Jste zde

Český ekumenický komentář k Starému zákonu

Zatímco řada Český ekumenický komentář k Novému zákonu je vydaným počtem svazků již za svojí polovinou a plánuje se její dokončení v dohledné době (od roku 2005 bylo vydáno 13 svazků z plánovaných 21, naposledy na jaře 2019 vyšly komentáře k 1. listu Korintským od Ladislava Tichého a k Pastorálním listům od Dominika Opatrného)1 je řada komentářů ke Starému zákonu teprve na svém počátku.2 Po třech dosud vydaných komentářích (ke knihám Kazatel od Filipa Čapka z roku 2016, Ester od Petra Chalupy a Ámos od Adama Mackerleho z roku 2017) vyšly na jaře 2019 hned čtyři další svazky (s vročením 2018): komentáře k 1. a 2. knize Samuelově od Petra Chalupy, k části knihy Genesis od Martina Prudkého a ke knize Ageus od Jana Rückla. Z plánovaných 39 komentářů je jich k dispozici 7, přičemž je třeba počítat s tím, že minimálně komentář ke knize Genesis bude mít několik svazků.

Když mi kolega z Evangelické teologické fakulty Jan Rückl věnoval svůj komentář ke knize Ageus s podtitulem Budování chrámu v Judsku perské doby, prorocké knize ze souboru tzv. Dvanácti (malých) proroků, žertem jsem odpověděl, že sotva vím o existenci této biblické knihy, natož abych blíže znal její obsah. Přestože pokoncilní reforma římskokatolického lekcionáře výrazně rozšířila výběr biblických čtení, jejichž pevnou součástí jsou čtení ze starozákonních biblických knih (s výjimkou doby velikonoční), knihu Ageus ani v jednom ze tří cyklů nedělního biblického čtení nenajdeme. Ekumenický lekcionář (RCL, tj. The Revised Common Lectionary) už perikopu z knihy Ageus obsahuje. Návštěvník nedělních katolických bohoslužeb tak nemá šanci o této knize zaslechnout, kněží se s jejím výkladem nemusí příliš zabývat. Na první pohled zaujme rozsah komentáře (více než 200 stran) ke knize, která v bibli zabírá sotva dvě nebo tři stránky a je jednou z nejkratších biblický knih. Kniha Ageus je složena ze čtyř částí, které jsou uvedeny formulí události slova („stalo se slovo Hospodinovo skrze/k…“) a datem, kdy ke zjevení prorockých slov došlo. Podle poměrně přesné datace v samotné knize, kde se mluví o druhém roce panování Dárea I. (521-485), jsou výroky řazeny do roku 520 př. Kr. Autor komentáře problematiku datace a historického kontextu knihy důkladně probírá v úvodní části komentáře. Jednotlivým oddílům biblické knihy se Jan Rückl věnuje v pěti krocích. Po krátkém představení struktury a formy následuje tučně vytištěný autorův pracovní překlad, který je pokusem o rekonstrukci co nejstaršího dostupného hebrejského textu na základě různých textových svědků. Nesleduje pouze masoretský text, který je základem většiny moderních biblických překladů. Některé odchylky překladu, např. od českého ekumenického překladu, mohou být způsobeny čtením jiného původního textu. Analýzu těchto různočtení obsahují drobně tištěné textové a překladové poznámky. Poté následuje samotný výklad, který je zakončen shrnutím hlavních motivů daného oddílu knihy s názvem význam. Komentář je ukázkou precizní práce s biblickým textem založené jak na důkladné znalosti textu tak související literatury. Nejedná se o jednoduché čtení, ale se zájmem jsem se nechal vtáhnout do výkladů tajů textu i historických okolností souvisejících s obnovou chrámu.

Komentář Martina Prudkého ke knize Genesis s podtitulem Když na počátku Bůh řekl do tmy… na první pohled zaujme růžovou barvou. Když jsem si v něm se zájmem četl v dopravních prostředcích, málokdo zřejmě tušil, že nelistuji v nějakém romantickém románu, ale v biblickém komentáři. Nebyla to pouze barva přebalu, která mě na komentáři zaujala. Předpokládám, že pro autora biblického komentáře je náročné pracovat s tak notoricky známými texty jako jsou úvodní pasáže knihy Genesis, zvlášť pokud chce čtenáře zaujmout něčím zajímavým a méně známým. Že se to Martinu Prudkému podařilo velmi dobře, jsem si řekl, už na samém začátku jeho pracovního biblického překladu: „[Když] na počátku tvořil Bůh nebesa a zemi – ta země byla děs a běs…“ V textových a překladových poznámkách vysvětluje, že se jedná o překlad zvukomalebné slovní hříčky v hebrejštině tóhú wá-vóhú a odkazuje na jiné varianty českého překladu jako např. „houšť a poušť“ (Pět knih Mojžíšových Isidora Hirsche a Gustava Sichera)3 nebo „bez ladu a skladu“ (překlad Petra Slámy), případně „pusto a hnusno“. Většina novověkých překladů následuje latinskou tradici Vulgaty a mluví o prázdnotě, resp. o pusté a prázdné (zemi). Jak dále Martin Prudký ve výkladu vysvětluje jsou slova o prázdnotě zavádějící, protože navozují představu „stvoření z ničeho“, která v tomto kontextu není přítomna. V textu jde spíše o beztvarost nebo neforemnost prostoru a především jeho nepoužitelnost k životu. Nepřesný je rovněž překlad, který původně nominativní tvary převádí na adjektiva („pustá a prázdná“, resp. kralické „nesličná a pustá“). Uvedený text však nevyjadřuje, jaká byla země, ale spíše čím byla země před Božím tvůrčím zásahem. Nominálním označením země jako „děs a běs“ se v podstatě vyjadřuje, že existující realita ještě žádnou zemí ve smyslu obyvatelného prostoru nebyla. Bylo třeba jí přetvořit, aby se stala skutečnou zemí. To byla jen jedna z ukázek, jaké zajímavé a poučné informace přináší Prudkého komentář. K nim je možné přidat zmínku o biblických rodech a rodopisech, kterým se Martin Prudký důkladně věnuje od výkladu páté kapitoly. Ta začíná v podstatě základním nadpisem celé této biblické knihy: „Toto je kniha rodů člověka/adama.“ (Gn 5,1). V rámci celkové kompozice knihy Genesis tvoří Gn 5,1 – 11,26 svébytný celek, jehož záměrem je podat celkový obraz člověka, resp. obraz národů na zemi, v jejichž kontextu vzniká Izrael. Skutečnost, že komentář tuto jednotnou kompozici narušuje tím, že končí Gn 6,8, nepatřila k původnímu záměru, ale je dána zcela pragmatickým důvodem. Jak autor napsal v úvodu, způsobil to neúprosný termínový rámec grantového projektu, v jehož rámci je část edice zpracována. Za sebe dodávám, že téměř 400 stran textu, poznámek a rejstříků je vhodným maximálním rozsahem pro to, aby komentář byl příruční i přenosný zároveň. Spolu s autorem si přeji, aby další díly komentáře knihy Genesis následovaly v brzké době.

Oba svazky, které jsem měl k dispozici jsou ukázkou vysoké úrovně české biblistiky, která má od roku 1999 své instituční zaštítění v Centru biblických studií, což je společné pracoviště Akademie věd České republiky (Filosofického ústavu) a Univerzity Karlovy (Evangelické teologické fakulty). Jak už název edice napovídá, jedná se o ekumenickou spolupráci biblistů z různých církví. Oba komentáře ke knihám Samuelovým pocházejí z pera Petra Chalupy, docenta na Katedře biblických věd Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a zároveň ředitele Českého katolického biblického díla.

Naopak samostatným projektem římskokatolické církve, na kterém pracují především biblisté Katolické teologické fakulty v Praze, je tzv. liturgický překlad bible s výkladovými poznámkami. Jedná se o revizi a dopracování překladu Václava Bognera (1911-1988), který byl použit pro oficiální překlady českých liturgických knih (lekcionář, breviář). Dosud však byl vydán pouze 1. svazek Pentateuch v roce 2006. Je otázkou, zda takto separátní katolický projekt je v českém prostředí ještě smysluplný. Z pohledu biblistů nebo vážných zájemců o hlubší pronikání do biblického textu je existence různých překladů přínosem.4 Z pohledu církevní praxe však v české katolickém prostředí existuje určitá dvojkolejnost. Zatímco nejužívanějším textem pro soukromou četbu je český ekumenický překlad, při liturgii zaznívá překlad Bognerův. Přes výhrady, které je možné mít k ekumenickému překladu, by byla škoda, kdyby si čeští křesťané nechali utéct příležitost k četbě společného biblického překladu, který je dodnes obdivuhodným dílem z doby náboženské nesvobody. Byl jak ukázkou možné spolupráce biblistů z různých církví, tak gestem vstřícnosti evangelických biblistů, kteří byli iniciátory a hlavními postavami celého projektu. Nejenom že přizvali spolupracovníky z různých církví, ale později vyšli vstříc přání katolické strany k přeložení i tzv. deuterokanonických spisů Starého zákona.5 Vzpomínám si, jak snaha sehnat toto „katolické“ vydání českého ekumenického překladu, vydaného Charitou v roce 1987 (s vročením 1985), byla před rokem 1989 poměrně dobrodružstvím. Samozřejmě nejde jen o četbu společného textu, ale bylo by vhodné, kdyby se jednalo o četbu společnou.

1 Začátku vydávání českého ekumenického komentáře v roce 2005 jsem věnoval stručnou poznámku, viz Getsemany, č. 162, červen 2005: https://www.getsemany.cz/node/749

2 Přehled plánovaných a vydaných svazků viz stránky České biblické společnosti: http://www.dumbible.cz/web/cs/vydavatelstvi/cesky-ekumenicky-komentar

3 Zde se možná vloudila drobná chyba, neboť v poznámkách (s. 70) Prudký uvádí jako překlad Hirsche a Sichera „spoušť a houšť“, zatímco ve výkladu (s. 89) má již správně „houšť a poušť“. Drobností jsou rovněž dvě různé zkratky, kterými je tento překlad označován. Zatímco v seznamu zkratek na začátku knihy (s. 19) je uvedeno PHS, což je používáno v textu, tak v seznamu překladů v závěru knihy (s. 339) je u stejného překladu uvedena zkratka PEN.

4 Viz např rozhovor s biblistou Josefem Bartoněm v Magazínu Christnet Ekumenický a "nový katolický" překlad bible si nekonkurují, 7.9.2006: http://www.christnet.eu/clanky/3613/ekumenicky_a_novy_katolicky_preklad_...

5 Stručně ke vzniku českého ekumenického překladu viz: http://www.dumbible.cz/web/cs/vydavatelstvi/cesky-ekumenicky-preklad

Komentáře

Zajímalo by mne, zda se od 1. vydání ČEP nějak revidoval,
v jakém rozsahu, či je stále ve své původní podobě.
Děkuji

Od jeho vzniku došlo ke dvěma větším revizím překladu: jednak před vydáním v roce 1985 a podruhé před vydáním v roce 2001.
Stručně o historii textu překladu i revizích viz http://www.dumbible.cz/web/cs/vydavatelstvi/cesky-ekumenicky-preklad
Jeden ze spoluautorů kdysi vysvětloval tyto revize viz http://www.dumbible.cz/web/print/Article/66
Např. podle jednoho ze spolupracovníků na překladu prof. Petra Pokorného by další revize ČEPu už neměla smysl, více viz:
https://libenstievangelici.cz/inspirace/krestanske-texty/nove-ceske-biblicke-preklady/
Obsáhleji se problematice moderních českých biblických překladů před ČEPem i po něm (do roku 1989) věnuje ve svých knihách Josef Bartoň z KTF (viz "Moderní český novozákonní překlad. Nové zákony dvacátého století před Českým ekumenickým překladem" a "Pět českých novozákonních překladů. Nové zákony od Českého ekumenického překladu do roku 1989".