210 - listopad 2009

Anežka Česká

Anežka Česká (20. ledna 1211-2. března 1282), třetí svatořečený příslušník českého panovnického rodu Přemyslovců, se narodila jako poslední dítě krále Přemysla Otakara I. a pokřtěna byla jako Agnes, tj. řecky ctná či čistá. Svému jménu zůstala po celý život věrná, a to v obou smyslech slova. Podobně jako její starší sestra Anna byla v rámci otcovy dynastické politiky již ve čtyřech letech zasnoubena s potomkem slezského piastovského rodu. Obě urozené dcery byly poslány na vychování do kláštera cisterciaček v Třebnici, který krátce před tím založila jejich budoucí tchyně Hedvika. Anežčin snoubenec ale zemřel v útlém mládí při lovu, a z domluveného sňatku tak sešlo. V osmi letech se stala opět předmětem politických dohod, když byla zasnoubena s Jindřichem, synem samotného štaufského císaře Fridricha II. Sicilského. Tento sňatek ovšem překazil v r. 1225 rakouský vévoda Leopold VI., jemuž se podařilo intrikami získat vysoce urozeného ženicha pro svoji vlastní dceru Markétu. O ruku české princezny se poté ucházeli ještě anglický král Jindřich III. a dokonce i sám - mezitím ovdovělý - císař Fridrich II. To však bylo již v době kdy se dvacetiletá Anežka po vzoru Hedvičině a po příkladu své sestřenice Alžběty Duryňské rozhodla věnovat svůj život péči o potřebné a stát se nevěstou Kristovou.

V r. 1231 získala pozemky na vltavském břehu v severní části Starého Města a vybudovala zde klášter, do nějž uvedla řeholi, s jejímiž ideami se snad seznámila na vídeňském dvoře - tedy menší bratry sv. Františka. Zároveň vznikl v těsném sousedství i klášter ženské větve tohoto řádu, který byl vůbec nejstarším domem klarisek na sever od Alp. V r. 1233 završila Anežka svoji fundační činnost založením špitálu sv. Františka poblíž starobylého kostela sv. Haštala, který byl první institucí svého druhu v českém království.

Dne 11. června 1234 vstoupila do kláštera i Anežka, podporovaná ve své volbě papežem Řehořem IX. i zakladatelkou řehole, sv. Klárou z Assisi, s níž ji pojilo hluboké „korespondenční přátelství". Tato událost vzbudila zaslouženou pozornost i v evropském kontextu, neboť to bylo poprvé, kdy si cestu přísné chudoby zvolila královská dcera. Anežka se záhy stala abatyší, avšak od r. 1238 užívala pouze titulu soror maior, starší sestra.

V r. 1237 vyjednala Anežka u papeže změnu špitálního bratrstva na samostatný řád křižovníků s červenou hvězdou, který se řídil řeholí sv. Augustina. Byla pak podporovatelkou tohoto jediného řádu českého původu a jejím přičiněním byl založen nový kostel a špitál v předpolí Juditina mostu, kde řád sídlí dodnes.

Dvoukostelí sv. Františka a Nejsv. Salvátora se stalo přemyslovským korunovačním a pohřebním místem. Pohřben je zde král Václav I., manželka Přemysla Otakara II. Kunhuta, jeho dcera i další příslušníci rodu. Anežka kromě denní starosti o chod kláštera a vedle své hlavní životní náplně - starosti o chudé a potřebné - nepřestala zasahovat do vysoké politiky. Působila jako moderátor leckdy složitých jednání mezi Václavem I. a papežem Innocencem IV. a později se jí podařilo urovnat zhoubný rodinný rozkol mezi králem a jeho synem Přemyslem Otakarem II., který ostatně ke své tetě choval hlubokou lásku a úctu. Po smrti Přemysla Otakara II. na Moravském poli r. 1278 upadlo království do hluboké krize umocněné ještě kořistnickou správou Oty Braniborského. Uprostřed všeobecného marasmu zemřela Anežka ve svém soukromém obydlí přistaveném ke kapli Panny Marie při kostele Nejsv. Salvátora. K jejímu úmrtnímu loži po několik dní přicházely zástupy zblízka i z daleka, aby uctily památku ženu, o jejíž svatosti nikdo nepochyboval.

Vlastní kanonizační proces však iniciovala až Eliška Přemyslovna r. 1328. Zkřížil jej však běh příštích událostí. V roce 1420, když byly klarisky husity přinuceny opustit klášter, vzaly s sebou i truhlu s ostatky uctívané zakladatelky. Ta se v následujících pohnutých letech ztratila. Jelikož však tehdy existence tělesných ostatků platila (ze srozumitelných důvodů) za jednu z nejdůležitějších podmínek kanonizace, byl tento proces v Anežčině případě r. 1480 zastaven. Po opakovaných žádostech ze strany pražských metropolitů uspěl až František kardinál Tomášek, který inicioval obnovení procesu v roce 1982. Anežka byla kanonizována Janem Pavlem II. 12. listopadu 1989. Komunistický režim se zhroutil o pět dní později...

Jan Klípa