Jste zde

2001 – rok Mikuláše Kusánského

autor: 

V letošním roce uplyne 600 let od narození Mikuláše Kusánského. Tento významný humanista, učenec a kardinál byl symbolem snah o duchovní sjednocení křesťanské Evropy 15. století.

Mikuláš Kusánský se narodil před šesti sty lety na území trevírského kurfiřství v městečku Bernkastel-Kues. Odtud jeho přízvisko „Kusánský“. Jako kardinál a církevní reformátor se důrazně, třebaže nakonec bez většího úspěchu, zasazoval o obnovení církevní disciplíny. Jako čtyřiadvacetiletý vstoupil v roce 1425 do služeb trevírských arcibiskupů. Jeho schopnosti poprvé vynikly na reformním basilejském koncilu (1431–1449). Po roztržce koncilu s papežem Evženem IV. přešel Mikuláš na stranu papeže. Jako ocenění jeho snah o získání německých knížat pro papeže obdržel v roce 1450 titul kardinála a byl jmenován biskupem v Brixenu.

Na své legátské cestě 1451-52 ohlašoval Mikuláš jubilejní odpustky a vyzýval ke smíru s římskou církví. V posledních letech života až do své smrti 11. srpna 1464 byl Mikuláš Kusánský generálním vikářem římské kurie. Vedle teologie, církevního práva a filozofie se zabýval též matematikou a přírodními vědami.

Kusánského ostatky leží pochovány v Římě. Jeho srdce však zůstává až dodnes uloženo ve svatomikulášské kapli v rodném městě na řece Mosele. Kaple je součástí špitálu, který založil sám Mikuláš. Město Bernkastel-Kues si nyní chce dát záležet na náležité oslavě šestistého výročí Kusánského. Oslav narození snad nejvzdělanějšího muže 15. století se má zúčastnit mnoho významných osobností. V průběhu „mikulášského“ roku proběhne množství akcí především v Bernkastel-Kues, Koblenci a Trevíru. Vyvrcholením oslav bude Kusánského týden 18.–27. května 2001, v jehož rámci se uskuteční mezinárodní sympozium, bude konána ekumenická bohoslužba a dvě pontifikální mše svaté; proběhnou středověké slavnosti. Od 18. do 30. září 2001 bude v trevírském dómu a diecézním muzeu možno shlédnout výstavu o Mikuláši Kusánském nazvanou Horizonty. Budou vystaveny autentické rukopisy, knihy a přístroje, které učenec za svého života používal.

„Dodnes tu vane Mikulášův duch,“ tvrdí třiasedmdesátiletá paní Anna Reuterová, která už třináct let žije v rodném domě Mikuláše Kusánského a provází po něm turisty. Mimoto navštěvuje filozofické přednášky na univerzitě v Trevíru, každé úterý hostí v domě filozofický kroužek, organizuje koncerty a diskusní večery. Nedávno navštívilo dům sedmdesát manažerů a živě se o všechno zajímali. Pravidelně sem chodí i členové Společnosti Mikuláše Kusánského až z dalekého Japonska. „Ti vědí o Mikulášovi vše,“ říká paní Anna uznale.

Vědět vše o Mikuláši Kusánském – to znamená velmi mnoho, neboť Kusánský byl nesmírně všestranný a zabýval se snad všemi vědními obory své doby. Jeho vzdělanost nejlépe ilustruje Kusánského špitální knihovna z roku 1458. Příjmy z knihovny a přilehlých pozemků pokrývají už 500 let náklady na provoz penzionu, v němž je ubytováno 33 seniorů. Knihovna zůstane ovšem v roce oslav uzavřena – z bezpečnostních důvodů. Nejvzácnější a nejzajímavější tisky však budou vystaveny v přízemí. Pozdně středověká kaple s kardinálovým náhrobkem, výstava Horizonty, historické vinné sklepy a osobitá atmosféra jednoho z nejstarších evropských domovů s pečovatelskou službou jsou samy o sobě dostatečnou atrakcí.

Ve svém rodném domě na břehu Mosely dokončil Kusánský 12. února 1440 své stěžejní dílo De docta ignorantia – O učené nevědomosti. O 561 let později, 12. února 2001, se tu na jeho počest uskuteční filozofická přednáška. Paní Anna se už moc těší, že namísto každoročních záplav vodami Mosely bude dům zaplaven lidmi – ctiteli jejího milého Mikuláše.

„Toto jsem dal zapsat pro všechny, aby uznali, že svaté církvi římské nezáleží na místě narození či původu,“ hlásá hrdě Mikuláš Kusánský. Jeho rodina se v malém městě na řece Mosele těšila vážnosti. Ale Mikuláše to táhlo do světa: nejprve na studia do Heidelbergu a Padovy.

Kusánský nikdy neskrýval, že chce udělat kariéru. Mladému muži z měšťanské rodiny k tomu církev nabízela vhodné možnosti. Klíčem k úspěchu se stalo studium církevního práva. Šest let zůstal Mikuláš v Padově, dokončil studium a navázal kontakty s osobnostmi, které se později staly mimořádně vlivnými. Po krátkém studijním pobytu v Kolíně nad Rýnem vstoupil do služeb trevírských arcibiskupů. Tím zanechal učení a univerzitu za sebou a ponořil se do složitého světa církevní politiky.

Svou zkouškou ohněm na basilejském koncilu prošel na výbornou. Mikuláš se s nadšením účastnil diskusí o reformě církve, a vzbudil přitom pozornost významných humanistů. Když se koncil dostal do ostrého sporu s papežem o nejvyšší autoritu v církvi, změnil Kusánský pozici a přešel na stranu papeže Evžena IV. Stoupenci konciliarismu to považovali za zradu.

V následujících letech se Mikuláš ze všech sil snažil získat pro papeže neutrální německá knížata. Za svoje snahy byl roku 1448 odměněn kardinálským kloboukem.

K završení předchozích tíživých desetiletí a na oslavu smíření mezi řeckou a latinskou církví slavil se v Římě jubilejní rok 1450. Kardinál Mikuláš byl pověřen důležitým úkolem – rozhlašovat na své legátské cestě 1451-52 v Německu odpustky jubilejního roku a připravit půdu pro reformu církve. Pro člověka Mikulášovy povahy, který se nevyhýbal žádnému sporu, to nebyl úkol bezproblémový. I přesto zůstává intenzita jeho reformních snah pozoruhodná. Významné je i to, že ze strany katolíků šlo o poslední významný pokus o reformu církve před nástupem reformace.

Jako biskup brixenský se Mikuláš z úspěchů netěšil už vůbec. Letitý odpor proti němu ze strany tyrolského hraběte a jeho stoupenců vyústil v Kusánského odchod do Říma, kde zůstal až do své smrti. Papež Pius II. mu přenechal řadu důležitých funkcí v kurii a v církevním státě. Kusánský také pracoval na návrhu reformy římského kléru, jež měla předcházet všeobecné reformě církve. To se mu ale již uskutečnit nepodařilo. Vezmeme-li v úvahu jeho neúnavnou práci pro církev, zůstává s podivem, kde bral Kusánský čas na psaní objemných teologických a filozofických svazků. Jedno z jeho pozdějších děl je příznačně nazváno Lov na moudrost.

Mikuláš Kusánský zemřel 11. srpna 1464. Z nápisu na náhrobním kameni v jeho titulárním kostele San Pietro in Vincoli v Římě lze vyčíst něco z učencovy neúnavné činorodosti a cílevědomosti: „Miloval Boha, Jeho se bál, Jeho ctil a jen Jemu sloužil. Nemine ho slíbená odměna.“

Připraveno na základě pramenů Kathpressu