Čeští biblisté na Evangelické teologická fakultě Univerzity Karlovy v Praze (ETF) se činí, takže zájemci o studium bible mají co číst a z čeho vybírat. Už v polovině roku 2013 vydalo nakladatelství Vyšehrad rozsáhlý (840 s.) Úvod do Nového zákona, Přehled literatury a teologie od Petra Pokorného (nar. 1933) a Ulricha Heckela (nar. 1958). Jedná se o kompletní úvod do novozákonní literatury a teologie přeložený z němčiny (originál vyšel v roce 2007), který nahradil starší a výrazně kratší Literární a teologický úvod do Nového zákona z roku 1993. Úvod je koncipován široce, obsahuje přehledné obsahy jednotlivých knih a uvedení do jejich teologie, řadu tabulek a exkurzů, takže je jedinečnou příručkou, která českému čtenáři nabízí rozsáhlou studnici vědomostí o textu Nového zákona. V podstatě jen jednu věc považuji za nedostatek této knihy, je to její cena. Netroufám si posuzovat náklady na vydání takové knihy, ale je škoda, že cena (téměř 1000,- Kč) bude zřejmě překážkou, aby se tento velmi dobrý úvod stal součástí knihoven všech zájemců o seriózní a kvalitní studium Nového zákona.
Přelom roku přinesl na knižní trh další tři práce českých biblistů z ETF, které mají potenciál oslovit větší okruh lidí a stojí za to na ně upozornit.
Jiří Mrázek (nar. 1960), vedoucí katedry Nového zákona na ETF, autor výborných (rozuměj kvalitních a zároveň srozumitelných a čtivých) komentářů ke knize Zjevení (2009) a k Matoušově evangeliu (2011) v edici českých ekumenických komentářů k Novému zákonu, vydal na sklonku 2013 knihu s názvem Teologie opomíjených s podtitulem Přehlížené hlasy v Novém zákoně (nakladatelství Mlýn, Jihlava). Autor volbou názvu knihy vyjadřuje skutečnost, že spisy, kterými se zabývá, bývají v tradičních přehledech teologie Nového zákona spíše outsidery. V podstatě se věnuje „všemu ostatnímu“ kromě souboru Pavlových listů (tzv. Corpus Paulinum, tj. listy přisuzované Pavlovi nebo se k němu hlásící) a Janovských spisů (evangelium a listy).
Sice jsem zpočátku trochu kroutil hlavou nad zařazením tří synoptických evangelií a Skutků mezi „outsidery“, ale pak se mi tento nápad zalíbil. V hutném a přitom dobře čitelném textu je možné najít charakteristiku devíti teologií (Marka, Matouše, Lukáše /samozřejmě včetně Skutků/, 1. Petrova, Jakubova, Judova, 2. Petrova, Zjevení a pastorálních epištol /tj. Titovi, 1. a 2. Timoteovi/). Výhodou je autorova snaha o podobnou strukturu jednotlivých kapitol, když probírá důrazy jednotlivých teologií rozčleněné podle částí systematické teologie (tj. Bůh, Christologie, Soteriologe, Pneumatologie, Eklesiologie, Eschatologie). Ocenil jsem, že autor knihy věnuje pozornost také souvislosti mezi jednotlivými texty a dalším biblickým knihám, především Starému zákonu. Na rozdíl od Pavlových listů, které pro svůj rozsah umožňují lepší reflexi Pavlovy teologie, máme u dalších novozákonních listů zachovanou teologii jejich autorů jen torzovitě. Když se ve svých listech věnují jejich autoři nějakému dílčímu aspektu, neznamená to, že by neměli ucelenou teologii. Před napsáním systematičtějšího pojednání dávají přednost reakci na aktuální problém. Jiří Mrázek tuto skutečnost ilustruje citátem z listu Judova: „Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu.“ (Ju 3) A třeba právě při rozboru teologie tohoto krátkého a často opomíjeného listu můžeme ocenit, co z něj zkušený biblista dokáže vyčíst.
Líbí se mi autorův styl, který znám již ze zmíněných komentářů. Text například není zatížen odkazy na různé autory a jejich rozmanité výklady biblického textu. Autor nepíše jako vševědoucí odborník, své porozumění biblickým textům předkládá způsobem, který poskytuje čtenáři prostor pro vlastní přemýšlení a aktualizaci. Znám různé způsoby četby a výkladu bible a ten Mrázkův je mi sympatický jak svým obsahem tak stylem. Myslím si, že užitečná četba bible je především ta, která nás provokuje, která nám rozbíjí naše zažitá schémata, ukazuje nám další úhly pohledu a svým způsobem nás nutí k neustálému obrácení. Myslím si, že autorův způsob výkladu tento způsob četby podporuje.
Pro zajímavost jsem vybral např. eklesiologickou pointu v příběhu o uzdravení slepého (Mk 10, 46-52). Předobrazem církve je v tomto případě zástup, který je na cestě a který kdesi uvnitř skrývá Krista, ale je těžké se k němu dovolat, natož dostat. Slepý žebrák Bartimaios volal na Ježíše, ale mnozí ze zástupu jej napomínali, aby mlčel. Žebrák však neposlechl a nakonec se Krista a jeho pomoci dovolal. Pointou příběhu je to, že ten, kdo vytrvá a nenechá se odradit (ani církví), se nakonec Krista dovolá (s. 31).
Nebo jiný příklad, když autor popisuje nejcharakterističtější eklesiologický obraz v 1. listu Petrově, tj. že křesťané jsou v tomto světě cizinci bez domovského práva (1 P 2, 11): „To, co popisuje První Petrova, však není situace poutníka s diplomatickým pasem ani amerického turisty ve třetím světě. Není to nadhled někoho, kdo je zde jenom na dovolené a světské starosti ho nemusejí ovládat. To, co autor popisuje, je mnohem spíše situace imigranta: přistěhovalce, uprchlíka, potenciálně bezdomovce. Někoho, kdo zřejmě má svůj domov jinde, ale momentálně se v něm nenachází, zatímco tam, kde se nachází, je součástí podezřelé minority, podezřelé už tím, že je jiná. Stát se křesťanem znamená ocitnout se zničehonic v tomto bezprávném a svrchovaně podezřelém postavení. Přesněji řečeno: být takto nahlížen většinovou společností.“ (s. 90).
Kniha Obtížné oddíly Předních proroků od autorského kolektivu v čele s Martinem Prudkým (nar. 1960), vedoucím katedry Starého zákona na ETF a Janem Hellerem (1925-2008) je rovněž určena širokému okruhu zájemců o biblický text, pro změnu Starého zákona. Podle mne však vyžaduje přece jen trochu poučenějšího nebo hloubavějšího čtenáře. Dílo vydané Karmelitánským nakladatelstvím (2013) navazuje na knihu s názvem Obtížné oddíly knih Mojžíšových (vydané stejným nakladatelstvím v roce 2006, 2. vydání 2007). Autorský kolektiv nabízí čtenářům 32 výkladů vybraných biblických textů (16 z nich stačil připravit ještě Jan Heller). Záměrem autorů (jedná se o biblisty evangelické i katolické z různých univerzitních pracovišť) bylo umožnit zájemcům nahlédnout do odborné dílny biblistů a spolu s nimi si klást otázky a hledat odpovědi. Nejde o soustavný výklad všech textů, nýbrž o sondy, které se zaměřují na texty zvláštní a nesnadno srozumitelné, leckdy pohoršlivé nebo vzbuzující u dnešních posluchačů spíše otazníky než vykřičníky.
Jak už je zřejmé z názvu, biblické texty jsou vybrány z tzv. Předních proroků, což je v hebrejském kánonu bible označení pro soubor knih Jozue, Soudců, 1. a 2. Samuelovy, 1. a 2. Královské. Jak je vysvětleno hned v úvodu, tohoto označení se autoři drží vědomě, neboť tradiční označení (pocházející z řeckého kánonu, které přešlo i do tradice latinské) těchto knih za historické považují za zavádějící. Ačkoliv je předmětem textů vyprávění příběhů o minulosti Božího lidu, jde mnohem víc o knihy prorocké než historické. Nezapomeňme, že biblický prorok není nějaký věštec budoucnosti, ale člověk, který promlouvá do aktuální situace, kdo pronáší varování i povzbuzení a orientaci pro další cestu, zprostředkovává „Boží pohled“ na současnost.
Jaké motivy mohly vést k zařazení některých biblických textů mezi nesnadné nebo pohoršlivé je možné ukázat např. na výkladu Jana Hellera k 2. kapitole z knihy Jozue (o izraelských zvědech v Jerichu): „Co může vadit dnešnímu čtenáři nad Joz 2? Asi trojí: 1. Užívání špionáže. To se nedalo zařídit jinak? – 2. To, že izraelští zvědové vešli k něvestce. Připomíná to nezdárného mladíka, který zmizel z dohledu rodičů. Měli k tomu zvědové důvod? A jaký? – 3. Je překvapivé, jak si počíná Rachab. Zradí svou vlast, nemá námitky proti tomu, že město bude vybito, a jen si obratně vyjedná záchranu.“ (s. 31) Na všechny otázky se poté Jan Heller pokouší najít odpověď, kterou čtenářům spíše nabízí než vnucuje. Jak je třeba i v tomto příběhu zřejmé, pro pochopení poselství textu je třeba porozumět řadě dobovým výpovědím, což je zvlášť v případě Starého zákona pro běžného čtenáře obtížné.
Ačkoliv se jedná o více či méně známé vybrané obtížné texty (pro zajímavost jen výběr některých názvů kapitol, např. Mlčící slunce /Joz 10 – text, který byl v procesu proti Galileovi Galileimu hlavním argumentem proti heliocentrickému systému/, Uťaté palce /Sd 1, 1-7/, Zlaté myši, nádory a krávy /1S 6/, Šumící stromy /2S 5, 22-25/, Nanebevzetí Elijášovo /2 Kr 2, 1-18/, Roztrhané děti /2 Kr 2, 23-25/ nebo Smrt v hrnci /2 Kr 4, 38-41/), není jejich výklad omezen na pouhou archeologii nebo etymologii a také záběr je díky mnoha odkazům a paralelám přece jen širší. Výklady jsou doplněny dvěma souhrnnými kapitolami: o literárním a teologickém charakteru Předních proroků a o historickém pozadí (tj. o dějinách Izraele a Judska v době královské).
Porozumět poselství textů Starého zákona je často velmi náročné, tato kniha je nepochybně výbornou příručkou, která zájemcům ukáže cestu, jak na to. Některým moderním biblistům se stává, že rozeberou text do takové hloubky a detailů, že se v nich nejednou ztratí nejenom čtenář ale samotné Boží slovo. To však nebyl případ Jana Hellera, z jehož textů je znát nejenom hluboká odbornost ale i upřímná víra. Tento přístup je zřejmý u většiny autorů.
Třetí knihu s názvem Nové teologie Starého zákona a dějiny od autora Petra Slámy (nar. 1967), odborného asistenta katedry Starého zákona na ETF, nabídlo nakladatelství Vyšehrad na pultech již před Vánocemi. Její autor ve svém přehledu představuje výrazné teologie Starého zákona 20. století. Teologiemi Starého zákona jsou myšleny pokusy různých autorů souhrnně a s ohledem na poznatky řady oborů vyjádřit, oč teologického ve Starém zákoně vlastně jde. Podle autora jde o dvojí: Jak o rekonstrukci myšlenkové struktury, která je za textem Starého zákona, tak o tázání, jaké mají starozákonní důrazy význam pro stavbu křesťanské teologie.
Osou výkladu je vztah mezi biblickým textem a dějinami, resp. jakým způsobem ovlivnila vnímání Starého zákona výrazná změna, která v 19. století zpochybnila představu, podle níž je biblické vyprávění historií ve vědeckém slova smyslu. Tento spor o dějiny při výkladu teologie Starého zákona sleduje autor ve 20. století na více frontách (např. boj o dějiny v katolické církvi v kontextu odsouzení modernismu,1 teologie SZ jako dějiny náboženství, reakce židovských autorů atd.). Rovněž pojetí dějin prošlo během staletí rozmanitým vývojem, což v přehledné zkratce představuje autor na vybraných postavách, jež ovlivnily uvažování o dějinách (např. Giambattista Vico, Leopold von Ranke, Paul Ricoeur atd.). Český čtenář jistě ocení, že na příslušných místech najde charakteristiku života a díla některých českých biblistů (katolík Alois Musil nebo evangelíci Slavomil Ctibor Daněk, Miloš Bič, Jan Zeno Dus).
Na rozdíl od předchozích děl se kniha Petra Slámy nevěnuje samotnému biblickému textu, jedná se o velmi dobrý a čtivý přehled moderního starozákonního bádání.
1 Zájemce o detailnější pohled na tuto problematiku je možné odkázat na výbornou práci Tomáše Petráčka: Bible a moderní kritika. Česká a světová progresivní exegeze ve víru (anti)modernistické krize. Praha, Vyšehrad 2012.
Poslední komentáře