Kléméns Alexandrijský

Kléméns (kolem 150 - před 215) patří mezi nejvýznamnější myslitele své doby, a to nejen mezi křesťany. Navíc vyjádřil specifickou podobu křesťanství, která pak byla sice zdrojem řecké theologie, ale současně byla i záměrně retušována a opomíjena jako neshodná s pozdější církevní orthodoxií.

Kléméns pocházel z řecké nekřesťanské rodiny usazené nově v Athénách; studoval u různých filosofů, byl zasvěcen do několika mystérií, až potkal v Egyptě Pantaina a stal se jeho žákem. Pantainos původně patřil k sicilské novostoické škole, ale opustil ji a odešel na Východ „hledat moudrost“. Byl především kazatel a charismatický exegeta. Stal se učitelem církevní obce v Alexandrii, ale pro neshody s novým církevním vedením opustil město a odešel na dalekou misijní výpravu.

V Alexandrii Kléméns rychle přerostl svého učitele. Hledal vztah filosofie (v užším, tradičně řeckém smyslu slova), víry a gnóse. Filosofie a víra jsou pro něj dvěma přípravnými cestami ke gnósi. Filosofie přivádí k Božímu Logu Řeky, víra byla dána jako cesta nejprve Židům a pak i ostatním národům.

Kléméns je mimořádně erudován. Cituje asi 400 antických autorů (například Hérakleita známe nejvíce právě z něj). Z jeho mimořádně rozsáhlého díla se v úplnosti zachovala jen trilogie o působení Logu a několik drobných textů. Velká Klémentova trilogie začíná Pobídkou k Řekům. V krásném stylu vybízející řeči zve Řeky ke křesťanské víře tím, že ukazuje morální i filosofické hodnoty víry a její analogie s řeckými tradicemi. V tomto spise Logos zve a vybízí. Ve druhém díle trilogie Logos vychovává. Je to Vychovatel, první monografie křesťanské etiky. Klémentova umírněná askeze spojená s řeckou kalokagathií připomíná silně Plutarcha a takto uměřená je celá duchovní nálada Klémentova myšlení. Kléméns není moralista. V jeho etice má Logos vychovávat lidi k filosofii a gnósi. Člověk se má naučit sledovat stránky jednotlivých věcí, rozumně jich užívat a podílet se na jejich vytváření. Zakazuje pouze, co od toho odvádí, např. závody v pití. Výrazem jeho téměř klasicky uměřeného postoje je např. i to, že nedoporučuje celibát. Spis končí básní, která je nádhernou ukázkou moderně působící hellénistické poezie.

Vrcholem působení Logu na člověka je poznání pravdy, odkrytí bytí, filosofický vstup do gnóse. O tom však nelze napsat monografii ve stylu učebnice, neboť “Logos se skrývá“, přebývá pod povrchem všech věcí a pojmů. Výrazovým prostředkem je zde pro Klémenta literární styl strómateis čili pestré tkanivo („text“) příběhů, citátů, poznámek, příprav k přednáškám, volných úvah, mysterijních náznaků a mystických metafor. Skrze toto vše promlouvá Logos v pestré škále výrazu od logicky precizovaných rozprav po metaforické příběhy. V tom všem má člověk „jako lovec stopovat zrnka gnóse“, neboť „pravdu nelze prostě napsat“.

Právě ve Stromateis je filosofie pochopena jako „vyvolení Řeků“ (analogicky k „vyvolení Židů“, Strom. I,28). Filosofie i víra uschopňují ke „křesťanské gnósi“. Ta skrze lásku uskutečňuje spásu už nyní a staví člověka „mezi syny boží“ (Strom. VII).

Kléméns přináší i mnoho gnostických motivů a je přesvědčen, že spojením víry, filosofie a gnóse otevřel cestu k nejlepšímu pochopení křesťanství, cestu, která není ztotožnitelná s žádnou naukou. Je přítelem biskupů Melitona ze Sard a Narkise i Alexandra z Jerusaléma a současně si váží starých mystérií i filosofů, zvlášť Hérakleita, Platóna, Attika a Númenia. Roku 203, který je výrazným předělem jak pro tvrdé mocenské zásahy Říma, tak pro zkostnatění církevní instituční struktury, odchází Kléméns z Alexandrie, kde 20 let vedl jak školu křesťanské obce, tak soukromou filosofickou školu. Klémentova alexandrijská theologie ovlivní mnoho křesťanů, zvláště prostřednictvím jeho žáka Órigena. Jeho filosofie upadne v zapomenutí, ale ozve se u řeckých křesťanů (Řehoř z Nyssy, Eusébios z Kaisareie, Maximos Vyznavač) a pak na počátku západní renesance (M. Ficino). V moderní době se k ní přihlásí Carl Gustav Jung.

A nakonec cituji první třetinu hymnu Kristus Spasitel ze závěru III. knihy Vychovatele v překladu Zdeňka Kratochvíla: „Stopy Kristovy cesta nebeská slovo trvalé, co nevysychá Světlosti věčná soucitu zřídlo jsi pastýř síly vznešenost žití – těm, kdo Boha chválí hymny. Ježíši Kriste! Nebeské mléko, co z ňader sladkých snoubenky darů moudrosti Tvojí prýští pro všechny my Tvoje děti svěžími ústy pijeme Slovo rosou ducha syceni.“

Vybráno ze skript Zdeňka Kratochvíla Mýtus, filosofie, věda