Pátek

Reforma bohoslužby Svatého týdne v roce 1956 vrátila bohoslužbu Velkého pátku k jejím počátkům, takže dnes můžeme zcela dobře rozeznat hranice jednotlivých částí, ze kterých byla během staletí sestavena.

Původně byl tento den přísně aliturgický, tj. nekonaly se vůbec žádné bohoslužby. Byl to prostě den postu a smutku. Ba dokonce byly někde po celý den zavřeny i kostely. Proto 4. synoda toledská (633) kárá tento nesprávný výraz smutku. Rozhodně však nikdy nebyl Velký pátek svátkem a do veřejného života se promítal jedině zákazem soudních přelíčení, který vydal už Konstantin Veliký.

Zdá se, že nejstarší bohoslužba která prolomila tento zvyk, byla tzv. mše předposvěcených darů, neboli přijímání eucharistie v aliturgické dny, zasazená do rámce veřejné modlitby. Obvykle se má za to, že se tak stalo pod vlivem byzantského Východu, kde liturgie předposvěcených darů se dosud slaví po všechny středy a pátky Velkého postu a v první tři dny Svatého týdne. Poněvadž však zde bylo autorství této liturgie připsáno (byť značně pozdě) sv. Řehoři Bilogovi, tj. Řehoři Velkému, není tento východní původ této bohoslužby zcela průkazný.

Bylo také zcela důsledné, že před vlastní přijímání byla vložena liturgie slova, skládající se ze dvou starozákonních a jednoho novozákonního čtení s žalmovými mezizpěvy a ukončena modlitbou za obecné potřeby. Uchovala se až do posledních úprav Jana XXIII. a Pavla VI. ve své původní, typicky římské podobě, výrazně se lišící od podobných modliteb v ritech východních.

Snad v 7. stol. je však tento celek rozdělen vsunutím obřadu adorace sv. Kříže. Je to obřad zřetelně jeruzalémského původu, jak dodnes svědčí zpěv Trishagia, kde nejen text, ale i melodie je přejata z hymniky byzantské církve. Na stejný původ poukazují i improperie; jejich myšlenka a někde i slovní formulace je totiž vyňata z apokryfní 4. a 5. knihy Ezdrášovy (1, 9-24), k nimž – právě tak jako k ostatním apokryfům – měl Východ daleko shovívavější stanovisko, než Západ.

Pracovní texty k bohoslužbě slova – Matka Boží před Týnem a sv. Havel, březen 1970