189 - prosinec 2007

Markéta Skotská Markéta pocházela z anglického královského rodu a její život výrazně ovlivnily politické zvraty v tehdejší Anglii. Její otec, Eduard Aetheling, musel Anglii opustit poté, co byla dobyta Dány a králem se stal jejich vůdce Knut (1016–1035). Eduard žil sice ve vyhnanství, ale pohyboval se na panovnických dvorech. Nejprve pobyl krátce ve Švédsku, pak žil u dvora kyjevského knížete Jaroslava Moudrého (1019–1054) a odsud roku 1046 doprovázel Arpádovce Ondřeje, který se stal uherským králem (1046–1060). Dnes není zcela jasné, zda se Markéta v polovině 40. let 11. století narodila v Uhrách, jak se tradičně uvádí, nebo již předtím v Kyjevě. Také původ Markétiny matky Agáthy, podle tradice „uherské princezny“, není zcela jasný. Křesťanský charakter a orientace uherského dvora na papežství zřejmě ovlivnily Markétinu výchovu a zbožnost. Mezitím se politické poměry v Anglii změnily a bezdětný anglický král Eduard Vyznavač (1042–1066) povolal z uherského exilu svého synovce Eduarda Aethelinga i s jeho rodinou, aby jej učinil svým nástupcem. Markétin otec však bezprostředně po příjezdu do Anglie v roce 1057 umírá. Zhruba desetiletá Markéta byla poté vychovávána na dvoře Eduarda Vyznavače, podle životopisce vynikala svými vědomostmi a zbožností. Bitva u Hastings a nástup normanského vévody Viléma Dobyvatele na anglický trůn (1066–1087) opět mění situaci v Anglii. Markéty bratr, Edgar Aetheling, se zapojil do povstání proti Vilémovi, proto po jeho potlačení celá rodina roku 1068 opět opustila Anglii. Podle legendy nastoupila Agátha se svými dětmi na loď s úmyslem vrátit se do Uher, ale bouře loď zanesla do Skotska. Rodina našla útočiště na dvoře skotského krále Malcolma III. (1057–1093). Ovdovělý Malcolm se zamiloval do Markéty a kolem roku 1070 se s ní oženil. Podle životopisce toužila Markéta raději po životě v klášteře, ale i vzhledem k situaci své rodiny se sňatkem souhlasila a stala se skotskou královnou. Markéta se stala nejenom matkou osmi dětí (6 synů a 2 dcer), ale i horlivou reformátorkou církevního života ve Skotsku, když s podporou canterburského arcibiskupa Lanfranca (1070–1089) odstraňovala místní zvyklosti a zaváděla „římské způsoby“ (v liturgii, v dodržování postů, v uzavírání manželství atd.). Sama přísně dodržovala posty a pravidelně se modlila a účastnila slavení liturgie, starala se o chudé a podporovala vzdělání (koncem 19. století byl objeven její evangeliář, dnes je uložen v Oxfordu). Zemřela 16. listopadu 1093 v Edinburghu brzy poté, co se dozvěděla, že její manžel a syn padli v bitvě. Spolu se svým manželem byla pohřbena v kostele v Dunfermline při benediktinském klášteře, který založila. Postupně se úcta k Markétě rozšířila. Byla považována za vzor panovnice a matky a také za patronku Skotska. Kolem roku 1250 byly její ostatky slavnostně vyzvednuty a opět uloženy, čímž byl potvrzen její kult svatosti. Tato úcta byla roku 1693 rozšířena na celou církev, především s ohledem na emigraci skotských katolíků po světě. V době reformace byly její ostatky přeneseny do Španělska a uloženy v Escorialu. Její hlava byla uložena u jezuitů ve francouzském Douai.

Martin Vaňáč