Jste zde

Staré nohy

autor: 

Stěžoval si mně starý člověk: když jsem byl žáčkem, stával jsem za trest před celou třídou. Teď musím stát skoro hodinu kvůli liturgickým předpisům. Zazní zvonek u sakristie, vypluje pan farář, povstaneme a zpíváme 2-3 sloky písně. A stojíme pak dál a dál... Děkoval mi, že chodím k oltáři, až se dozpívá úvodní píseň. A že vyzývám lidi, co mají berličky, aby klidně seděli a nestyděli se proto. Mnozí jdou do kostela z daleka nebo už posloužili svému dobytku a jsou unaveni. Starým lidem se všude nabízí židle, jen naši liturgici jsou neoblomní. Nemyslím si, že při Poslední Večeři apoštolové stáli, i když bychom to dnes pochopili. Vždyť se našich bohoslužeb účastní většinou důchodci vysokého věku... Stát u hostiny je prazvláštní. Nebo je to audience?

Komentáře

Aj mne sa zdá, že pri liturgií sa často a dlho stojí, keď sa pozriem na ľudí okolo seba v kostole, mnohí máme rozličné zdravotné hendikepy, nechápem celkom prečo sa v posledných rokoch rozšírilo "povinné" státie pri bohoslužbách. Tiež sa vylúčil ľudový spev aj tam, kde bol doteraz živý. Tiež som nepochopil interdikt v Brnenskej diecéze počas návštevy pápeža. Veď v sobotu i v nedeľu večer by kňazi stihli odslúžiť sv. omše i vo svojích farnostiach a zúčastniť sa aj pápežskej bohoslužby. S kresťanským pozdravom Ľudovít Košík

Připadá mi to jako nepochopení liturgie a jejího smyslu. Stání v daných částech liturgie vyjadřuje mimo jiné naši připravenost, pozornost a účast na liturgickém dění. I v jiných katolických i nekatolických obřadech (např. pravoslaví)se jedná o základní liturgický postoj. Samozřejmě je pochopitelné, když má někdo zdravotní hendikep, že může, a snad by i s ohledem na své zdraví dokonce měl, zůstat sedět. Jen mi tento úhel pohledu zavání tím, jak se s oblibou pokukuje po předkoncilní liturgii s její určitou pasivitou, individualismem a v porovnání se současnou liturgií její nijak zvlášť dobře vyjádřenou účastí lidu na dění u oltáře.