Liturgie v Holandsku

Letos v květnu jsme měli opět možnost navštívit farnost sv. Bernadetty v Rijswijku, který leží v těsné blízkosti Haagu v Holandsku. Liturgie, kterých jsme se během návštěvy účastnili, mne zaujaly moderním a pro dnešního člověka sdělným jazykem a jedna z nich, ze které jsou uvedeny ukázky, i svou stavbou a tím, že byla zaměřena na problém mezigeneračních vztahů.  Do této liturgie byl také zabudován křest dítěte. Liturgii připravuje jedna ze sekcí farnosti zahrnující liturgickou komisi, lektory, ministranty, hudebníky, pěvecké sbory, ekumenickou skupinu a další. Kromě této liturgické sekce má farnost dalších 5 sekcí. Prakticky každý z 359 farníků působí v nějaké skupince, která je součástí některé sekce. Je to sekce "farnost" zahrnující kněze, jáhny, farní sekretariát, farní radu, personál farní školy a školky.

Dále sekce pro katechezi dětí, sekce pro katechezi dospělých, sekce pro služby farní komunitě, zahrnující redakci farního časopisu, služby spojené s provozem kostela, služby pro přípravu jídla pro farní akce atd. Sekce zaměřená na působení farnosti ve světě se zabývá ekumenismem, misiemi, činností v Amnesty International atd.

Liturgie na téma: solidarita mezi generacemi

Ukázky některých částí liturgie

Úvodní text

Rok 1993 byl vyhlášen evropským rokem starších a jako motto bylo vybráno:

Solidarita mezi generacemi. Záměrem tohoto roku je dát najevo, že člověk vyššího věku, to znamená starší, nemusí být ještě zastaralý, bezvýznamný a umlčený a že lze sblížit starší a mladší generaci.

Představa, kterou mnozí mladí lidé mají o starších, je, že jsou to ubozí, paličatí, domýšliví, obtížní lidé, kteří stále jen vzpomínají na staré zlaté časy a nás jen stojí přespříliš peněz.

Ti starší se zase ptají, proč ti mladí všechno, ale opravdu všechno musí změnit. Všechny ty změny jdou příliš rychle za sebou - a proč by mělo být vše najednou jiné?

V této bohoslužbě chceme zdůraznit, že starší a mladší generace dokážou spolu vytvořit mnoho hezkého, a to jen tehdy, když se celoživotní zkušenosti spojí s novými myšlenkami mladých.

Modlitba

K: Ty, Bože pronikáš do všech srdcí, ty víš, jak hledáme slova povzbuzení, znamení tvé blízkosti. Modlíme se k tobě: sešli nám svou životodárnou sílu, tvého svatého Ducha, abychom tě poznali takového, jaký jsi: Bůh lidí dnes a stále, na věky věků. L: Amen.

1. text: Co pro nás znamenají starší lidé.

V zemích s vysoce vyvinutou kulturou mají lidé velkou úctu ke starým a nejstarším lidem. Většina z nich má mnoho co říci. V každém případě je dobré se s nimi poradit. Naše doba a kultura udělaly ze "starých lidí" problém. To je příznakem ochuzení. V naší společnosti jsou staří lidé považováni za neproduktivní. Většinou jsou prostě odepsaní, tak jako stroje či jiný materiál. V této produktivní společnosti se jednoduše píše o odepsání personálu - "lidského materiálu". Pak se pokračuje dále, tj. v řešení problému, kam je ubytovat, "uklidit", a jak tyto staré lidi zaměstnat.  Na druhé straně však ne všichni staří lidé jsou zrovna hodni úcty. Jsou lidé, kteří zestárli v sobectví, svéhlavosti, umíněnosti a pro své okolí, někdy i ve snaze se postarat co nejlépe o svoje děti, se stali absolutně nepřijatelnými, nesnesitelnými. Existují však i staří lidé, kteří se pro svůj tělesný či duševní úpadek stali obtížnými a o tyto musíme pečovat s velikou láskou a trpělivostí.

2. text: Staří lidé jsou často vedoucí lidé

Znamenají nezřídka velký přínos do rodinných svazků, do hospodářského, průmyslového života, do každé oblasti společenského života.  Dokonce i svým mlčením přinášejí často moudrost, rozum a prozíravost.

Starší lidé jsou hodnotní a cenní lidé, kteří nás učí, že vše je pouze relativní.  Stali se věkem shovívavými a velkorysými a nedělají si už žádné velké iluze. Nazírají do hloubky věcí, žijí vnitřněji a váží si všeho, co jim život přináší. Moudří lidé. Pokojní lidé. Lidé plní humoru. Mnoho starých lidí je skutečně pozoruhodných. Musíš je pouze najít a oni musí dostat příležitost se uplatnit a spolužít. Udělej si čas pro staré lidi. Jdi si s nimi někdy popovídat, a především poslouchej, co ti chtějí říci. Budeš s překvapením stát před jejich životní moudrostí.

Evangelium J 19, 23-27

Vstupní dialog křestního obřadu

K: Pod jakým jménem bude vaše dítě známo u Boha a u druhých lidí?

Rodiče: (R:) Bude se jmenovat N.

K: Ať je toto jméno zapsáno v knize života, na dlani boží.

(Zápis jména do křestní knihy)

K: Milí rodiče, přinesli jste dítě ke křtu, chcete, aby bylo pokřtěno. Od této chvíle jste za ně odpovědni také před Bohem. Bude vaším úkolem seznámit je s Bohem a naučit je žít s ostatními v jeho Duchu a lásce. Chcete mu jít příkladem ve víře a lásce?

R: Ano chceme.

K: Mohli byste říci, proč chcete, aby byl(a) N. pokřtěn(a)?

(Jeden z rodičů, nebo oba, přečtou vlastní zdůvodnění) K: Také kmotr a kmotra mají zvláštní úkol v životě kmotřence. Proto se vás teď ptám: Jste připraveni pomáhat rodičům v jejich poslání? Slibujete, že budete projevovat opravdový zájem o vašeho kmotřence a budete mu pomáhat, aby došel životního naplnění?

Kmotr a kmotra: Ano, slibujeme.

Přímluvy

Jako odpovědi na jednotlivé prosby všichni zpívají: O Lord hear my prayer. . .

(tj. Pane, vyslyš mou modlitbu; zpěv z Taizé)

Závěrečná modlitba:

Otče, daroval jsi nám život, Chceme naše životy dělit s jinými, aby naše štěstí bylo tak veliké jako je náš blahobyt. Chraň nás před naší tvrdostí, abychom byli navzájem pro sebe otevření, starší i mladší.

Eucharistická modlitba

K: Pane, děkujeme ti za život, za dům, ve kterém bydlíme, za lidi, se kterými žijeme, za květiny a zvířata, která jsi svěřil naší péči. Děkujeme ti za všechny lidi, kteří nás dodnes předešli v dobrém duchu, kteří nás naučili, jak poctivě a dobře žít a jak se můžeme milovat a odpouštět si.

L: Děkujeme ti za každého člověka, který nás naučil angažovat se a pečovat o jiné, blízké i vzdálené. Děkujeme ti, že se mezi mladšími i staršími vždy najdou lidé, skvělí v pomáhání a podporování, kteří neodcházejí, když se život hroutí, a kteří říkají svým přátelům: Zůstanu u tebe, cokoli se stane, protože jak bych já mohl žít, nežiješ-li ty?

K: Tak to řekl v dávné době i Ježíš Nazaretský, na kterého jsme nezapomněli.  On je dodnes ten nejlepší, o kterém jsme slyšeli. On byl takový, že všem řekl: Jak bych mohl žít já, když nežijete vy? On nás naučil, jak bychom mohli spolu žít, on řekl všude, kam přišel: Jestliže chceš žít opravdově a dobře, budeš muset dávat a rozdělit se, pak budeš mít teprve dobrého ducha a staneš se opravdu člověkem.

A v poslední chvíli svého života ukázal neobyčejným znamením, jak je to možné. Večer přes svou smrtí usedl ke stolu a řekl: Jenom tehdy někoho opravdu milujete, jestliže jste za něho odhodláni vydat svůj vlastní život.  Chléb a víno na tomto stole jsou znamením jeho přítomnosti mezi námi.  Tyto dary on rozdal mezi své učedníky, a tak se za ně vydal. Svým utrpením a smrtí se pro nás stal spásou.

L: Milostivý Bože, tak činíme v jeho jménu a modlíme se v tvém Duchu, který v něm tak jasně a silně ožil. Učiň nás svými dětmi, které po sobě nenechávají jenom hezká slova, ale společně s ostatními jsou připraveni pomáhat mladým i starým.

K: Dobrý Bože, na nikoho nezapomínáš. Modlíme se k tobě, pamatuj také na lidi, kteří zemřeli, a dej, ať najdou pokoj u tebe. Buď otcem zvláště pro všechny, kteří trpí a jsou v nesnázích, i pro velkou rodinu křesťanů, kterou v tuto hodinu před tebou zastupujeme. Předtím, než budeme rozdělovat chléb a víno jako znamení společenství s tebou a s ostatními, pomodlíme se modlitbu, kterou nás Ježíš naučil:

Závěrečný text před požehnáním

K: Být starým, to není jen otázka let, pokud já mohu říci, viděl jsem lidi stát se starými v jediném dnu. Život je něco docela jiného, než tikat jako hodinky. Spatřil jsem také lidi omládnout v jednom jediném okamžiku. 

Ukázka této současné liturgie je spolu s ukázkou jeruzalémské liturgie v minulém čísle a ukázkou hispánské liturgie v příštím čísle volným úvodem k pravidelné liturgické rubrice Getseman. V ní bude problematika nového přístupu k liturgii a zejména k eucharistickým modlitbám diskutována. Na uvedené ukázce možná někoho zarazí, proč neobsahuje instituční formuli, proč je málo akcentována reálná Kristova přítomnost v eucharistických způsobách. Možná je tomu tak, ovšem chybění instituce je jenom zdánlivé.  Celá anafora zdůrazňuje jiný neopomenutelný rozměr eucharistie - Kristovu totální vydanost za nás a tím i návod k vydanosti jednoho za druhého.  Zdá se, jakoby se autoři anafory inspirovali nikoli synoptiky, ale Janem s jeho popisem umývání nohou učedníkům. U Jana tento oddíl nahrazuje zprávu o ustanovení eucharistie. Pokud tato holandská liturgie byla pouze příležitostnou (což je zřejmé), a jindy se zdůrazňují jiné závažné momenty eucharistie, není třeba mít vážnější liturgické námitky. Co však více zaráží, je nejen absence epikléze, ale i jakékoli zmínky o Duchu sv. Zařazení epikléze v katolické eucharistii po reformě II. vat. koncilu by mělo být pravidlem.