Jste zde

Břímě neexistence hříšnosti

autor: 

U příležitosti nucené „reorganizace“ Katolické teologické fakulty UK pozvedl přítel Jiří G. Kohl krásnou Küngovu myšlenku o tom, jak se má v naší době dělat teologie: přečtěte si jeho rekapitulaci v tomto čísle. Zdá se mi ale, že cesta k ideálu otevřené a současnosti přizpůsobené školy bude na KTF UK dosti dlouhá, má-li se vůbec naplnit. Pokus ponechat na fakultě všechny dosavadní spectabiles a honorabiles, kteří v nejlepším případě za odměnu dostanou půlroční studijní pobyt v cizině, sám dává dostatek podnětů k zamyšlení. (Viz příspěvek Martina Vaňáče o programovém projevu nového administrátora fakulty, prof. Mikuláše Lobkowicze. )

Církevní hierarchie často jsou – stejně jako čínské rodinné klany – založeny na velice úporné, takřka pudové snaze neztratit tvář a držet basu. Číňané ovšem dokáží i se svými klientelistickými strukturami vykonat pozoruhodné věci, protože mají podnikavého ducha – pochybuji, že se mu vyrovná duch třetího odvaru z Tomáše Akvinského. Zatím tedy na skutečně dobré zprávy z KTF UK zřejmě budeme muset ještě nějakou dobu čekat.

Další téma našeho čísla je ekumenické. Walter Kasper, „šéf“ katolického ekumenismu, pronesl koncem loňského roku významnou přednášku na téma současné situace ekumenického hnutí, jejíž výtah přinášíme. Mezi jiným říká: S otázkami 16. století si naši současníci už nevědí rady. „V současnosti už nezakoušíme břemeno hříchů, ale neexistenci hříšnosti, která souvisí se zkušenosti boží nepřítomnosti a nezájmu o Boha. Již se neptáme: Jak se smířím s Bohem? Ptáme se, jak se vypořádat se sebou a s vlastním životem. Staré odpovědi všech církví se tak jeví stále více jako nesrozumitelné a nezajímavé. “ A přitom „mnohem více lidí, než tušíme, si vědomě nebo nevědomě klade otázku po Bohu, milosti a vykoupení. “

Je-li dnes v teologii něco důležitého, je to právě toto. Znamenitě se to propojuje s úvahami Hanse Künga, jak je shrnul Jiří G. Kohl, a je to problém koneckonců tak závažný, že bychom ho museli vzít na vědomí, i kdyby žádný ekumenismus neexistoval. Nejenom jednotlivá stará slova, která se už skoro nepoužívají, jako třeba „vezdejší“ či „jařmo“; nejenom jednotlivé předvědecké představy, jako je myšlenka „podsvětí“ a „nebes“; nejenom jednotlivé rituály, organizační zvyklosti a oděvy, které vznikly v prostředí dávno zaniklé antiky a středověku – ale především celkový charakter našeho myšlení, cítění a mravů je zcela odlišný od dob, kdy se naše církve formovaly. A tato odlišnost je naší dnešní výzvou, osobní, teologickou i náboženskou. – Mimochodem, nedávno vyšel český překlad knihy našeho poválečného emigranta, již zesnulého Ernesta Gellnera, nazvané Pluh, meč a kniha – struktura lidských dějin, která se právě těmito „duchovními“ proměnami lidstva zabývá, a činí tak s vzácnou jasností a pronikavostí. Arnošt Gellner rozhodně nebyl křesťan, tím méně teolog, ale například jeho krátká analýza veleknězova výroku „prší“ a jeho shody se skutečným počasím vám možná dá lepší pochopení role duchovní autority ve společnosti, než kdybyste přečetli všechna usnesení prvního vatikánského sněmu.

Blíží se velikonoční svátky, trojité svátky jara a konce zimy, vyvedení z Egypta a konce otroctví, vzkříšení Páně a konce zla a smrti. Přeji tedy Vám, sobě samému i vůbec všem lidem slunce radosti, ducha svobody i velikou naději božích dětí.