Jste zde

Příprava liturgického prostoru

V Novémzákoně přestal být chrám výlučným místem boží přítomnosti. Celý svět je místem,kde Bůh přebývá, místem, kterého se dotkla zachraňující Kristova oběť. „Hle chrámová opona se roztrhla…“ (Mt27,51) Liturgická přítomnost Krista není nikterak vázána na sakrální prostor.V tomto smyslu není rozdílu mezi sakrálním a profánním prostorem.

Křesťanskáshromaždiště nejsou nikde v NZ nazývána chrámem. Nejvlastnějším chrámemNové  smlouvy je Ježíš Kristus sám. „Zbořte tento chrám a ve třech dnech jejpostavím.“... On však mluvil o chrámu svéhotěla. (J 2, 20-21).  On jeoním Ezechielovským (srov. Ez 47, 1-12) zdrojem „živé vody“ který zve: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije.“  (J 7, 37b). Kamenný chrám chybí iv echatologickém obrazu nového Jeruzaléma. Avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí aBeránek. (Zj 21,23)

Pojemchrám je v NZ dále vztažen na církev -živý chrám. Řada jazyků má pro označení církve a chrámu stejnéslovo.

I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům,abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro JežíšeKrista. (1 P 2,5)

Nevíte, že jste Boží chrám a Duch Boží ve vás přebývá? Kdoničí chrám Boží toho zničí Bůh; neboť Boží chrám jesvatý, a ten chrám jste vy. (1 K 3, 6-7)

Tentoputující (movitý) „chrám“ projevující se liturgickým shromážděním je místemzvláštní boží přítomnosti založené na interpersonálních vztazích, které jsouvtaženy do dění v Trojici („posvěceny“). 

Pouzejako sekundární symbol živého chrámu má význam chrám jako budova. Není pro liturgii nezbytný.Počátkem 90. let se nynější plzeňský biskup František Radkovský vyjadřoval, zdamá církev raději pečovat o polorozpadlé kostely nebo fary. Upřednostnil fary,neboť v nich mohou žít lidé (spíše laici, neboť ordinovaných mnoho nebude)zprostředkující kontakt s živou církví. Pro tento postoj musel čelit nařčeníz ikonoklasmu…

V budoucnu si církve budou muset zvykat na„laické“ služebníky v míře větší než je tomu doposud. V anglikánskécírkvi např. v současné době slouží několik tisíc readerů. Reader jeslužebník/služebnice církve s pravomocemi přibližně římského diakona. Narozdíl od diakonů nejsou církví placeni, jejich služba je dobrovolná. Majítříleté teologické vzdělání a po zvolení obcí jsou biskupem ustaveni ke službě.Vykonávají nejrůznější služby – jak sociální, zvěstování i liturgické. Jakříkala jedna žena vykonávající takovou službu, v liturgii „může dělatvšechno“, kromě „magic bits“ (magických kousků).

Tatolaicizace s sebou přinese i „laicizaci“ liturgického prostoru. Nebude zapotřebítolika chrámů. Církev se jich bude zbavovat nejen proto, že jejich provozfinančně neutáhne, ale zejména proto, že přestávají sloužit svému účelu. Jsoustavěny pro jiné pojetí církve. Slavit liturgii v těchto chrámech bude čímdál obtížnější. Architektura ovlivňuje člověka více, než si jsou mnozí ochotnipřipustit. Chybná symbolika prostoru plodí chybnou představu církve.

Představaliturgického prostoru je u většiny dnešních katolíků u nás svázánas barokním pojetím církve. I kostely, které byly postaveny po listopadu89, mají zakomponovánu hluboce předkoncilní ideu. Projevuje se to např.podélným uspořádáním, umístěním instrumentalistů na kůru či umístěnímsvatostánku v těsné blízkosti oltáře. Není to často vinou architektů, alezadavatelů.

Ipokud je třeba vytvořit provizorní liturgický prostor v přírodě, nedopadáto obvykle lépe. Na jedné, každý rok se opakující akci, bývá postavena jakási napodobeninakostela. Velký stan slouží jako sakristie na kterou navazuje pod stříškouoltář. Lidé sedí na židlích vyrovnaných jako kostelní lavice. Vzadu je jinýstan – jakýsi kůr. Trochu to připomíná hru malých dětí na kostel.

Mohouse vyskytovat i jiné extrémy. Zažil jsem v době brzy po koncilu slaveníeucharistie německou mládeží na táboře. Jako stůl sloužila převrácená basa odpiva – ačkoli měli k disposici stolky. Jako kalich ten nejotlučenějšíhrníček – ačkoli měli pěkné nádobí.

Snad iproto vydala německá biskupské konference Směrnice pro slavení bohoslužby vmalých skupinách. (Schváleno na valném shromáždění německé biskupské konference24. září 1970 ve Fuldě. Český překlad vydaly Getsemany 38 (v březnu 1994)Směrnice obsahuje mnoho cenných podnětů pro pojetí liturgického prostoru.Některé budu dále citovat.

Následujícípoznámky jsou určeny zejména pro ty, kteří připravují liturgický prostor namístech, které nejsou k tomuto účelu primárně určena – v domácnosti,v posluchárně, v přírodě apod.

Základní symboly

Úpravaliturgického prostoru a užití liturgických předmětů by mělo sloužit základnísymbolice vyjadřující Kristovu přítomnost v liturgii.

1. Přítomnost Krista skrze shromážděnou obec

Uspořádánímíst účastníků má napomáhat vytváření a sdílení kommunia. Nejvhodnější jeuspořádání kruhové. Lidé by měli na sebe vidět. Liturgii slavíme kvůli druhým,není primárně místem pro pěstování individuální zbožnosti. Nejlépe je, pokud semohou shromáždit u jednoho stolu, nebo alespoň, při větším počtu, kolem jednohostolu.

Podle liturgických ustanovení může být pro slaveníeucharistie v obci zvolen buďto odpovídající liturgický prostor nebo jinévhodné místo. Je důležité, aby vyhovovalo slavení ve společenství, tzn. zvláštěaby umožňovalo činnou účast všech(srv.VÚ 253).

Toto hledisko je třeba uvážit přislavení bohoslužby ve skupině. Pro ně je velkýkostel obecně méně vhodný. Pro slavení eucharistie v malém kruhu semá dát přednost liturgickému prostoru, který více odpovídá slavení ve skupině(např. kaple, zvláště tzv. všední kostel, oratorium, krypta). Kde takovýprostor chybí nebo je jen těžko dosažitelný, je možné použít i jiného vhodnéhoprostoru (např. obytná místnost, zasedací místnost). Za jistých předpokladůmůže být eucharistie slavena i v pokoji nemocného. Podobně to platí proliturgii v bytě starších lidí.

Zvláštní charakter tohoto slavení mábýt vyjádřen také v úpravě místa. Proto se má v místě nacházet dobře viditelnýkříž. Slavnostní charakter je zdůrazněn svícemi a výzdobou (srv.VÚ 269, 270).Mimo vysvěcený prostor může být použit vhodný stůl (srv.VÚ 260). Může být tedypoužit obyčejný stůl, vhodným způsobem svátečně vyzdobený, aby se i tímodlišila eucharistická slavnost od obvyklého jídla. (Ze směrnice německých biskupů)

Na obětním stole je během slavnosti prostřen čistý (bílý)ubrus. (Z rubrik liturgikonukanadských anglikánů)

2. Kristova přítomnost skrze boží slovo

Symbolembožího slova je bible (čilekcionář) důstojně umístěná na stolu Páně. Lektor si ji před čtením vezme(nebo ji převezme od jiného služebníka), otevře a po přečtení perikopy zasevrátí na místo. A to jak pokud čte (podle situace) na svém místě, či od stoluPáně, či od ambónu.  Pouhou dekorací anikoli liturgickým symbolem by byla bible, ze které se nečte. Čtenáři by měličíst z jedné knihy a nikoli, ze soukromých biblí.

Liturgieslova má původ v liturgii synagogální. Jakým způsobem četl Ježíš vNazaretě čteme u Lukáše:

Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy apovstal aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji analezl místo, kde je psáno: Duch Hospodinův… Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi aposadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. (L 4, 16b-17.20)

Je žádoucí, aby se čtení a evangelium četla z knihy neboknih vhodné velikosti a důstojnosti. (Z rubrik liturgikonu kanadských anglikánů)

Smyslkomuniálního uspořádání při liturgii slova vyplývá i z následujícíhoustanovení:

Místo homilie může podle situacenastat i dialog, takže se pod vedením předsedajícího kněze rozvine duchovnírozmluva, jíž se všichni účastní a k níž přispějí. (Ze směrnice německých biskupů)

3. Kristova přítomnost skrze eucharistické způsoby

Symbolický charakter liturgie a jejích prvků vyžaduje, abybyla eucharistická matérie skutečně vnímána jako pokrm, jako jeden chléb, na němž všichni máme účast(srov.1 K 10,17). Proto má být eucharistický chléb utvořen tak, aby ho knězmohl rozlámat na více dílů, které podá věřícím (srv.VÚ 283). (Ze směrnice německých biskupů)

Jakooptimální se mi jeví, když zástupce shromáždění (či spíše zástupkyně, která tolépe umí…) upeče chléb velikostí odpovídající danému shromáždění. Není takdůležité, zda je kvašený, či nekvašený. Před liturgií je pak na chlebu nožemnaznačeno porcování, aby se snáze lámal.

Je žádoucí, aby během velkého díkůvzdání stál na oltářipouze jeden kalich, a je-li tohotřeba, konvička, karafa, džbán nebo jiná vhodná nádoba na víno, z níž se mohounaplnit další kalichy po lámání chleba. (Z rubrik liturgikonu kanadských anglikánů)

Nejlépeje dát víno, které obstarají zástupci shromáždění (je možné bílé i červené;červené lépe symbolizuje krev) do jednoho kalichu. Pokud by však musel býtkalich pro množství přijímajících příliš velký a manipulace s ním nepohodlná,užijeme konvici, ze které během přijímání eucharistické víno doléváme, nebo jepřed přijímáním rozlijeme do více kalichů.

 

Lámání chleba, které dalo vapoštolské době jméno eucharistické slavnosti, vyjadřuje účinně a zřetelnějednotu všech v Kristu. Právě tak je to znamení bratrské lásky, protože tentojeden chléb se dělí mezi bratry.Tento význam je obzvláště zřejmý právě přislavení mše v malém společenství.Tato bratrská láska a jednota se může vhodnýmzpůsobem vyjádřit před lámáním chleba, pokud k tomu nedošlo již na začátkuvlastní eucharistické slavnosti. Právě při slavení mše v malém kruhu je vhodnépřijímání pod obojí způsobou. Přitom mají, pokud je to prakticky možné, pítvšichni z jednoho kalicha. (Ze směrnice německých biskupů)

Domnívámse, že lámání chleba je při slavení eucharistie natolik konstitutivní, že je mutřeba věnovat náležitou pozornost. Argument, že to zdržuje shromáždění,neobstojí. Na lámání se může podílet více služebníků (kromě předsedajícího téžspolusloužící, diakon, akolyta, starší apod.) Je třeba k tomu mít dostatečnýprostor a dostatečné množství vhodných nádob.

4. Kříž jako symbol Kristovy smrti a zmrtvýchvstání

Provšechny viditelný kříž v liturgickém prostoru (jeden) poukazuje na nejvnitřnějšíobsah liturgie – slavení památky Kristovy smrti a zmrtvýchvstání.  Dnes již nic nebrání tomu, aby (i naší zemi)byl tento symbol sdílen všemi křesťany. Sám jsem se přesvědčil, že iv reformovaně-evangelikální Církvi bratrské, kde dříve nebyl obvyklý, dnesnevadí. Nechal jsem udělat u truhláře a věnoval přátelům z místníkazatelské stanice této církve kříž (bez korpusu). Umístili si jej na čestnémísto poblíž kazatelny.

 

Výzdoba liturgického prostoru se řídí obecnými estetickými zásadami. Osobně sepřikláním za větší střízlivost, aby výše uvedená symbolika nezaniklav množství dalších předmětů. Slavící shromáždění se může liturgickyvyjádřit i výzdobou prostoru. Pojetí výzdoby odráží nitro těch, kdo jipřipravují. Uvedu dva příklady: Brněnský výtvarník Karel Rechlík navrhl předněkolika lety jistou menší kapli, kde se mu podařilo harmonizovat interiérkaple s jejím okolím, jak bezprostřením tak vzdálenějším. Využilk tomu jak zcela průhledných, tak polopropustných vitráží. Uživatelé kaplesi však tento prostor doplnili o téměř životní sádrovou sochu Panny Marienacházející se v poměrně rozlehlém a hustém „pralese“ dřevin i bylin.Idea, kterou autor do díla vložil byla překryta. Dokonce, když si sám chtělprostor po dokončení fotograficky zdokumentovat, měl problémy, protože některéprvky výzdoby neumístil tam, „kde mají být“.

Jakojiný příklad může posloužit nedávná úprava liturgického prostoru v IESpřipravená studentkou, které pobývala v křesťanské komunitě v Indii.Seděli jsme, včetně předsedajícího, na zemi, obklopeni květinami a jinýmpřírodním materiálem…

 

Pavel Hradilek