Pavol Mikula

Víra je určitý typ přesvědčení o faktu. Víra je vlastnost vztahu k autoritě (nebo k realitě), která se legitimovala. Víra velmi silně ovlivňuje jednání člověka. Je mnoho různých konfesí. Pokud se liší od sebe typem obřadů, nehrálo by to závažnou roli. Jenže církve ve stejné oblasti se liší obsahem nauky a jsou často ve stejné sféře v rozporu.

Pohled na reálnost uskutečnění pozemského božího království se liší nejen pro různé křesťanské denominace, ale také uvnitř jedné, např. katolické. V okruhu svých známých a přátel pozoruji určitou nechuť o tom diskutovat, přestože jsou to poctiví věřící lidé, kteří bibli čtou.

Lidé si od nepaměti kladou otázky související s náboženstvím, s existencí Boha, případně božstev a jejich vztahu k řešení lidských problémů. Problém ale je, zda existuje na tyto otázky uspokojivá odpověď. Kdyby na otázky náboženství nebyla uspokojivá odpověď, nemělo by smysl se tím zabývat, a tak pouhá iluze a útěk od reality by byl jediným přijatelným řešením lidských problémů.

K napsání této úvahy jsem se rozhodl po přečtení knihy Thomase Bührkeho Převratné objevy fyziky – Od Galileiho k Lise Meitnerové, kdy mne napadla myšlenka (nebo dokonce mi bylo líto), že přírodní vědy, a v tomto případě fyzika, se musely odtrhnout od teologie, která lpěla na spojení s málo produktivní Aristotelovou filosofií. Dovolím si citovat některé věty z této knížky (jsou uvedeny kurzívou). Dvě tisíciletí byli přírodovědci a filozofové zajedno, že přírodu je možno jenom pozorovat, aby byly objeveny její zákony. Experimenty byly považovány za nepřirozené a tudíž pro tento účel nevhodné. Galilei nalezl jako první fyzikální přírodní zákon pomocí cíleného experimentu a dal mu matematický tvar. Galilei objevil experiment jakožto metodu, kterou je možno vylákat na přírodě její skryté zákony, objevit jejich jádro. Experiment se mu stal – a po něm i všem přírodovědcům – klíčem k poznání. Kromě vlastního experimentování byly Galileiho silnými stránkami analytický rozum a nadání abstrahovat přírodní procesy, jakož i vytvářet myšlenkové pokusy. Tak mu bylo dáno mnohokrát odstraňovat z cesty trosky Aristotelovy přírodní filosofie, které bránily pohledu na podstatu věcí.