Zprávy

Agent StB mezi spolupracovníky arcibiskupa Sokola

Bratislava (KAP) Podle informací soukromé televizní stanice JOJ zaměstnával bratislavský arcibiskup Ján Sokol po převratu několik let bývalého agenta komunistické StB. Štefan Náhlik byl Sokolův hlavní vyjednavač v církevně-majetkových záležitostech, uvádí zpráva. StB evidovala Náhlika pod krycím jménem Rubens a jako agent působil v letech 1982 až 1987. Pracoval jako řidič a soustředil se na rozvracení františkánského řádu. Svými informacemi přispěl zvláště k zatčení tří františkánů Jaroslava Brázdy, Antonína Šmída a Petera Rúčky v rámci tzv. „akce Vír". Bývalý disident Anton Selecký, který také vystoupil v televizní reportáži, uvedl, že za komunismu nebyly informace o tom, kdo je agent. Až po sametové revoluci vyšlo najevo, že Náhlik byl zrádce. Selecký považuje za „nemožné, že by arcibiskup nevěděl, jakou roli sehrál Náhlik v případu františkánů".

Vatikán: námitky ke knihám teologa osvobození Sobrina

Vatikán (KAP) Ve středu 14. března vydal Vatikán notifikaci o spisech jezuity P. Jona Sobrina. Sobrino je jedním z nejznámějších latinskoamerických teologů osvobození. Narodil se v roce 1938 v severošpanělském Bilbau. V 18 letech odešel jako jezuitský novic do středoamerického Salvadoru. Dodnes žije v hlavním městě San Salvadoru, kde vyučuje teologii na jezuitské univerzitě UCA, kterou spoluzakládal.

Podle vyjádření mluvčího Apoštolského stolce P. Federica Lombardiho nově vydaná notifikace neznamená Sobrinovo odsouzení a neobsahuje ani žádné tresty nebo zákazy. Notifikace však umožňuje biskupům a teologickým školám používání kritizovaných knih omezit. Římská Kongregace pro nauku víry začala zkoumat Sobrinovy spisy v roce 2001, protože obsahovaly „jisté nepřesnosti a omyly". Seznam nalezených omylů či nebezpečných tvrzení byl v červenci 2004 zaslán autorovi přes generálního představeného jezuitů, P. Petera Hanse Kolvenbacha. Sobrino odpověděl v březnu 2005, ale podle kongregace se autorem provedené změny netýkají podstaty sporných tezí. Konkrétně kongregace kritizuje Sobrinovy argumentativní předpoklady, výroky o Kristově božství, vtělení, vztahu mezi Kristem a královstvím Božím, Ježíšově sebepochopení a spásném působení jeho smrti. Sám Sobrino podle salvadorských médií prozatím nechce notifikaci komentovat.

K odsouzení Sobrinových knih se kriticky postavila Katolická teologická fakulta ve Vídni. „Vídeňská fakulta si cení Jona Sobrina jako teologa, jehož život a myšlení jsou zcela proniknuty zkušeností, že Kristus je přítomný v chudých." Vídeňská fakulta připomíná, že i Kongregace pro nauku víry ve své notifikaci ocenila Sobrinovu „péči o chudé a utiskované" a záměry jeho teologického díla. O to překvapivější je fakt, „že vůči teologickému dílu jednoho z nejvýznačnějších teologů latinské Ameriky byly v rychlém procesu vzneseny velmi závažné výtky". Zástupci fakulty vyzývají Kongregaci pro nauku víry, aby „upustila od disciplinárních opatření" a vedla se Sobrinovou teologií, resp. s teologií osvobození „vážný a trpělivý dialog".

Postup Vatikánu kritizoval i mnichovský jezuita P. Martin Maier. Sobrino prý neměl během pětiletého procesu ani jednu možnost vstoupit do přímého dialogu s těmi, kteří mu nyní vytkli těžké omyly. Také Katolická teologická fakulta ve Štýrském Hradci se Sobrina zastala. „Páter Sobrino je zářný příklad teologie, která koná to, co věří, a je kvůli tomu připravena čelit nebezpečím," uvedl děkan fakuty prof. Rainer Bucher. Jako bojovník za lidská práva chudých Sobrino formuluje, jak by se v dnešní praxi mělo osvědčovat následování Krista.

Řád Tovaryšstva Ježíšova „plně souhlasí se vším, co Sobrino napsal", uvedl tiskový mluvčí jezuitů, P. José De Vera. Považuje však za možné, že bude Sobrino nadřízenými vyzván, aby se už ke sporným tématům nevyjadřoval.

Papež za kvalitnější liturgii

Vatikán (KAP) Papež Benedikt XVI. zveřejnil 13. března svůj dosud nejdelší dokument. Jedná se o posynodální apoštolskou exhortaci o eucharistii. Papež se v něm dotýká chápání církve, představuje principy pro obnovu liturgie a jmenuje důsledky pro poslání církve ve světě. Už název „Sacramentum caritatis" (Svátost lásky) naznačuje, že dokument navazuje na papežovu první encykliku „Deus caritas est" (Bůh je láska). Velký důraz klade Benedikt XVI. na radikální obnovu bohoslužebné kultury. Nezpochybňuje sice liturgické reformy po 2. vatikánském koncilu, přesto však je podle něho třeba prohloubit „umění slavení" (ars celebrandi), aby bylo možné objevit dosud skryté poklady pokoncilních reforem. Zvláště při mezinárodních bohoslužbách by se měla zřetelněji ukazovat jednota církve také používáním latiny jako liturgického jazyka. Návrat k „tridentské mši", ve který doufaly tradicionalistické kruhy, bychom však v textu hledali marně. Předpokladem pro dobrou liturgii je z papežova pohledu především správné pochopení rolí. Kněží sami se nesmí stavět do centra liturgie, ale měli by stylovým slavením u věřících posilovat „cit pro posvátné". Znovu papež upozorňuje na povinný celibát pro kněze latinského ritu.

Teologický nárok eucharistie klade podle papežových slov jasné požadavky na účastníky slavení. Proto se musí znovusezdaní rozvedení - „bolestivý a komplikovaný pastorační problém" - vzdát komunia. Také interkomunio (tedy přijímání nekatolických křesťanů) není možné, mohou však existovat výjimky pro „určité, mimořádné situace, s přesně definovanými podmínkami".

Důrazně Benedikt XVI. vystupuje na ochranu neděle. Práce tu je pro člověka a ne člověk pro práci. Pro katolíky zůstává nedělní mše závazná. Je chvályhodné, že se staří a nemocní lidé mohou účastnit bohoslužeb prostřednictvím rádia či televize, to však neplatí pro ty, kteří by se tím chtěli vyhnout osobní účasti na bohoslužbě.

Benedikt XVI. také zvažuje přesunout pozdravení pokoje na jiné místo v bohoslužbě, protože toto gesto může v praxi „nabývat přehnaných forem a bezprostředně před komuniem vyvolávat zmatek". Ještě v roce 2004 se Jan Pavel II. vyslovil proti změně, nyní podle dokumentu Vatikán zkoumá jiné řešení.

Papežův eucharistický dokument obsahuje zřetelné výzvy k nasazení za mír a spravedlnost. Prosba o chléb vezdejší při každé mši katolíky zavazuje, aby na celém světě bojovali proti „skandálnímu hladu". Zjevně jde papežovi celkově méně o formální pokyny jako spíš o posílení určitého postoje.

Filozof Charles Taylor obdrží Templetonovu cenu

Washington (KAP) Kanadský filozof Charles Taylor získá letošní Templetonovu cenu za „pokrok ve výzkumu a objevy týkající se duchovních skutečností". Nejvýše dotovaná cena na světě, v přepočtu asi 1,8 mil. eur, oceňuje jeho dlouholeté bádání o úloze duchovního myšlení v moderní společnosti, jak sdělila Templetonova nadace v New Yorku. Toto vyznamenání, které bývá někdy nazýváno „Nobelovou cenou náboženství", předá Taylorovi 2. května princ Filip, vévoda z Edinburghu, v londýnském Buckinghamském paláci. V reakci na oznámení o udělení ceny Taylor vyzval k intenzivnímu výzkumu lidského sklonu k násilí. Taylor je kritikem tzv. „sekulárního konsenzu", který nezohledňuje náboženská hlediska a vede proto k chybným výsledkům.

Templetonovu nadaci založil v roce 1972 anglický miliardář a filantrop Sir John Templeton. Dřívějšími nositeli ceny byli např. v roce 2005 zavražděný zakladatel ekumenického společenství Taizé, bratr Roger Schutz, Dalajláma, Matka Tereza nebo Carl Friedrich von Weizsäcker.

Více spravedlnosti v Unii

Vídeň (KAP) „Společenství evangelických církví v Evropě" (GEKE) požaduje u příležitosti 50. výročí Římských smluv více spravedlnosti a demokracie v Evropské unii. „Vize svobodné a sjednocené Evropy se sice uskutečnila v takové míře, jaká by se před 50 lety většině zdála nemyslitelná", navzdory všem hospodářským úspěchům však stále ještě téměř 80 milionů lidí v EU žije na hranici chudoby, uvádí se v prohlášení GEKE. Každé páté dítě je ohroženo chudobou a více než 17 milionů Evropanů je bez práce. Zastřešující organizace 105 protestantských církvi v Evropě formuluje pět „přání" pro budoucnost kontinentu. Mimo jiné se GEKE vyslovuje pro perspektivu začlenění do EU pro státy bývalé Jugoslávie, aby byl v této oblasti posílen mír. K tomu je uvnitř EU zapotřebí více demokratických prostředků pro účast občanů a nosná kulturní identita.

Jelikož se nůžky mezi chudými a bohatými v mnoha evropských zemích stále více rozevírají, přejí si evangelické církve Evropskou unii, která uvede svou hospodářskou a sociální politiku do rovnováhy. A je třeba i více bojovat proti chudobě a sociální diskriminaci.