182 - duben 2007

Vojtěch (Adalbert)

Vojtěch se narodil asi roku 956 v rodu Slavníkovců. Jeho otec Slavník byl „muž vznešený a velmi mocný, panství jeho rozsáhlé". U Vojtěchovy matky, kterou kronikář Kos­mas nazývá Střezislavou, vyzdvihují autoři legend její zbožnost a počestnost, tak odlišnou od způsobu života jejího manžela. Rod Slav­níkovců byl pravděpodobně spřízněn s rodem Přemyslovců. Patrně roku 971 nebo 972 byl Vojtěch poslán na studia do katedrální školy v Magdeburku, kde působil věhlasný učenec Otrik. Přemyslovští synkové odcházeli na obdobná studia do bavorského Řezna, proto v této odlišnosti bývá spatřován doklad pro užší sepětí Slavníkovců s prostředím saských císařů. V Magdeburku při biřmování přijal jméno magdeburského arcibiskupa Adalberta (968-981). Vojtěch v Magdeburku strávil celých devět let a stal se jedním z nejvzděla­nějších Čechů své doby. Po návratu se stal členem sboru kněží při svatovítském chrámu na Pražském hradě. Po smrti prvního pražského biskupa Thietmara (Dětmara, 976-982) byl v únoru roku 982 zvolen shromážděním předních mužů země na Levém Hradci jeho nástupcem. Vypravil se do Itálie, kde v červnu 983 ve Veroně obdržel nejprve od císaře Oty II. investituru a poté byl mohučským biskupem Willigsem vysvěcen na biskupa. V Itálii se setkal s představiteli reformních mnichů, např. s opatem kláštera v Cluny.

Během svého působení v diecézi narazil na velké překážky ze strany mocných. Svým nesmlouvavým vystupováním proti tehdejším nešvarům, například prodeji křesťanských otroků nekřesťanským obchodníkům, manželství mezi příbuznými, mnohoženství, nedodr­žo­vání postních předpisů, nesvěcení neděle a ženění kněží, si postupně znepřátelil většinu Boleslavových dvořanů. V roce 988 nebo 989 opustil diecézi a odešel do Říma. Podle pramenů odevzdal papeži svůj prsten a pastýřskou hůl a rozhodl se vykonat pouť do Jeruzaléma. Cestou se zastavil v klášteře na Monte Cassinu. Když však zjistil, že mniši chtějí těžit z jeho biskupského svěcení, klášter opustil. Poté vstoupil do kláštera sv. Alexia a Bonifáce v Římě na pahorku Aventinu.

České poselstvo si v roce 992 vyžádalo na papeži Vojtěchův návrat do pražské diecéze. Vojtěch přivedl z Itálie do Prahy mnichy a založil klášter v Břevnově (993). V důsledku dalších rozporů, podle legend především po exemplárním porušení práva na azyl, spolu s výhrůžkami Vojtěchovu rodu, opustil biskup svoji diecézi podruhé a opět se uchýlil do kláštera na Aventinu. Po druhém Vojtěchově odchodu došlo 28. září 995 k obsazení a vyplenění Libice, hlavní metropole rodu Slavníkovců, jehož přítomní členové byli vyvražděni, včetně malých dětí. V roce 996 se v Římě Vojtěch sešel s císařem Otou III. a oba si zřejmě velmi porozuměli. V císařově doprovodu byl mohučský arcibiskup Willigis, který požadoval Vojtěchův návrat do Prahy. Zřejmě se svolením papeže se Vojtěch vydal na pouť k hrobům zakladatelů západního mnišství, sv. Martina do Tours a sv. Benedikta ve Fleury. Poté se odebral do Polska a odsud na misijní výpravu k pohanským Prusům, kde jej zastihla mučednická smrt 23. dubna 997.

Martin Vaňáč