Pavol Mikula

V tomto příspěvku si dovoluji představit jiný pohled na církevní restituce, pohled, který se od praktikujícího katolíka a člena modlitební skupinky asi neočekává. Z hlediska náboženství, Bible (ale ne z hlediska světského práva), vidím několik problémů. Řešení problematiky z hlediska světského práva nebude na soudu rozhodující. Musíme si uvědomit, že církev v celé své historii se plně neřídila Ježíšovou katechezí a lze také říct Biblí, uvážíme-li, že platí Ježíšův výrok: „Nepomine čárka ze Staré smlouvy". Se Starou smlouvou souvisí např.

Se zájmem sleduji iniciativy a aktivity hnutí ve prospěch obnovy církve, které můžeme sledovat v posledních létech. Jako přírodovědec, praktikující křesťan a člen modlitební skupinky vítám všechny poctivé aktivity a rád bych věřil, že přispějí k rehabilitaci křesťanství a k nastartování nové éry. Touto poznámkou bych rád přispěl do diskuse a k zamýšlení se nad určitými problémy, o kterých se moc nemluví a které pokládám za důležité, dokonce klíčové.

Víra je určitý typ přesvědčení o faktu. Víra je vlastnost vztahu k autoritě (nebo k realitě), která se legitimovala. Víra velmi silně ovlivňuje jednání člověka. Je mnoho různých konfesí. Pokud se liší od sebe typem obřadů, nehrálo by to závažnou roli. Jenže církve ve stejné oblasti se liší obsahem nauky a jsou často ve stejné sféře v rozporu. Nejde tedy o rozpor podobného typu, jaký najdeme např.

Pohled na reálnost uskutečnění pozemského božího království se liší nejen pro různé křesťanské denominace, ale také uvnitř jedné, např. katolické. V okruhu svých známých a přátel pozoruji určitou nechuť o tom diskutovat, přestože jsou to poctiví věřící lidé, kteří bibli čtou. Pokud se ale člověk problematikou nebude zabývat, tak se u něho snadno vyvine klamný postoj typu: „Já to mám vyřešené". K objasnění problematiky je nutné nejprve vyhledat všechny texty Starého a Nového zákona mající vztah k otázce božího království a zamýšlet se nad nimi v souvislostech.

Lidé si od nepaměti kladou otázky související s náboženstvím, s existencí Boha, případně božstev a jejich vztahu k řešení lidských problémů. Problém ale je, zda existuje na tyto otázky uspokojivá odpověď. Kdyby na otázky náboženství nebyla uspokojivá odpověď, nemělo by smysl se tím zabývat, a tak pouhá iluze a útěk od reality by byl jediným přijatelným řešením lidských problémů.

K napsání této úvahy jsem se rozhodl po přečtení knihy Thomase Bührkeho Převratné objevy fyziky – Od Galileiho k Lise Meitnerové, kdy mne napadla myšlenka (nebo dokonce mi bylo líto), že přírodní vědy, a v tomto případě fyzika, se musely odtrhnout od teologie, která lpěla na spojení s málo produktivní Aristotelovou filosofií. Dovolím si citovat některé věty z této knížky (jsou uvedeny kurzívou). Dvě tisíciletí byli přírodovědci a filozofové zajedno, že přírodu je možno jenom pozorovat, aby byly objeveny její zákony. Experimenty byly považovány za nepřirozené a tudíž pro tento účel nevhodné. Galilei nalezl jako první fyzikální přírodní zákon pomocí cíleného experimentu a dal mu matematický tvar. Galilei objevil experiment jakožto metodu, kterou je možno vylákat na přírodě její skryté zákony, objevit jejich jádro. Experiment se mu stal – a po něm i všem přírodovědcům – klíčem k poznání. Kromě vlastního experimentování byly Galileiho silnými stránkami analytický rozum a nadání abstrahovat přírodní procesy, jakož i vytvářet myšlenkové pokusy. Tak mu bylo dáno mnohokrát odstraňovat z cesty trosky Aristotelovy přírodní filosofie, které bránily pohledu na podstatu věcí.