Chvalozpěv Exsultet – dějiny, struktura, liturgické užití

Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.

Žalm 139,12

Úvod

V předvečer neděle Zmrtvýchvstání slaví mnohé křesťanské církve lucernarium. Struktura bohoslužby je u většiny církví se západní liturgickou tradicí (římskokatolická, anglikánská, starokatolická církev, dále luterské církve, některé reformované církve1 atd.) podobná. Lucernarium (blok světla, obřad zapálení lamp) začíná po západu slunce zažehnutím ohně, od kterého se rozsvítí velikonoční svíce - paškál, jenž je nesen jáhnem, popřípadě předsedajícím liturgie, do kostela. Po trojím zvolání “Světlo Kristovo!” a trojí odpovědi lidu: “Sláva tobě Pane!” následuje chvalozpěv na velikonoční svíci, zvaný podle prvního latinského slova tohoto hymnu Exsultet.

Hymnus Exsultet je nejvýraznější částí lucernaria. Je to poetická a výstižná zkratka Božích vykupitelských činů, která zve křesťanské společenství k oslavě Kristova vzkříšení a předznamenává celou vigilii svým jásavým charakterem a bohatou symbolikou. Exsultet je prodchnut entuziasmem a radostí z nového života. Obrací se na věřící textem, který je naplněn hlubokým teologickým poselstvím. Text hymnu používá silné obrazy alegoréze Starého Zákona a přináší celému společenství zkušenost nového začátku v Kristu. Předznamenává blok slova a udává slavnostní ráz celé bohoslužbě v noci z Bílé soboty na Velikonoční neděli.

Dějiny hymnu Exsultet

V knize Exodus najdeme text zmiňující zapálení lampy s olejem, který se stal vzorem synagogální tradice rozžehnutí svítilny na konci šabatu. Odtud vede přímá cesta ke křesťanskému obřadu zvanému lucernarium, neboli obřadu zapálení lamp.

Ty pak přikážeš Izraelcům, aby ti přinášeli čistý vytlačený olivový olej ke svícení, aby bylo možno udržovat ustavičně svítící kahan. Ve stanu setkávání před oponou, která bude zakrývat svědectví, bude o něj pečovat Áron se svými syny před Hospodinem od večera do rána. To je mezi Izraelci provždy platné nařízení pro všechna pokolení. Ex 27, 20-21

Ve Skutcích apoštolů je zmíněna návštěva apoštola Pavla, při níž byla místnost ozářena množstvím lamp (Sk 20, 8). Ve spisu Apoštolská tradice2 lze najít svědectví o tradici obřadu lucernaria, případně eucharistia lucernarium. Tento obřad byl slaven jako začátek vigilie v noci ze soboty na neděli. Dochoval se popis lucernaria v Jeruzalémě podle podání poutnice Etherie (kolem roku 385). Etheria se zmiňuje o nesčetném množství světel visících ze stropu baziliky sv. Hrobu.

Odraz obřadu podobného lucernariu lze nalézt též v textu starokřesťanského hymnu Phos Hilaron - vlídné světlo:

Φῶς ἱλαρὸν ἁγίας δόξης ἀθανάτου Πατρός,

οὐρανίου, ἁγίου, μάκαρος, Ἰησοῦ Χριστέ,

ἐλθόντες ἐπὶ τὴν ἡλίου δύσιν,

ἰδόντες φῶς ἑσπερινόν,

ὑμνοῦμεν Πατέρα, Υἱόν,

καὶ ἅγιον Πνεῦμα, Θεόν.

Ἄξιόν σε ἐν πᾶσι καιροῖς

ὑμνεῖσθαι φωναῖς αἰσίαις,

Υἱὲ Θεοῦ, ζωὴν ὁ διδούς

διὸ ὁ κόσμος σὲ δοξάζει.

Vlídné světlo svaté slávy nesmrtelného Otce,

nebeského, svatého a blaženého, Ježíši Kriste,

když jsme dospěli k západu slunce

a viděli světlo večerní,

opěvujeme Otce i Syna

i Ducha svatého, Boha,

jenž jsi hoden v každé době,

abys byl opěvován zbožnými hlasy,

Synu Boží, jenž dáváš život

a proto tě chválí celý svět.

Další vývoj lucernaria vedl dvěma směry:

1. Večerní liturgie hodin, tedy nešpory

2. Slavnostní velikonoční lucernarium zvané Benedictio Cerei (žehnání svíce).3

Modlitby, které byly určeny pro žehnání velikonočního světla, dostaly název Laus Cerei – chvála svíce. Jáhen zastával obřad jak zapálení velikonočního ohně, tak žehnání svíce. Obřad Laus Cerei zmiňuje sv. Jeroným kolem roku 378.4 Presidius, jáhen z města Piacenza požádal Jeronýma o text vhodný pro žehnání svíce, což však Jeroným nepokládal za dostatečně důstojné, protože podle Jeronýma by tak významný obřad měl konat biskup nebo kněz.

V Římě se obřad lucernaria znovu objevuje v polovině 7. století pod názvem Benedictio Cerei. I když podle textu Liber Pontificalis5 zavedl obřad žehnání svíce v Římě biskup Zosimus (kolem roku 417), zdá ovšem pravděpodobnější, že k tomu došlo až za biskupa Theodora (642 – 649), jak zmiňuje jeho životopisec. Nejstarší dochovaný zápis hymnu Exsultet se nachází ve třech galikánských sakramentářích: misál z Bobbia ze 7. století, dále v Missale Gothicum a v Missale Gallicanum Vetus (oba z 8. století). 6

V Itálii se zejména v desátém a jedenáctém století objevují exsultetové role – dlouhé pergamenové, bohatě iluminované rukopisy, navinuté na na tyči s rukojetí. Tento svitek se při zpěvu jáhna pomalu rozvíjel a účastníkům liturgie tak názorně předváděl prvky hymnu, jako například Kristus - vítěz nad smrtí, matka církev, chvála pilné včely atp.7

K jedenáctému století se také váže spor o felix culpa, šťastnou vinu, tedy o poetické vyjádření teologické nauky o tom, že spasením člověk dosáhl větší vznešeností, než pouhým faktem, že byl stvořen. Více se tomuto tématu budu věnovat níže v příslušné části komentáře k hymnu Exsultet.

Až do roku 1570 byla součástí hymnu také pasáž, zvaná chvála pilné včely. Šlo o přimý citát z Vergiliova spisu Georgiky, který tematizuje zemědělské motivy. Součástí tohoto latinského spisu je i text, oslavující píli včel, který vyjadřuje dobovou biologickou představu o panenské včelí královně: O vere beata et miribilis apis, cuius nec sexum masculi violant, foetus non quassant, nec filii destruunt castitatem.8

Do roku 1955 byla součástí chvalozpěvu také dlouhá modlitba za panovníka svaté říše římské, která se však od roku 1806 přestala používat. Důvodem byla rezignace rakouského císaře Františka II. na tento titul.9 Roku 1955 papež Pius XII. odstranil definitivně modlitbu za panovníka z hymnu a nahradil ji obecnou prosbou za veřejné představitele moci. Tato poslední verze modlitby za světskou moc byla později také odstraněna z hymnu, a to revizí z roku 1970.

Struktura chvalozpěvu Exsultet

Následující členění textu chvalozpěvu Exsultet vychází z textu benediktina Gregora Baumhofa: Das Exsultet – Eine Poetische Hinführung zu den Geheimnissen der Ostern.10 (Exsultet – poetický úvod do velikonočního tajemství). Exsultet sám má formu velké eulogie. Společenství církve se obrací k Bohu Otci, připomíná si velké Boží činy, počínaje exodem Izraele z Egypta, které následně vrcholí v smrti a oslavení Kristově, a obětuje Otci svíci ze včelího vosku – symbol světla, které odhání temnotu smrti a hříchu. Lze rozlišit následující části textu:

• Pozvání k velikonoční oslavě (anaklesis)

• Prosba jáhna o požehnání

• Preface s charakteristickým vstupním dialogem: Pán s vámi – I s tebou – Vzhůru srdce – Máme je u Pána

• Anamnéze I

  1. Pět připomínek velkých Božích činů, pětkrát „Haec… nox“ (to je ta noc…)

  2. Citace textu Ambrože Milánského

  3. Pět zvolání „Ó…“

  4. Parafráze žalmu 139, 11-12

• Epikléze I

  1. Úvod k epiklézi

  2. Obětování svíce

• Anamnéze II – chvála svíce a pilné včely

• Epikléze II – „Lucifer“ (světlonoš, v české překladu jitřní vládce světla)

• Závěrečné Amen

Teologický obsah hymnu Exsultet

Pozvání k velikonoční oslavě (anaklesis)

Exsultet je zahájen velkolepým obrazem nebeské liturgie – výzva k jásotu v nebi. První slovo hymnu je výzva k jásotu, ať jásají. Anaklesis je ukončena latinským slovem resultet (ať zní). Dvojice exsultet – resultet tak vytváří rámec jásotu „v tomto svatém domě Božím“. Jde tedy o spojení liturgie nebeské s liturgií pozemskou „tady a teď“. První část hymnu používá výrazy smyslového vnímání:

• Sluch: jásot, zvuk polnice, zpěv lidu

• Zrak: země zalitá září, mizející temnoty, lesk jasného světla

Latinský text hymnu používá pojem populorum, který je plurálem a odkazuje na celé národy, než pouze na lid, v českém překladu.

Prosba jáhna o požehnání

Tato část se vynechává, pokud hymnus zpívá někdo jiný, než jáhen. Latinský text se o jáhnech nezmiňuje, používá termín intra Levitarum numerum – do počtu levitů, tedy v přeneseném smyslu služebníků oltáře.

Preface

Na rozdíl od eucharistických prefací, které se obracejí k Otci skrze Syna, se preface hymnu Exsultet obrací k Otci a k Synu: abychom … všemohoucího Otce i jeho jednorozeného Syna oslavovali… Preface dále vyjadřuje soteriologický postoj - Adamův hřích (starý dluh) je vykoupen Kristovou obětí.

Anamnéze I

1. 1. Pět připomínek velkých Božích činů, pětkrát „Haec…“ (to je…)

V první části anamnéze jsou připomenuty skutky Boží související s jak s exodem z Egypta, tak s Kristovou smrtí a vzkříšením: jednou je použit výraz Haec sunt enim festa Paschalia (doslovně: toto jsou svátky paschy), a následuje čtyřikrát výraz „haec nox“ – to je noc. Zde se nachází pět připomínek velkých záchranných Božích činů:

1. zabití beránka

2. přechod rudým mořem

3. ohnivý sloup na poušti

4. návrat k milosti a

5. Kristovo vítězství nad smrtí

Velikonočním beránkem je Kristus, jeho krev chrání věřící před hříchem stejně jako krev beránka starozákonní paschy chránila Izraelce před údery anděla smrti. Text tak propojuje dávné vysvobození z otroctví faraonova a vyvedení světlem ohnivého sloupu (columnae illuminatione) s Kristovým vítězstvím nad smrtí, symbolizované svící: sloupem světla ze včelího vosku. Tato noc nás vrací k milosti – reddit gratiae - tedy jde o vyjádření teologického postoje uzdravení a návratu k původnímu stavu před hříchem.

1. 2. Citace textu Ambrože Milánského

„Nic by nám neprospělo, že jsme se narodili, kdybychom nebyli vykoupeni.“ (Nihil enim nobis nasci profuit, nisi redimi profuisset). Jde o přímou citaci z textu sv. Ambrože Milánského: Expositio Evangelii Secundum Lucam (Úvod do evangelia podle Lukáše).11 Přináší nový prvek do textu hymnu: vykoupení (redimere), tedy téma, které se v dalších částech hymnu ještě dvakrát vyskytne.

1. 3. Pět zvolání „Ó…“

Tato zvolání, či aklamace, začínají citoslovcem „Ó…“. Tvoří paralelu k pěti připomínkám Božích spásonosných činů „Haec“. Zde se nachází také slavná „felix culpa“ – šťastná vina. Jde o paradoxní vyjádření úžasu nad tajemstvím vykoupení, které by zřejmě nepodepsali všichni systematičtí teologové. Kolem roku 1000 se tato část hymnu přestává vyskytovat v dochovaných rukopisech v oblasti dnešního Německa a Francie, je používana pouze v Itálii. Opat Hugo z Cluny (+1109) nařídil zmínku o šťastné vině z liturgických knih zcela odstranit, a to pro její paradoxnost: Adamova vina (základ nauky o prvotním hříchu) nemůže být oslavována adjektivem „šťastná“. Tomáš Akvinský použil liturgické vyjádření felix culpa jako základ pro svou tezi o tom, že člověk po vykoupení byl pozvednut na vyšší úroveň přátelství s Bohem, než při stvoření. Tomáš se také zasadil o znovuzavedení pojmu felix culpa do textu hymnu Exsultet. Tato verze byla následně roku 1570 potvrzena papežem Piem V. a zahrnuta do římského misálu.12

Poslední, pátá z těchto aklamací vypovídá o příchodu Krista z říše zemřelých a ilustruje tak učení o sestoupení do podsvětí, kde podle tradiční nauky očekávali vykoupení zemřelí patriarchové, proroci a další starozákonní spravedliví.

1. 4. Parafráze žalmu 139

Biblický text, na který parafráze navazuje, zní takto: Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. Ž 139, 11-12 (Český ekumenický překlad). Paradoxní charakter tohoto vyjádření zvýrazňuje kontrast tmy a světla, konstitutivního rámce velikonoční slavnosti.

Epikléze I

1. 5. Úvod k epiklézi

Přechodový text rozvádí předchozí biblický citát a opětovně zmiňuje teologický výklad spásy jako návrat k původní nevinnosti: hříšníkům vrací nevinnost (reddit innocentiam lapsis).

1. 6. Obětování svíce

Jako oběť je přinášen jak chvalozpěv, tak svíce. Tato oběť zakládá anaforický charakter hymnu Exsultet, ve kterém shromážděné společenství, podobně jako při eucharistii, předkládá obětní dary, v tomto případě svíci a chvalozpěv na svíci.

Anamnéze II – chvála svíce a pilné včely

Ve druhé anamnézi je v latinském textu použit termín columna, tedy sloup, označující svíci ze včelího vosku. Tento pojem navazuje na předchozí zmínku ohnivého sloupu, který vedl Izraelity z Egypta v noci a ukazoval jim směr. Zde je ohnivým sloupem Kristus, zastoupený svící. Světlo svíce neubývá, protože jako tající vosk živí oheň, tak Kristus svou milostí živí božský plamen ve svých vyvolených.

Apis mater, tedy včelí matka – královna (český překlad použil termín pilná včela), byla v antice považována za panenskou bytost, která dává život mladým včelám. Tento symbol je pozůstatkem části hymnu Exsultet, zvaný chvála včely, který byl z misálu z roku 1570 odstraněn, a který byl převzat doslovně z Vergiliova textu Georgica13. Po zmínce apis mater, pilná včela, se objevuje ještě jedna aklamace O vere beata nox, ó vpravdě blahodárná noc, která vyjadřuje radost nad společenstvím Boha a člověka, umožněném velikonočním tajemstvím.

Epikléze II – „Lucifer“ (světlonoš, v české překladu jitřní vládce světla)

V závěrečné části hymnu Exsultet se objevuje náznak několika biblických motivů, zpracovaných poetickou formou. Je to především motiv čekání věrného služebníka, viz např. L 12,37: Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. Je také možné, že jde o názvuk mystiky Písně písní 8,6: Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův.

Kristus je zde nazýván lucifer, tedy ten, který přináší světlo – český překlad užívá termín jitřní vládce světla.14 Obětní charakter závěru hymnu je vyjádřen prosbou o přijetí líbezné vůně svíce. Vlastní závěr chvalozpěvu Exsultet je opět nesen poetickým vyjádřením nauku descendit-ascendit: ten, který se vrátil z říše zemřelých a jasně zazářil lidskému rodu.

Závěrečné Amen

Exsultet v ekumenickém prostoru

Exsultet je používán v současnosti v liturgiích římskokatolické a anglikánské církve, v liturgii starokatolické, v některých církvích luterských a v dalších církvích vzešlých z reformace. Následující přehled nechce být vyčerpávajícím zdrojem o hymnu Exsultet v ekumenickém prostoru, cílem je načrtnout podobnosti a rozdíly v liturgickém užití tohoto chvalozpěvu.

Anglikánská církev

V Book of Common Prayer je vysoká shoda v použití hymnu Exsultet s římskokatolickým ritem. Paškál je nesen diákonem, tedy jáhnem, který také zpívá Exsultet. Jáhen také asistuje u křtu a u eucharistie.15

V současné podobě je text anglikánského Exsultet oproti římskokatolickému pojetí výrazně zkrácen, chybí aklamace „Ó…“, není zmínka o pilné včele, ani o šťastné vině. „Jitřní vládce světla - lucifer“ je překládán jako morning star – jitřní hvězda

Luterské církve

V německých luterských církvích je hymnus Exsultet rozsahem stejně velký jako v římskokatolickém textu z roku 1970. Historicky nejproblematičtější a „nejodvážnější“ části, tedy felix culpa a apis mater jsou obě přítomny v německém luterském evangelickém překladu.16

Římskokatolická církev

Historický vývoj hymnu Exsultet je nastíněn výše a v příloze této práce je uveden český a latinský text hymnu, který vychází z římského misálu roku 1970. V římskokatolické církvi existují neoficiální pokusy Exsultet zjednodušit, a zavést odpovědi lidu (formou ekfonéze a aklamace, tedy dialogickou formou), protože přes svou nespornou krásu a starobylost, je hymnus předepsán jako dlouhý zpěv jáhna a některé farnosti či někteří věřící jej vnímají jako příliš dlouhý „operní“ výstup jednoho aktéra.

Českobratrská církev evangelická – liturgická iniciativa Coena

Na webových stránkách iniciativy Coena (www.coena.cz) je uveden Exsultet v podstatě v tradičním znění, vcelku identickém s římskokatolickou variantou textu. Významnější odchylkou, kterou jsem zaznamenal je použití slov církev, nevěsta Kristova namísto mater ecclessia. Chybí felix culpa a také apis mater. 17

Starokatolická církev

V českém starokatolickém misále z roku 201118 je uveden jak Exsultet v tradičním překladu (místo mater ecclessia je text svatá církev), tak zjednodušená verze s odpovědí lidu. Jde o recitovanou formu, kdy se pravidelně opakuje aklamace celého společenství: Ježíš žije! Vstal z mrtvých, aleluja!

Závěr

Exsultet je tradiční velikonoční hymnus s kořeny ve 4. století, kdy v římské liturgii mizí tradiční lucernarium, nicméně o slavnost světla ve velikonoční vigilii zůstává, přičemž se objevuje chvalozpěv na velikonoční svíci, která symbolizuje zmrtvýchvstalého Krista. V průběhu staletí byl text hymnu upravován: byla do něj vložena pasáž z Vergiliových Georgik o pilných včelách a po několika staletích byla zase odstraněna. Podobně tomu bylo s přímluvami za panovníka svaté říše římské národa německého.

Exsultet obsahuje odvážné teologické koncepty: felix culpa, nezbytný hřích Adamův. Exsultet pracuje se smyslovými obrazy akustického a vizuálních charakteru a použitím sloves smyslového vnímání získal působivý charakter a poetickou hloubku. Tento hymnus strukturou připomíná anaforu - obsahuje úvodní dialog, několik anamnetických částí a také prvky epiklese, kde jsou vyjádřeny koncepty svíce jako obětního daru.

Použitá literatura

Bible, Český ekumenický překlad, Česká biblická společnost, Praha 2012

Jean-Yves Lacoste: Encyclopaedia of Christian Theology, Routledge, UK, 2005

Kolektiv autorů: Ottův slovník naučný, Nakladatelství J. Otto spol. s r.o, Praha, 1926

Jerome Gassner O.S.B.: The Exsultet: zdroj online http://www.catholicculture.org/culture/library/view.cfm?recnum=6341 1.12.2013

Gregor Baumhof: Das Exsultet – Eine Poetische Hinführung zu den Geheimnissen der Ostern, zdroj online http://www.gregorianik.org/images/exsultet-artikel.pdf 1.12.2013

Yohanes Hans Monteiro: Die Osternachtfeier in der römischen Liturgie: Geschichtliche Darstellung und theologische Bedeutung, Universitat Wien, 2010

J. P. Migne: Patrologia Latina, zdroj online 1.12.2013 http://documentacatholicaomnia.eu

Vergilius: Georgica, P. Virgilia Marona Spisy básnické, přel. Karel Vinařický, Praha 1851, zdroj online 1.12.2013

http://books.google.cz/books?id=AR4-AAAAcAAJ&printsec= frontcover&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false

Eucharistická slavnost starokatolické církve: Starokatolický misál, Biskupský ordinariát a synodní rada Starokatolické církve v ČR, Praha 2011

Missale Romanum, Libreria Editrice Vaticana, Città del Vaticano 1969

Český misál, Česká liturgická komise 1983

1Skotská presbyteriánská církev, Presbyteriánská cirkev v USA, viz např. http://www.presbyterianmission.org/ministries/worship/easter-vigil/ 26.12.2013

2Kánon 25. O vstupu světla na hostinu společenství: Večer, když je přítomen biskup, jáhen přinese lucernu a postaví se uprostřed přítomných věřících a přednese díky. Nejdříve ať pozdraví: Pán s vámi. A lid odpoví: I s Duchem tvým. Vzdejme díky Pánu. Odpoví: Je to důstojné a spravedlivé. Jemu náleží velikost a vyvýšení se slávou. “Vzhůru srdce“ se neříká, jen při oběti. Pak ať se takto modlí: Díky vzdáváme Tobě, Pane, skrze Tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, skrze něj jsi nás osvítil a zjevil nám světlo neporušitelné. Když jsme překonali délku dne, přicházíme na počátku noci nasyceni světlem dne, které jsi stvořil k našemu nasycení. Když nyní z Tvé milosti nepostrádáme světlo večera, chválíme Tě a oslavujeme Tě skrze Tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána; skrze něj Ti (patří) sláva, moc a čest s Duchem svatým nyní i vždy až na věky věků.

 

3Jerome Gassner OSB: Exsultet, Orate Fratres, 1947, online http://www.catholicculture.org/culture/library/view.cfm?recnum=6341 1.12.2013

4Jerome Gassner: Exsultet

5Liber Pontificalis je středověká sbírka papežských životopisných medailonů, která začala formou seznamu římských biskupů pravděpodobně kolem 4. století a byla neustále vydávána a rozšiřována prakticky až do reformace.

6Catholic Encyclopaedia, zdroj online http://www.newadvent.org/cathen/05730b.htm 1.12.2013

7Některé fotografie exultetové role původem z benediktinského kláštera Monte Cassino jsou k dispozici např. zde: http://library.nd.edu/medieval/facsimiles/exultet/barberini.html 1.12.2013

8Ó vpravdě šťastná a zázračná včela, jíž mužské pohlaví neublížilo, porod nepoškodil a jejíž čistotu děti neporušily. (vlastní překlad)

9Catholic Encyclopaedia, zdroj online http://www.newadvent.org/cathen/05730b.htm 1.12.2013

10Gregor Baumhof: Das Exsultet – Eine Poetische Hinführung zu den Geheimnissen der Ostern, zdroj online http://www.gregorianik.org/images/exsultet-artikel.pdf 1.12.2013

11Patrologia Latina, St. Ambrosius Mediolanensis, Expositio Evangelii secundum Lucam II, 41 (str. 1567)

http://documentacatholicaomnia.eu/02m/0339-0397,_Ambrosius,_Expositio_Ev...

12Guido Fuchs, Hans Martin Weikmann, Das Exsultet, Geschichte, Theologie und Gestaltung der österlichen Lichtdanksagung, Regensburg 1992 in: Yohanes Hans Monteiro: Die Osternachtfeier in der römischen Liturgie: Geschichtliche Darstellung und theologische Bedeutung, Universitat Wien, 2010

13Český překlad Georgik viz např. Vergilius: Georgica, zdroj online P. Virgilia Marona Spisy básnické, přel. Karel Vinařický, Praha 1851. Zdroj online ze dne 1.12.2013:

http://books.google.cz/books?id=AR4-AAAAcAAJ&printsec=frontcover&source=...

14Může jít o odraz textu Zj 22, 16: Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní. (Český ekumenický překlad)

15„It is the prerogative of a deacon to carry the Paschal Candle to its place, and to chant the Exsultet. Deacons likewise assist at Baptism and the Eucharist according to their order.“ Book of Common Prayer, zdroj online http://bcponline.org 1.12.2013

16Klaus Hagele: Exsultet - Das Osterlob fuer die evangelische Osternachtsliturgie, 2007 zdroj online http://www.klaushaegele.de/00_BilderUndDateien/07_TexteVeroeffentlichung... 1.12.2013

17Viz stránky iniciativy Coena http://www.coena.cz/hudba/exsultet/ 1.12.2013

18Eucharistická slavnost starokatolické církve: Starokatolický misál, Biskupský ordinariát a synodní rada Starokatolické církve v ČR, Praha 2011