Kříž zdobený drahými kameny, freska z Pontianových katakomb, 8. stol.
Kříž
Nejdůležitějším výzdobným prvkem křesťanského bohoslužebného prostoru je prvek zároveň hluboce významový - kříž.
Pomineme-li symboliku, kterou toto znamení nese pro většinu starověkých
kultur a náboženství a omezíme-li se na roli kříže v křesťanství, je
nutné zmínit, že první čtyři staletí se znamení kříže objevuje pouze
výjimečně (to je dáno negativními asociacemi, které smrt na kříži
vzbuzovala u převažující části pozdně antické společnosti) a s prvním
kultickým vyobrazením ukřižovaného se setkáváme na východě v 6. stol.
Jako plochý geometrický prvek se kříž objevuje ve freskové výzdobě
některých katakomb a hojně potom v mozaikové výzdobě raně křesťanských
basilik a ostatních typů liturgického prostoru. Kříž stojící na oltáři
známe z prostředí nestoriánské církve ze 6. stol. Později se oltářní
kříž začal uplatňovat i na západě, kde ovšem dlouho (zejména v 9. stol.)
převažovala závěsná forma - kříž visící nad oltářem na ciboriu.
Kříže stojící na oltáři jsou v západním prostředí doloženy od 11. stol.
Na počátku zobrazování ukřižovaného stojí záhadná kresba zvaná
palatinské grafiti, která se nalézá vbývalém studentském vězení ze 3.
stol. na Palatinu v Římě. Kresba znázorňuje ukřižovaného s oslí hlavou.
Nejběžnější interpretace zní, že jde o sarkastickou malůvku, která měla
zesměšnit křesťany z řad studentů. Je ale také možné, že kresba
znázorňuje synkretickou představu směšující ukřižovaného Krista s bájnou
obludou Týfónem, protivníkem Diovým v poslední fázi Gigantomachie, který
je tak obrovský, že rozpřaženými pažemi obsáhne východ i západ. Již
zmíněné kultické vyobrazení ukřižovaného Krista vychází z několika
pramenů. Vedle evangelií jsou to především apokryfy (Nikodémaovo
evangelium) a v pozdější době též sekundární středověká literatura, jako
jsou Mariánské a Magdalénské plankty, Rozmluva sv. Anselma s P. Marií...
Ikonograficky lze též vysledovat vznik vícekomparzové trojkřížové
Kalvárie, oblíbené zvláště v baroku ze syrského typu oblečeného
Ukřižovaného s otevřenýma očima přes římský způsob zobrazování Krista v
bederní roušce s P. Marií a sv. Janem, který sestal základem pro
ikonografii Ukřižovaného v západním umění středověku inovověku.
Kromě kříže oltářního se mezi liturgickými předměty vyskytují i další
kříže, jako je např. pektorál - závěsný kříž s ostatky, který nosí
biskupové nebo kříž arcibiskupský, procesní, který byl nošen před
hodnostáři, jenž měli zvláštní podíl na papežově pravomoci.
V dnešní době je jako součást liturgického prostoru doporučován
prostý kříž bez korpusu, který lze též vnímat jako sjednocující
interkonfesijní znamení, na němž jsou schopni a ochotni se shodnout
zástupci snad všech křesťanských církví.
Jan Klípa
Poslední komentáře