Nekonvenční a svobodný – Jan Rybář S.J. (16.7.1931 – 14.1.2021)

Nedávno zemřelý Jan Rybář byl téměř třicet let čtenářem Getseman. Na časopis pravidelně přispíval, posílal ke zveřejnění své kratší texty. Vybírám některé:

V září 2005 nám poslal glosu Sorry, Mary...

Náhodou jsem shlédl video: svěcení jáhna. Po slavnosti mu děkoval hodnostář za to, že přes svoje náročné povolání a titul se dal do služeb církve. V první lavici kostela seděla manželka novopečeného jáhna spolu s pěti dětmi. O ní nepadlo ani slovo, ačkoli svému muži ponechala veškerý čas nutný ke studiu a sama pečovala o děti, domácnost i zahradu. Pak jáhen děkoval hodnostáři a církvi a přijal velikou kytici. Manželka jako by tam ani nebyla ...

V letním dvojčísle r. 2011 v příspěvku Dobře utajované konspirace popsal, jak byl Karlem Otčenáškem vysvěcen:

Bydleli jsme spolu s ním ve valdické věznici na II. oddělení v cele číslo 7. Přes 40 chlapů na 3-etážových palandách. Měl jsem právě po 30tidenních exerciciích s Josefem Zvěřinou. Biskup Karel a já jsme onemocněli silnou chřipkou a byli přes den sami dva na cele, ostatní pak na dílně. Najednou se přestal modlit a obrátil se ke mně s vlídností jemu vlastní: „Jene, chtěl bys být knězem?" Bylo to náhlé, nečekané; jen jsem mlčky kývnul. „Tak se připrav!" Bachař pravidelně kontroloval celu každých 7 minut. Jakmile zavřel okénko, já poklekl a biskup vztáhnul ruce... Sedm minut trvalo v těchto podivných podmínkách to, co se v katedrále slaví dvě hodiny. Bylo 17. února léta Páně 1962.

V únoru 2012 jsme četli:

Nesnadné puzzle

Ježíš inkognito mezi chátrou (evangelium 1. neděle v mezidobí)

Biskup bez kolárku mezi homosexuály a rozvedenými (Mons. Gaillot)

Prezident v pivovarské hospodě (Havel v Trutnově)

Arcibiskup ve svetru v pivnici (kdy?, kde?)

Ježíš, žrout a pijan vína, přítel hříšníků a nevěstek (Lukášovo a Matoušovo evangelium)

Prezident čerpá benzin (Svoboda nad Úpou od r. 1990...)

Biskupové čistí septik (Valdice, věznice Kartouzy 1961)

Kněz kritizuje berly, mitry, pompu prelátů (Abbé Pierre)

Zákaz církevního pohřbu, za rakví biskupové a kněží v talárech (Edith Piaf+, Paříž 1963)

Papež popíjí ve sklepě s dělníky (Jan XXIII., Vatikán 1961)

Mše v kravatě bez štoly, alby, ornátu a s číškami s vínem (Ratzinger, Wolfesing 1976)

Kardinál umírá v nevěstinci (Daniélou, Paříž 1974; zachraňoval čest francouzského prezidenta)

Prezident zvoní u dveří jeptišek (Janské Lázně 1990)

Biskup na obědě v nádražní restauraci (kdy?, kde?)

Láska a Pravda na popravišti (Kalvárie, Jerusalem)

Zločinec svatořečen (lotr na kříži)

dále už doplňujte sami... je toho víc...

Dvě osobní vzpomínky: Počátkem sedmdesátých let jsme jej, spolu s kamarádem a dvěma děvčaty, navštívili na faře v Trutnově-Poříčí. Stavovali jsme se pro klíče od chaty v Krkonoších. Byl už večer a nabídl nám přespání. Děvčatům donesl noční košile, nabídl manželskou postel a nechal na nás, jak se rozmístíme…

Koncem devadesátých let jsme jej navštívili, spolu se studenty Institutu ekumenických studií, na děkanství v Rychnově nad Kněžnou. Celou dobu jsme se při jeho povídání popadali smíchy. Předváděl nám např. jak před církevním nadřízeným (jednalo se o Josefa Sochu s krycím jménem Houslista), který vydával pochybná nařízení, předstíral senilitu… Hlava mu přitom sloužila dobře až do smrti. Jezuita se v něm nezapřel...

Jeho blízký spolupracovník, který s ním dva dny před smrtí mluvil, aniž pozoroval nějaké výrazné zhoršení zdravotního stavu, nám napsal:

Pro mne byl Honza Rybář hlasem boží lásky a jeho milosrdenství v reálném lidství. Myslím si, že to, co psal a říkal, je skutečné vyjádření Ježíšových myšlenek a přání.