili a vylidňovali tyto oblasti, jsou ještě naživu. Královské archivy jsou plné procesů, zpráv, hlášení a dalších nesčetných svědectví týkajících se těchto vraždění a dosvědčujících, že velké množství obyvatelstva žilo v Hispaňole, na Kubě, na Jamajce a více než čtyřiceti ostrovech, kde dnes již není živé duše. A ještě dnes pokračuje vyhlazování a tyranizování mnoha prostředky těchto repartimientos, a každá z těchto částí světa se blíží svému konci; není žádná rozumná bytost, a to potvrzuji, která by mi mohla odporovat. (. . .)

Vaše Milost se zřejmě domnívá, že se nejedná o to zda (v uvážlivé míře) prodávat či kupovat Indiány, ale pouze jak lépe jednat proto, aby země byla lépe spravována, aby bylo možné odměnit ty, kteří sloužili Bohu a králi a sehnat potřebné peníze na uchování náboženství. (. . .) Víte, Otče, jaká lest se používá v Indii k prodeji repartimientos? (. . .) Někdo hodlá prodat svůj majetek: zemědělskou půdu, zahrady, domácí zvířata, koně, a uzavře kupní smlouvu na určitou částku: ale to, co ve skutečnosti prodává, jsou Indiáni, o nichž s kupujícím pouze jedná (. . .). To se odehrává každodenně a královští vládní zmocněnci to vědí a schvalují, někdy z toho mají i určitý prospěch. Stejným způsobem jednají s Indiány, kteří jsou jejich svobodnými služebníky: prodávají je jako otroky a říkají, že za čtyřicet nebo padesát castellanos prodávají košili onoho Indiána. Zhodnoťte, Otče, jaký to protiklad k přirozenému a božímu zákonu a královské spravedlnosti. (. . .) Neboť odměnit ty, kteří sloužili Bohu a králi, je zhoubnou záminkou. Prosím Boha, já bratr Bartoloměj de las Casas, abych nikdy neměl podíl na tom druhu služeb, které Španělé prokazují Bohu a králi v Indiích. Často jsem hovořil s vladaři a princi, abych je zbavil omylu, o tom, co je mi známo (a jsem připraven to opakovat v hodinu mé smrti a v den Posledního soudu) že od doby objevení Indií až dodnes Španělé prokázali svému královskému státu a svým duším nejzhoubnější službu, jakou kdy vazalové mohli prokázat svým lenním pánům (. . .). Nechť tedy kastilští králové přestanou myslet, že musí odměňovat, ať už třeba jen jedním cuarto, všechny conquistadory, kteří si podrobili Indiány, ale právě naopak, pokud je nepotrestají, pak budou oni potrestáni Bohem. Jsou zavázáni díky jen tomu, kdo objevil Indie, a to nekonečně, a nikdy mu za to nezaplatili! Jsou rovněž zavázáni těm, kteří bránili královské jméno v Peru proti zrádcům, kteří povstali, ale nikoliv tak, že jim budou přidělovat smutné a bezbranné Indiány, aby je vážili, jako by to byly krávy u řezníka, prasata nebo jiná zvěř. (. . .)

Z knihy Barthélemy de Las Casas, L‘Evangile et la Force (Evangelium a násilí), Cerf, str.162-165, přeložil Pavel Kouba