Jste zde

Eucharistie, nebo magie?

Dostal se mi do rukou návrh plánu exercicií v Kolíně. Každý den byla zařazena „mše svatá“. Proti gustu žádný dišputát, řekl jsem si. Eucharistie je sice nedělní a sváteční bohoslužbou, ale třeba to organizátoři chápou tak, že každý den exercicií je dnem svátečním. Navíc účast není povinná. Uzemnil mne však požadavek, že během slavení musí účastníci mlčet, dodržovat silentium. To mi připadá zcela absurdní. Nejedná se o liturgii - „konání všeho lidu“, ale jakýsi akt zbožnosti, kde „aktivní účast“, přání posledního koncilu, nejenže není podporována, ale je přímo zakázána. Možná to účastníkům exercicií nepřipadá divné. I jindy, mimo exercicie, v dialozích odpovídají na půl pusy. Nezpívají (buď považují zpěvy za jich nedůstojné, nebo neumí zpívat?). Nepřednáší přímluvy (často k tomu ani nedostanou příležitost). Homilii protrpí (aby měli na co nadávat?). Dívají se na záda těm, kdo jsou před nimi. Nechápu, proč to všechno dělají. Plní nedělní povinnost? Chtějí být přítomni magickým kouskům, kdy nastává „tajemná proměna“? Těší se, že si popovídají po bohoslužbě? Rozhodně to má s liturgií dost málo společného. Není sdílena vzájemná víra, není projevena solidarita s potřebnými. Jde o pouze jednostrannou komunikaci. Možná si kněz ukojí své právo denně sloužit, vůbec k tomu ostatní nepotřebuje (jen jako kompars) a ještě si myslí, jak je to pro ně „prospěšné“.

Tento problém pasivity se dotýká nejen katolíků, ale řady ostatních církví. Pouze v četnosti slavení se církve dosti liší. V církvích vzešlých z reformace není u nás stále zvykem slavit večeři Páně každou neděli a vymýšlí se kuriózní důvody, proč to není možné (třeba proto, že by se snížil počet účastníků bohoslužeb...). Zdravý přístup je v pravoslavných církvích. Liturgie (tj. eucharistie) se slaví o nedělích a svátcích, zatímco v ostatní dny denní liturgická modlitba.

Komentáře

nějak jste se nějak zacyklil, ne? Neměli chrámy právě pohané? Jak chcete něco zpřítomnit, když to je na památku?
A souvisí to s odchodem z Egypta a to slavil Izrael 1x ročně. Pravda, křesťani začali častěji. Proč ale každý den?
Myslíte si že nám to pomůže? Nemáme se radši obrátit a pak obracet? Už jste se obrátil?
Od kdy jsou židé nevěřící?
Vždyť Ježíš zrušil oběti ve chrámech. Nebo snad praktikujete židovskou tradici? To asi nevíte o II. VK nic.
Proč si myslíte, že slavit Večeři Páně může jenom kněz? Nebyli právě apoštolové laici, většinou ženatí?
Proč si Ježíš nevybral kněze? Slyšel jste o nějakých zákazech pro ně? Byli tak mimo?
Proč má mít biskup jen jednu manželku a řádně vychované děti? Proto, aby věděl něco o životě?
Aby mu manželka nastavila zrcadlo? Aby nezneužíval?
Kdy Luther zavedl "lutersko-kalvínské konání všeho lidu" - ještě jsem o tom neslyšel?
Proč "nedržíte hubu" vy a po ženách to vyžadujete? To jsou Ježíšova slova? Proč jiná Ježíšova slova nedodržujete?
Víte, že ušní zpověď je z posledních 200 let? První tisíciletí se kněží ženili a dalších 400 let trvalo celibát zrealizovat?
Svatou čistotou myslíte zametané skandály - Bezák nebo zneužívání kryté biskupy?

Snažil jsem se vám, opakovaně odpovědět, ale odpověď je neustále mazána. Zvláštní představu o dialogu mají místní správci...

Pane Pulkrábku/Smiřický, když budu já psát na Duše a hvězdy, tak můj komentář taky neprojde. A to ani nikoho neurážím. Pro svojí spásu nemusíte nic udělat. Ježíšova oběť byla dokonalá. Panna Maria nedrží ruku rozhněvaného Boha. Toho nemůžete rozhněvat. Ten na vás čeká a má ruce rozpřažené. Jen to musíte přijmout s pokorou a klidně můžete být v teplákách :-) Je to vaše volba, zda půjdete k němu, či se vzdalovat.
Právě ten "vzorný" syn má s tím prolém.
Za dob apoštolů chodila i jiná parta, která asi Ježíše někdy potkala, něco okoukala a v Jeho jménu vyháněla zlé duchy. Apoštolové měli na ně vztek, protože jim fušovali do řemesla. Ale On řekl:"kdo není proti nám, je s námi" Jak se stavíte se "svojí jedinou pravdou" k ostatním křesťanům? Právě s těmi, kterým bylo všechno jasné, měl Ježíš nejvíc problémů. Musíte studovat více židovskou tradici, aby jste mohl porozumět Ježíšovým slovům. V nich se odráží Stará smlouva, nikoliv zákon. Máme spoustu zavdějících pojmů. Nemůžete stavět na Tridentu. Tam ŘKC právě vznikla a ztratila svoji katolicitu, protože se vymezila proti reformovaným. Co oni vypíchli, či potlačili, tak ŘKC udělala pravý opak.

V úvodu chci říci, že plně souhlasím s tím, že bohoslužbám v mnoha farnostech chybí přesně těch několik vnitřních dimensí, o kterých autor píše. S trochou nadsázky - já sám chodím k přijímání až nakonec, a to z toho důvodu, abych se alespoň ve frontě kolem mne procházející zorientoval, kdo to s námi dnes v kostele vlastně je ...
Nicméně se musím ohradit proti úvodnímu odstavci článku. Čirou náhodou je to 14 dnů, co jsme se ženou absolvovali filmové exercicie v Kolíně. Probíhají v tichu a také mše sv. má zvláštní tichou atmosféru, ale to neznamená, že by přítomní neměli aktivní účast na bohoslužbě. Je to právě naopak. Blízkost druhého člověka a vzájemnou sounáležitost kolem společného stolu lze v této malé kapli mimořádně vnímat. Je to jistě i díky zkušenostem a schopnostem Petra Vacíka a jeho spolupracovníků.
Troufám si tvrdit, že autor, ač vím, co svým článkem chtěl říci, zde poněkud nespravedlivě smíchal jablka s hruškami. Tedy pokud nemá s pobytem v exercičním domě v Kolíně svou negativní osobní zkušenost...

S úctou Roman Černohorský

Článek je naprosto zmatený.
Proč by mše svatá nemohla být každý den? Naopak, je doporučována účast častěji než jednou týdně.
Eucharistie pochopitelně je svátost, nikoliv obřadem, co to je za míchaní pojmů? Nemluvě o tom, že mše by měla obsahovat i čtení Božího slova.
Na začátku tvrdit, že mše může být jen v neděli, a současně si stěžovat, že věřící se účastní je v neděli je úplný zmatek.

Omezovat všední dny jen na liturgickou modlitbu je smutné. Omezovat setkání s Pánem jen na jeden den v týdnu ...

Nic proti denní účasti na mši - jste-li důchodce nebo jiný člověk mající čas a možnost, máte-li však povinnosti k jiným lidem, je to jinak. Pokud věříme že je Bůh všudepřítomný, lze se modlit kdekoli, pokud uvidíme Krista okolo sebe, je to to nejlepší. Ani pravidelná zpověď a přijímání těla Kristova nám nebude k užitku, pokud se neobrátíme.