Jste zde

Exegetické poznámky k Ž 51

Žalm 51 patří mezi nejznámější kající žalmy.1 Tradice udává Davidovo autorství a žalm spojuje se situací vylíčenou v 2 S 11-12, tedy s Davidovou konfrontací s prorokem Nátanem poté, co spáchal cizoložství s manželkou svého vojevůdce Uriáše, kterého poslal úmyslně na smrt.

Pokud by bylo Davidovo autorství považováno za jisté, poslední dva verše žalmu by musely nutně být pozdějším dodatkem, který reinterpretuje osobní modlitbu a reflexi a vztahuje ji na celé společenství věřících. Pokud by byl žalm vnímán jako homogenní text, tyto dva poslední verše by jeho datování umístily do období po pádu Jeruzaléma r. 597 př.n.l.

Datování žalmů jako poetických textů patří k nejobtížnějším. V daném případě nelze dobu vzniku odvodit ani ze vztahu k jiným biblickým textům, ačkoli žalm má mnoho paralel s prorockými texty. Nejvíce styčných bodů lze najít s texty tzv. velkých proroků, ale žalm zastává podobný postoj k oběti jako Am. Mohlo by se tedy jednat např. o poexilní promýšlení tématu proroky již dříve nastíněného.

Někteří badatelé mají za to, že žalm mohl sloužit jako součást opakovaného očistného rituálu, avšak neshodují se v tom, o jaký rituál se mělo jednat. Možností je modlitba za uzdravení nemocného, každoroční opakované pokání krále aj.

Text žalmu lze rozčlenit na dvě velké části. První z nich se zabývá hříchem a odpuštěním, druhá pak důsledky odpuštění. Podrobnější dělení první části by mohlo vypadat např. takto: modlitba za odpuštění (vv. 3-4), vyznání hříchu (vv. 5-6b), touha po spravedlivém soudu (v. 6c,d), vyznání hříšnosti jako životní danosti člověka (vv. 7-8) a v závěru opět modlitba za odpuštění (vv. 9,11). Vyznání hříchu má dva základní aspekty. Tím prvním je uznání závislosti jednotlivce na Bohu, na jeho spravedlnosti a milosrdenství, druhým pak je konfrontace s vlastním hříchem. Rozměry důsledku hříchu jsou pojaty mnohovýznamově: v textu je položen důraz na osobní důsledky viny, avšak není opominut ani sociální rozměr.

Druhá část by pak mohla mít následující strukturu: modlitba za obnovení (vv. 10, 12-14), slib vyučovat druhé (v. 15) a modlitba za schopnost chvály (vv. 16-19). Odpuštění je pojímáno jako určitý druh obnovy stvoření (v. 12) a pouze odpuštění umožňuje člověku na Boží tvůrčí činnost odpovědět vlastní tvůrčí aktivitou (vyučování, chvála, služba...)

Závěrečným dodatkem jsou pak vv. 20-21. Přinášejí novou interpretaci textu ve vztahu k celé komunitě (slavící bohoslužbu).

V textu se nacházejí tři důležité dvojice pojmů, popisujících hřích a odpuštění. Prvním pojmem je מחה (v. 3b). Znamená vymazat, vyhladit, zakrýt. Další pojem כבס se vyskytuje ve v. 4b a vztahuje se k realitě obmývání (nebo praní). Posledním pojmem je pak טהר z v. 4b. Toto slovo bývá používáno v kontextu očištění jak fyzického, tak i rituálního.

Protipólem těchto tří pojmů, vztahujících se k očištění či odpuštění jsou pak tři pojmy označující hřích: פשע (vv. 3-4) označuje vzpouru, neposlušnost. Pojem je používán pro činění zla v poměrně širokém kontextu. Dalším slovem je עון (v. 4), což znamená ohýbat, křivit se či zaplést se. Pojem se však používá také ve smyslu chybovat či zabloudit. Posledním pojmem je pak חטא. Jedná se o nejfrekventovanější označení hříchu ve Starém zákoně.2 Tento pojem v sobě nese důraz na volní stránku jednání - většinou označuje akt, k němuž se jedinec rozhodl.

Žalm může být interpretován jako cesta k obnově, jak v případě jednotlivce, tak v případě společenství. Jako nutnou podmínku obnovy pak text vidí právě konfrontaci s vlastním hříchem, a to nikoli jako pouze s konkrétním hříšným jednáním, ale jako porušeného lidstva. Takto je také často interpretován v. 12, který se stal jedním ze základů učení o dědičném hříchu.

Zdroje:

Knight, G. A. F. Psalms (Vol. I): The Daily Study Series. Westminster John Konx Press, Louisville, Kentucky, ISBN 0-644-24572-2

Tate, M. E. Psalms 51-100: World Biblical Commentary (Vol. 20). Nelson Publishers, ISBN 0-8499-0219-3

Wells, D. F. Regeneration: Psalm 51, http://www.religion-online.org/showarticle.asp?title=2058

1 K těmto žalmům se dále počítají Ž 6; 32; 38; 102; 130 a 143

2 Vyskytuje se více než 400x.