Úvahy o vztazích v církvi

Asistent generálního sekretáře pro ekumenické vztahy Světového luterského svazu Dirk Lange píše z Říma, kde se účastnil synody biskupů římskokatolické církve.

Úvahy po druhém týdnu biskupské synody 2024 (15. 10. 2024)

Během tohoto druhého týdne na synodě biskupů v Římě - synodě o synodalitě - pokračovala tvrdá práce rozlišování v našich mnoha malých skupinách.¹ Diskuse u stolu byly intenzivní, když jsme studovali dvě kapitoly pracovního dokumentu známého jako Instrumentum laboris. Minulý týden jsme se zaměřili na téma Základy. Tento týden se jednalo o dvě kapitoly s názvy Vztahy a Cesty.

Zaprvé, jak je církev vztahová? Velký důraz byl kladen na trinitární charakter církve, což znamená, že všechny vztahy jsou založeny na rovnocenných vztazích Otce, Syna a Ducha svatého. Do této trinitární vztahovosti jsme ponořeni skrze křest. S použitím hluboce luterského jazyka jsme zkoumali, jak jsou pokřtění povoláni žít svůj křest ve všech vztazích. Ve Velkém katechismu Luther píše: „Ve křtu má tedy každý křesťan dost toho, co má celý život studovat a v čem se má cvičit. Křesťané mají vždy dost práce s tím, aby pevně věřili tomu, co křest slibuje a přináší: vítězství nad smrtí a ďáblem, odpuštění hříchů, Boží milost, celého Krista a Ducha svatého s jeho dary.“

Přehodnocení vztahů

Přehodnocení vztahů znamená také nové promýšlení autority, protože autorita definuje určitý typ vztahovosti. Jak je synodální autorita vykonávána s ohledem na povolání, charismata a služby?

Martin Luther samozřejmě vždy doufal v koncil, který by projednal otázky, jež nastolil. To se v jeho době nestalo, ale uvažoval o tom, co znamená konciliarita nebo synodalita, a napsal o tom ve svém pojednání O koncilech a církvi.

Především je to vyznávání evangelia! Jak uvedli luteráni a katolíci ve Společném prohlášení o nauce o ospravedlnění: „Učení o ospravedlnění je měřítkem či prubířským kamenem křesťanské víry. Žádné učení nesmí být v rozporu s tímto kritériem. V tomto smyslu je učení o ospravedlnění „nepostradatelným kritériem, které neustále slouží k tomu, aby veškeré učení a praxe našich církví směřovaly ke Kristu“ (18)“ (Příloha k oficiálnímu prohlášení, § 3). Synodalita předpokládá, že evangelium pronikne do všech aspektů života církve, včetně, a možná především, autority.

Synodální autorita není o moci, ale o službě, o poslušnosti Božímu slovu, která osvobozuje celé lidstvo a stvoření. Jak poznamenává Instrumentum laboris v odstavci 37: vysvěcení o sobě nemohou uvažovat jako o jednotlivcích, kterým byla udělena moc, ale jako o „účastnících se“ na darech.² Jak hluboké potvrzení zakotvené v evangeliu! Na tuto skutečnost poukázal také Dietrich Bonhoeffer, když napsal, že křest nám neuděluje privilegium, ale zcela nás zavazuje světu, vplétá nás do tkaniva vztahů s bližními, mezi kulturami, jsme podílníky na mnoha darech Ducha.

Rozlišování cest

V druhé polovině týdne jsme se zaměřili na kapitolu s názvem Cesty. Jak se praktikuje vztahovost? Pro římskokatolickou církev tato otázka vyžaduje revizi kanonického práva, která by otevřela možnosti větší účasti. Vyžaduje uvést do souvislostí a do praxe pojem Božího lidu a způsobilost pokřtěných sloužit v mnoha různých formách povolání v církvi.

Dialog se nesl v hlubokém respektu, s uznáním naléhavosti, ale i váhavosti. Diskutovalo se o rozhodovacím procesu, který je zjevně třeba rozšířit. Byla vyzdvižena role biskupa jako facilitátora, který vytváří prostor pro vzájemné rozlišování. Pokud bude církev pokračovat v tomto směru zkoumání a reflexe, nemůže si pomoci a musí znovu promyslet také struktury toho, co luteráni nazývají „dobro řádu“. Synodální hierarchie je převrácenou hierarchií.

Pátek byl zakončen krásnou ekumenickou vigilií. Ačkoli byl papež František velmi unavený a nebyl schopen pronést svou homilii, jedná se o silnou a vizionářskou úvahu o cestě k jednotě. Po skončení byla všem rozdána a je možné ji dohledat.³

Navzdory únavě se papež František v sobotu ráno opět zapojil do práce na synodě. Mezitím pro mě týden skončil (nebo začal) v neděli 13. října bohoslužbou v Christuskirche, luterské farnosti v Římě. Bylo pro mne velkou radostí, že jsem mohl být s tímto sborem a také být vřele přijat kazatelem Michaelem Jonasem.

Ze stránek Světového luterského svazu přeložil Martin Vaňáč