170 - březen 2006

Órigenés

Órigenés bývá považován za jednoho z nejučenějších a nejplodnějších církevních Otců, přestože jeho nauka vzbuzovala spory.

Narodil se v Alexandrii kolem roku 185 v křesťanské rodině. Jeho otec Leonidas zemřel při pronásledování, které v Alexandrii rozpoutal císař Septimus Severus v letech 201 až 202. Mladý Órigenés se musel postarat o matku a sourozence, začal se tedy živit výukou gramatiky, tj. základů tehdejší vzděla­nosti. Zároveň byl finančně podporován jistou bohatou dámou.

Vzhledem k pronásledování byl nedostatek učitelů na alexandrijské katechetické škole, proto nadanému mladíkovi svěřil alexandrijský biskup Démétrios v roce 203 pravidelnou vý­uku katechumenů. I nadále se vzdělával, byl žákem novoplatónského filozofa Ammónia Sakky.

Po roce 210 opouští studium pohanské filozofie, rozprodává otcovu filozofickou knihovnu a žije přísně asketickým životem. Jeho horlivost jej přivedla k rozhodnutí, že se s odvoláním na doslovný výklad biblického textu (Mt 19,12) sám vykastroval.

Kromě výuky se horlivě věnoval psaní, přičemž využíval podpory svého bohatého žáka, kterého odvrátil od gnóze; najímal si řadu opisovačů a kaligrafů. Órigenés také hodně ces­to­val a účastnil se různých disputací.

Napětí mezi populárním učitelem a alexan­drij­ským biskupem Démétriem postupně narůs­talo a naplno vypukl spor ve chvíli, když na jedné ze svých cest Órigenés přijal v roce 230 kněž­ské svěcení. Démétrios protestoval, že se tak stalo bez vědomí příslušného biskupa a že eunuchovi není možné svěcení udělit.

Biskupem exkomunikovaný Órigenés se raději uchýlil do palestinské Kaisareie (Césareje), kde byl vlídně přijat a založil zde školu, kterou vedl až do svého zatčení během pronásledování za císaře Decia (249-254). Na následky věznění a mučení zemřel v Týru v roce 253 nebo 254.

Órigenés byl především vynikající znalec bible a pilný vykladač. Výsledky své rozsáhlé exegetické práce uložil ve třech řadách, ve scholiích, homiliích a komentářích. Scholia byly poznámky k jednotlivým biblickým místům, homilie jsou zřejmě záznamem skutečně pronesených populárně laděných biblických kázání a komentáře jsou souvislé biblické výklady. Z tohoto exegetického díla se řada textů nedochovala (nebo se dochovala jen v nepřes­ném latinském překladu), ale i tak svým rozsahem vzbuzuje úctu.

Pro exegetické potřeby si Órigenés pořídil kritickou edici Starého zákona, tzv. Hexaplu, která v šesti sloupcích obsahovala paralelně dva hebrejské a čtyři řecké texty, přičemž v textu řecké Septuaginty prováděl korektury a znaménky upozorňoval na různé varianty textu.

Z Órigenových teologických prací je třeba zmínit dvě: 1) Jeho nejvýznamnější spekulativní dílo Peri archón (lat. De principiis), což je úvod do hlavních problémů křesťanského učení, který se zachoval jen ve zlomcích a upraveném latinském překladu. 2) Jeho nejznámější apologetický spis Kata Kelson (lat. Contra Celsum), v němž polemizuje s proti­křes­ťanským spisem Aléthés logos (Pravdivé slovo), jehož autorem byl někdy mezi léty 170-185 platónský filozof Kelsos (Celsus).

O Órigenově učení se vedly dlouhé spory. Vyvrcholily ediktem císaře Justiniana z roku 543, který odsoudil devět vět z jeho díla. K tomuto rozhodnutí se připojili biskupové říše na druhém konstantinopolském koncilu v roce 553. Toto odsouzení je také hlavní příčinou toho, že se nám nedochovala podstatná část roz­sáhlého Órigenova díla.

Martin Vaňáč