Jste zde

Ofenzivní křesťané

Ve dnech 7.-8. 7. 1993 měla ekumenická skupina "Křesťané z Černošic" návštěvu, která zanechala hluboký dojem a je zřejmě začátkem něčeho, kam ještě nedokážeme dohlédnout. Navštívili nás 4 zástupci ekumenické komunity .Offensive Junger Christen" (OJC), která žije v německém městečku Reichelsheim, ve spolkové zemi Hesensko mezi Darmstadtem a Heidelbergem v srdci pahorkatiny Odenwald. První kontakt s touto komunitou měla jedna členka ekumenické skupiny letos na jaře prostřednictvím "Mezinárodního ekumenického sdružení" (o této organizaci referovaly Getsemany v č. 5/93). Komunita OJC je součástí jednoho německého regionu této neformální ekumenické organizace. Příznivý dojem z prvního krátkého kontaktu s OJC potvrdila celá skupina "Křesťané z Černošic".

Začátky

Komunita OJC má za sebou již 25 let existence. Vznikla v roce 1968. Zatímco tehdy u nás probíhalo .pražské jaro" s následnou okupací, západní Evropa se potýkala s vlnou studentských nepokojů. Protesty studentů proti spotřební společnosti byly oprávněné, ovšem destruktivní byly metody, které používali k prosazení svých cílů. Tehdy na jedné studentské konferenci, kdy všichni mluvili o nutnosti revoluce, kdy mnoho mladých bylo agresivních, vystoupili manželé Hofmannovi s příspěvkem, že také křesťanství znamená revoluci a vysvětlili svůj program "být ofenzivním křesťanem". Křesťané nemohou zůstat zabydleni ve svém pohodlí, být v defenzivě, ale též ne být agresivní, nýbrž ofenzivní. Posluchačům se jejich vystoupení líbilo, ale reagovali skepticky: "Pěkně mluvíte, ale museli bychom vidět, že také tak žijete. Nemohli bychom s vámi bydlet?" Hofmannovi, ač sami měli 5 dětí, přijali tento návrh. Netušili, že po roce budou mít v těsné své blízkosti dalších 15-20 "dětí" navíc. . . To byl začátek OJC.

Jádro komunity

Dnešní jádro komunity se sestává převážně z rodin, které se zavázaly žít pohromadě a být k dispozici - sdílet svůj život s mladými, kteří do OJC přicházejí. Jádro tvoří asi 25 mužů a žen. Zavazují se k životnímu společenství na určitou dobu, zpravidla do 5 let, někteří se zavázali na delší dobu. Mají poměrně stručná pravidla společného života. Co je pro bohaté okolí šokující, je naprostá nezajištěnost. Žijí pouze z darů. Říkají, že mají asi 14 tisíc přátel. Všem posílají zdarma svůj časopis. Z toho více než 7 tisíc jim přispívá částkou vyšší, než je hodnota časopisu. Díky tomu mají co jíst, mohou dělat to, co dělají. Dostávají peníze, ale i šaty, stavební materiál, auto atd. Někdy i velké částky. Žádný bezpečný zdroj to ovšem není. Výhodou je, že nemají žádné příjmy a tedy neplatí žádné daně.

Některé roky mají přebytky, takže mohou přispívat např. na programy v třetím světě, jiné roky byl už např. zákaz kupovat cokoli, co nebylo bezpodmínečně nutné, protože nebylo z čeho. Bydlí v nepříliš vzdálených domech, které si v průběhu let vlastníma rukama rekonstruovali často z ruin. Deset let pracovali na obnově zámku Reichenberg, který nyní slouží jako centrum OJC (s místností pro semináře s kapacitou asi 35 lidí). Již v minulosti rekonstruovali ve svém městečku opuštěnou továrnu na dům "Tannenhof", který umožňuje přijmout 50-70 hostů.

Černošice navštívil 35 letý pastor komunity Peter, člověk, u kterého je spojeno důkladné vzdělání s uměním žít s druhými. Studoval mimo jiné na prestižní univerzitě v Tübingen, jejíž teologická fakulta byla a je předvojem ekumenického dialogu. Zde přednáší kromě jiných význačných teologů i Hans Küng.

Spolu s ním přijel asi stejně starý a stejně sympatický správce zámku Michael, člověk, na kterém leží zřejmě tíha chodu celé komunity.

Hosté

Komunita zve mladé lidi od 18 do 28 let k ročním pobytům. Jsou zde formováni dle Benediktova hesla: Modli se a pracuj. V současné době jich mají asi 20.

Z nich nás navštívil Gotfried, loni ženatý, kterému se až v OJC narodilo miminko. Začal pracovat jako evangelický diakon v bohaté obci u Stutgartu. Zjistil, že lidé nic nepotřebují, všechno, nač si vzpomenou, mají. Nevěděl, co jim má vlastně říci, ani on sám nevěděl, jak má křesťanský život vypadat. Proto i s manželkou odešli do OJC.

Čtvrtým hostem byl dvacetiletý hoch s pohnutým osudem. V dospívání utekl z domova. Žil zcela protikřesťansky, v hnutí punk. Úplně ztratil životní orientaci, když byla zavražděna jeho přítelkyně. Řešení hledal v alkoholu a drogách. Zcela vyčerpaný se vrátil domů. Zde byl proti svému očekávání příznivě přijat. Jeho matka, ač nevěřící, jej nasměrovala do OJC. Zde je již od loňského listopadu. Jeho svědectví postrádalo jakýkoli nádech teatrálnosti, bylo střízlivé, hluboké. Stejně i jeho vyznavačská modlitba. Mladí lidé se mohou do OJC kdykoli vrátit zpátky. Každý dostává kříž jako symbol vztahu ke komunitě. Jsou vedeni k tomu, aby si každý po odchodu z OJC našel přítele, se kterým si může vyměňovat názory, aby nadále pěstoval ztišení (chvíle s Písmem a modlitbou), aby se připojil k nějaké obci křesťanů. Řada z bývalých hostů se ráda vrací, někteří se už neukáží.

Náplň komunity

Komunita má trojí těžiště práce. Je to především každodenní společný život s mladými hosty. Každý den ráno mezi 6 a 7 hodinou je vyhražena doba ticha. Je dán společný biblický text, který všichni čtou a zapisují si své poznatky. Od 7 do půl osmé probíhá o tom sdílení ve skupinkách. Po snídani začíná práce, většinou na stavebních rekonstrukcích. Nestaví se nic nového, ale obnovuje to, co už zde bylo. Má to i duchovní smysl. Obnova domu je jako obnova člověka. Mladí lidé se spoustu věcí naučí, formace je komplexní. Večer v 6 hodin se všichni shromažďují k modlitbě v kapli. Dalším okruhem činnosti komunity je pořádání víkendových biblických seminářů pro pastorační pracovníky. Dnes již probíhají prakticky každý týden. Začíná se v pátek večer přednáškou a rozhovorem s koncem kolem 22 hod. Těžiště programu je v sobotu. Odehrává se v menších skupinkách (max. 10 lidí) v útulném prostředí bytů jednotlivých členů komunity. Základem jsou biblická studia a studia řady dalších disciplín - např. teologie, pedagogiky, ekologie atd. Součástí je modlitba. Poměrně dlouhá doba je odpoledne ponechána tichu, kdy je možnost osobních rozhovorů. V 16. hod bývá společná přednáška a po ní odlehčující program jako film, nějaká oslava, debata. V neděli po snídani je prostor pro výměnu zkušeností. Následují bohoslužby (zde odděleně katolické a evangelické) a závěrečné vyhodnocení. Posledním okruhem zájmu OJC je Ekologická akademie. Komunita dává své síly a prostory ke sbližování ekologů a křesťanů. Tyto dvě skupiny neměly zpočátku příliš mnoho styčných bodů. S tím souvisí i ekologická praxe komunity. V tak syté zemi jako je Německo, jsou lidé málo citliví na slova, evangelium je třeba předvést způsobem života.

Další projekt se chystá. Je jím pokus založit institut J. A. Komenského pro teologická studia skrze společenství života.

Myšlenka vychází ze zkušenosti, že studium na fakultě je chudokrevné. Učitelé jsou skvělí, ale poznatky se nedají převádět do života. Jako by měli velkou hlavu a malá srdce. Jméno Komenského není v názvu pro ozdobu. Jeho styl je oslovující. Byl Evropan, byl pedagog, byl teolog, který spojil zbožnost s vědou. Když jsem slyšel z německých úst tato slova, byl jsem na naši zem hrdý a zároveň smutný nad tím, že Jan Amos musel tuto zem opustit. . .

Peterovi byla nabídnuta habilitace na univerzitě v Heidelbergu, shání učitelský sbor.

Spiritualita

Vzory pro spiritualitu komunity jsou tři.

1. YMCA, která je ovšem v Německu zaměřena více duchovně, než bývala u nás, kde ji starší generace má v paměti zařazenu spíše jako tělovýchovnou organizaci

2. MRA - "Morální zbrojení", hnutí založené 1938 F. N. D. Buchmanem stanoví pro život 4 absolutní měřítka: Čestnost, čistota, nesobeckost a láska (podle Horského kázání)

3. Evangelické řeholní sesterstvo v Darmstadtu s představenou matkou Basileou (na půdě sesterstva OJC vzniklo)

Zajímal jsem se o to, jaké nástroje používá komunita pro řešení krizových situací, kterých musí být při společném životě rodin a při veliké vnější zátěži mnoho. Muži se scházejí každý týden ke společnému obědu, kde je možná vzájemná výměna názorů. Obdobně i ženy. Jednou měsíčně spolu tráví komunita sama jeden den. Rozhodující význam má každoroční třítýdenní pobyt na neutrálním místě (praktikovaný již 7 let). Zde se první týden v tichosti před Bohem promýšlejí vzájemné trpkosti, pnutí. Potom jsou často vidět dvojice či trojice na procházce, při níž usilují najít opět společnou řeč a vyznávají si vzájemně svá provinění. Někdy se ovšem konflikty neodstraní hned, musí se přijímat jinakost druhého. Peter vyjádřil obdiv, jak zakládající pár manželů Irmely a Horst-Klause Hofmannových to s nimi může tak dlouhou dobu vůbec vydržet.

Ekumena

Ekumena uvnitř komunity je realitou a problémy nečiní. To se nedá říci o vztazích navenek. Členové komunity zůstávají vědomě členy těch církví, ze kterých vzešli. Věří, že čím více se tyto církve přiblíží ke Kristu, tím více se přiblíží k sobě. Oficiální kontakty mají na zemskou evangelickou církev. Tato církev se dvěma milióny členů, jedna z nejbohatších na světě, těžce nese malou obec, která přináší rozruch. Peter mluví o své církvi s jistou trpkostí, ale i s humorem. "Jsem vědomě v evangelické církvi, i když tam prožívám stále krach. Moje církev má na vývěsním štítě preclík, ale uvnitř má salámy. Mluví o všem možném, o spravedlnosti, o míru, ale ne o Bohu." S katolickou církví nemají oficiální kontakty vůbec. Církve jsou navenek stabilizované, bohaté, ale uvnitř to vypadá velmi špatně. Osobní kontakty s představiteli obou církví jsou velmi různorodé. Někdo z nich by od nich nevzal kůrku chleba, někdo je tajně podporuje. Dobré osobní vztahy mají s místním katolickým knězem, mají blízké kontakty s několika biskupy, např. s Volkem z Mohuče či Königem z Vídně. Na oficiální ekumenické sblížení v nejbližší době se dívají skepticky. Novým zdůrazňováním úřadu v katolické církvi došlo ke krokům zpět. Věří, že situace se změní příchodem nového papeže.

Jak vyjádřil duchovní otec černošické ekumeny, kazatel Miroslav Heryán, život evangelíků v podobných komunitách se závazným způsobem života ukazuje jasně, že evangelická víra nechce být laciná. Praxe takových komunit nás všechny více spojuje.

Je pozoruhodné, jak v OJC byly objeveny .katolické" projevy jako slavení církevního roku, breviář, slavnost smíření, liturgie vůbec. Ovšem zdálo se mi, že nikoli v té často vyprázdněné podobě, jak je katolická církev zachovala. Pro "Křestany z Černošic" je navázaný kontakt v mnohém podnětný. Uvažují o stavbě ekumenického domu jako základny pro to, co dělají, a přitom jsou si vědomi, že mnohem zásadnější je stavět "duchovní dům" křesťanské a vůbec lidské solidarity. A zkušenost s takovým budováním OJC má.