015 - únor 1992

Budou otevřeny Getsemany veřejnosti?

Všechno se mění a je v pohybu, zatím se alespoň podařilo zachovat název. Námitky proti měly své opodstatnění. Název moderního teologického periodika by přece neměl být tak bolestínský, pobožný, připomínající katolické čtení z minulého století či první republiky. Nicméně nejsme zřejmě všichni tak osvobozeni od minulé doby, české katolické tradice ani zbožnosti a vůbec už ne od zkušeností (obohacujících!) naší osamocenosti s Kristem, nebezpečí konfidenstské zrady Jidášovy, vnitřní bolesti opuštěnosti světa i nás samých Bohem a zároveň plni jistoty a posilování andělského. Co má nabídnout ecclesia silentii ze své zkušenosti než právě toto. Nezdařený pokus Petra, Jakuba a Jana a ještě nezdařilejší ostatních učedníků být s Pánem v jeho zápase o spásu světa. Není to na první pohled nic moc, ale přeci ty chvíle Kristem chtěné vyplnily dost velkou část našeho života. Co dál, co s námi bude?

Dva roky po osvobození jsme stále v těchto Getsemanech, nikdo nás nevolá ani v hodinu třetí ani šestou (co devátá?) - pro lidi kolem nepochopitelné při nedostatku pracovníků na vinici. A přesto všichni, každý jinak pracuje ve skrytém zápasu Getseman s Kristem na jeho díle záchrany veškerenstva. Vyrůstat ve svém povolání, nechat ho prorůst mocí Ducha sv. - mocí křtu či ordinace - posvěcovat svět duchovním životem, vnitřními zápasy, modlitbou, věrným následováním a lidskou opravdovostí - to je práce na celý život! Máme-li však nějaká svá specifika, pak jsou to ony zkušenosti z podzemí, které jsou cenné i pro ostatní. Zkušenosti získané v kontaktu s obyčejným životem lidí, to znamená zcela nové otázky na Krista, promýšlení víry z jiných východisek a tázání, vlastně jde o novou teologii, ať chceme nebo ne. Zkušenost nás učila také velké chudobě - k životu stačí skutečně málo. I k životu církve: Kousek chleba, kapka vína a vody (eucharistie), zrnko růžence (modlitba), kapka oleje (apoštolská posloupnost). Z toho opravdu církev žije, na tom stojí. A to je vyzkoušeno martyriem mnohých sester a bratří. Chceme reprezentovat i dnes skutečně chudou církev, která v minulých letech přitahovala svou věrohodností! Něco však nového se přeci jen rýsuje. Boží náhodou jsme mnozí "zabloudili" na křesťanský východ. Přijali jsme dar i závazek nahlédnout do jeho bohatosti a z této studnice čerpat i dávat v našem "západním" prostoru. Je to vlastně v tradici Getseman (i Tábora) spojení janovské (východní) kontemplace s petrovskou (západní) spekulací. A aby to nebylo tak jednoduché, vždy tu byl hierarchický protipól biskupa jeruzalémského Jakuba. Možná, že budeme moci napomáhat při překonávání obtížného dialogu o unii. Víme o složitosti vztahů, o bolestných dějinách, ale vidíme vše z jiné, vzdálenější perspektivy. Zkušenost let minulých nás také sblížila i se západními spolubratry evangelíky - ekumenismus je tedy naší charakteristickou známkou. Tím vším žijeme, to všechno chceme sdílet s celou církví. Naši zkušenost, naši modlitbu i naši teologii. Přesto Getsemany nebudou nikdy "turistickou" ani novinářskou atrakcí. Getsemany jsou místem mlčení, modlitby, utrpení a práce.

Václav