Zprávy

Mírová cena Niwano udělena Deně Merriam

(CiG 10/2014) Mírová cena Niwano, která je každoročně  propůjčována v Tokiu, patří tentokrát americké mírové aktivistce a feministce Deně Merriam, která založila“Global Peace Initiative ofWomen“ (Globální mírová iniciativa žen). Jako osobnost světového významu sjednotila hlasy a energii žen, které, inspirovány svojí vírou, usilují o mír. Merriam neúnavně pracuje na sjednocení poznatků východních a západních náboženství v „moudré rovnováze“. Cena je pojmenována podle buddhisty Nikyo Niwana (1906-1999), který se zúčastnil Druhého vatikánského koncilu jako nekřesťanský pozorovatel.

Ženy v předních vatikánských úřadech?

(CiG 9/2014) Uvidíme brzy ženy v předních úřadech vatikánské kurie?Alespoň tak to naznačil kardinál Gerhard Ludwig Müller, prefekt Kongregace pro víru. Ve Vatikánu existuje mnoho institucí, „např. v oblasti teologic-kého bádání, vyučování, poradenství, nebo v oblasti charity“, v nichž by ženy mohly působit v nejvyšších vedoucích funkcích. Na mysli má papežské rady jak pro rodinu, pro mezináboženský dialog, pro laiky nebo radu pro jednotu křesťanů. Ovšem úřady, které jsou církevněprávně spojeny se svěcením, přísluší výlučně ordinovaným osobám. To se týká úřadů vyššího stupně, tedy kongregací, v jejichž čele stojí biskup případně kardinál. 

Kardinál Óscar Rodríguez Maradiaga, koordinátor gremia kardinálů, který připravuje reformu kurie, navrhl dokonce založení „kon-gregace laiků“, která by projednávala otázky laiků. Toto gremium by mělo být vedeno manželským párem.

Pochází každý biskup od apoštolů?

(CiG 9/2014) Dějiny dokazují, že církev má ve vytváření svých úřadů velký prostor a není odkázána pouze na tradici nepřerušeného následnictví od doby apoštolů. Jak říká mnichovský teolog Peter Neuner ve „Stimmen der Zeit“: „Odkud nějaký biskup či kněz ví, že je platně vysvěcený? Kdyby vše záviselo na nepřerušeném řetězu sukcese, nedostali bychom se nikdy přes morální pravděpodobnost.“ Pořádek úřadů v církvi není však „v Novém zákoně pevně stanoven, nýbrž byl v rané církvi reakcí na konkrétní požadavek“. V žádném případě není vyloučeno, „že by nemohly existovat i jiné vývojové linie a že skutečně existovaly“. To se nesmí předem pokládat za neplatné. Přirozeně nemůže být všechno, co je možné, přesazeno do církevní praxe. Avšak odvolávání se na argument, že úřady jsou božského původu a proto se nesmí měnit nebo rozšiřovat, není poctivé. „Kon-krétní rozhodnutí o uznání a vytvoření úřadů není věcí teologů, dogmatiků, nýbrž církve…. Jestliže je sjednocení církví jedním z příkazů pro křesťanstvo, pak musí být využity legitimní možnosti k jeho realizaci.“

Náboženské sebeosvícení

(CiG 7/2014) Náboženství se nesmějí nechat zneužívat extremisty, kteří chtějí svých nenáboženských cílů dosáhnout zatracováním jinak věřících, cizinců a menšin. Silnější mezináboženské sebeosvícení si přeje někdejší erfurtský biskup Joachim Wanke. Náboženští vůdcové třeba v arabském světě by měli nalézt sílu „nově získat fundamentalisty ve svých vlastních řadách pro pravý základ jejich náboženství“.

Moderní jazyk v liturgii?

(CiG 12/2014) Jak se domnívá spisovatelka Sibylla Lewitscharoff, není moderní jazyk v liturgii nic jiného, než „závan nové módy“. Stále znovu zjišťuje, že v kázáních existuje „expedice moderních jazykových forem“. Tlak na to chtít se zavděčit všem je „strašný“. Kulturní zmocněnkyně evangelické církve Petra Bahrová oproti tomu varovala před příliš ostrou kritikou. Stupeň odcizení, který pociťují vůči církvi zvláště mladí lidé, je často „značně větší, než si myslíme“. To má co do činění také s vnitrocírkevním, liturgickým jazykem.

Náboženský stud

(CiG 12/2014) Mnozí lidé neradi přiznávají, že se modlí. „Existuje něco jako náboženský stud.“ To pozoruje bavorský evangelický zemský biskup Heinrich Bedford-Strohm. V jedné přípravě na manželství se snoubenci přiznali, že se modlí. „Pozoruhodné bylo ale jejich vzájemné překvapení vzhledem k odpovědi budoucího partnera v manželství. Protože žádný z nich nevěděl o tom druhém, že se modlí.“ Tato dvojice se bavila o všem možném, ne ale o vlastní modlitební praxi. „To, že často nesdílíme ani s člověkem, který je nám nejbližší, obsah modlitby, ukazuje, že modlitba je něco zcela soukromého.“

Gadecki novým předsedou polské biskupské konference

Poznaňský arcibiskup povede v nejbližších čtyřech letech 144 členný polský episkopát

Varšava (KAP) Polští katoličtí biskupové zvolili za svého nového předsedu poznaňského arcibiskupa Stanislawa Gadeckého (64) ve druhém volebním kole za nástupce arcibiskupa Józefa Michalika (72). Dosavadní předseda nemohl být podle statutu po dvou pětiletých funkčních obdobích znovu zvolen. Gadecki byl od roku 2004 místopředsedou episkopátu. Uznání si mj. získal za dialog se Židy. Po mnoho let vedl příslušnou komisi konference. Z Gadeckého iniciativy slavila polská církev od roku 1998 „Den židovství“, při němž byli Židé oceňováni jako starší bratři ve víře. V minulosti Gadecki kritizoval, že EU vyplácí polským zemědělcům znatelně menší subvence než v západních členských státech.

Narodil se 19. 10. 1949 ve Strzelnie, v sedmnácti letech vstoupil do kněžského semináře v blízkém Hnězdně (Gniezno). Poté studoval teologii v Římě a v Jeruzalémě, studia uzavřel promocí. Papež Jan Pavel II. (1978-2005) ho jmenoval v roce 1992 hnězdenským světícím biskupem. Arcibiskupem Poznaně byl od roku 2002. Podle počtu katolíků patří tato arcidiecéze k největším v Polsku. V biskupské konferenci vedl doposud výbor pro duchovní. Jeho předchůdce Michalik stál v čele biskupské konference od roku 2004. Arcibiskup města Przemyśl blízko hranic s Ukrajinou byl počítán ke konservativnímu křídlu a od počátku členství Polska v EU k němu zaujímal skeptický postoj. Jako předseda episkopátu se angažoval o porozumění mezi Poláky a Němci, Ukrajinci a Rusy. Roku 2005 podepsal s tehdejším předsedou německé biskupské konference kardinálem Karlem Lehmannem společné prohlášení o smíření a přátelství mezi oběma zeměmi. Velkou pozornost získalo v srpnu 2012 Michalikovo smírné gesto vůči ruskému orthodoxnímu patriarchovi Kyrillovi II. Ve varšavském královském zámku usiloval s moskevskou hlavou církve o to, aby se Rusové a Poláci vzájemně považovali za bratry.

Podle oficiálních údajů se 33,4 milionů z 38,5 milionů občanů Polska hlásí ke katolickému vyznání. Polská biskupská konference patří s 144 členy k největším v Evropě. Patří do ní místní biskupové z 41 římsko-katolických a tří orthodoxních diecézí a 52 světících biskupů spolu s 48 emeritními biskupy.

Až do roku 1994 byl polský primas automaticky předsedou biskupské konference. Od té doby je předseda volen na pětileté funkční období. Od prosince 2009 je úřad primase opět spojen s biskupským úřadem západopolského Hnězdna (Gniezno). Papež Benedikt XVI. (2005-2013) pověřil v roce 2010 arcibiskupa Józefa Kowalczyka (75) tímto úkolem a tím také rolí čestné hlavy polské církve. Sídlem biskupské konference a místem valného shromáždění je od počátku roku 1980 nově vystavěná jednoduchá účelová stavba ve varšavské čtvrti Muranów.

Slovensko chce prezidenta s „morálními hodnotami“

Bratislava (KAP)  Slovenští katoličtí biskupové formulovali v souvislosti s volbami osm přímluv, které připomínají křesťanské hodnoty. Jak řekl mluvčí biskupské konference Jozef Kováčik, mají být přímluvy „začleněny do liturgického slavení“, přičemž konkrétní provedení je však ponecháno kněžím, kteří „se svým vysokoškolským vzděláním vědí, co je nezbytné a co není možné“. Těžištěm přímluv je sociální a národní odpovědnost budoucího prezidenta.