Jste zde

Češi a bible

autor: 

Další pokračování volného seriálu o náboženských postojích naší populace věnujme Knize knih. Výzkum ISSP 1999 (1224 náhodně vybraných respondentů, pro Sociologický ústav ČAV realizovala agentura SC & C) obsahoval celou řadu otázek, souvisejících s tématem bible. (Nutno poznamenat, že některé otázky tohoto druhu byly sponzorovány Českou biblickou společností.)

U některých zde zkoumaných otázek je navíc určitá možnost srovnání s minulostí díky tomu, že byly položeny již v březnu 1991 ve výzkumu PORI/IVVM, sponzorovaném Britskou a zahraniční biblickou společností a Lausanským výborem pro evangelizaci světa (celkem 1950 dotázaných v ČR).

Názory na bibli

Na otázku, hodnotící obsah bible, dokázalo odpovědět asi 80 % dotázaných. Zbytek pravděpodobně buď obsah bible nezná tak dobře, aby ji dokázal ohodnotit, anebo nemá na věc žádný jasný názor.

Graf 1 – Názory na bibli

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Jak graf ukazuje, zhruba polovina obyvatel považuje bibli za pouhou legendu. Naopak počet lidí, kteří přisuzují bibli naprostou pravdivost, je poměrně malý, asi 13 % české populace. Názor, že bible je jen legenda, je rozšířen zejména mezi nejmladšími dospělými a mezi lidmi disponujícími alespoň středoškolským vzděláním. Zajímavá je situace, srovnáváme-li příslušníky různých vyznání:

Tabulka 1: Názor na bibli (členěno podle vyznání respondenta)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  bible je
pravdivá
ne doslovně
pravdivá
legenda neodpo-
věděl
celkem
katolické 20,9% 27,5% 37,9% 13,6% 100,0%
jiné 35,0% 18,4% 36,9% 9,7% 100,0%
bez vyznání 2,1% 10,6% 57,4% 29,9% 100,0%
CELKEM 13,5% 19,0% 46,8% 20,7% 100,0%

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Zajímavé je, že za legendu považuje bibli i nezanedbatelná část lidí, kteří se hlásí k některému křesťanskému vyznání. Přitom jsou katolíci zřetelně „liberálnější“ než příslušníci ostatních vyznání.

Jiným typem informace je vztah respondenta k bibli. Na desetibodovou škálu ho dokázalo umístit zhruba 84 % respondentů. Potěšujícím výsledkem je, že v naší populaci převažuje kladný vztah nad záporným a lhostejným. A ještě více je potěšující, že vztah k bibli se za posledních deset let znatelně zlepšil – v průměru o více než jeden bod desetibodové škály, konkrétně z průměrné hodnoty 5,7 na 6,8.

Graf 2: Vztah k bibli 1999

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Tabulka 2: Vztah k bibli

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vztah k bibli Procenta 1999
(z validních odpovědí)
Kumula-
tivní

procenta 1999
Procenta 1991
(z validních odpovědí)
Kumula-
tivní

procenta 1991
záporný 5,6 5,6 13,1 13,1
2 2,8 8,4 7,1 20,2
3 5,5 13,9 7,1 27,4
4 3,9 17,8 6,0 33,3
5 14,5 32,3 17,9 51,2
6 10,2 42,5 8,3 59,5
7 11,4 53,9 8,3 67,9
8 14,2 68,1 8,3 76,2
9 8,3 76,4 6,0 82,1
kladný 23,6 100,0 17,9 100,0
CELKEM 100,0 - 100,0 -

Zdroj: ISSP 1999, SC & C a výzkum PORI/IVVM 1991

Asi čtvrtina národa má tedy dnes k bibli vztah vyloženě kladný – to bývají lidé, kteří věří bez větších výhrad. Pouze necelá pětina lidí by svůj vztah k bibli označila jako záporný, a z nich asi každý třetí jako vyloženě záporný.

Výzkum PORI/IVVM roku 1991 od respondentů rovněž vyžadoval odůvodnění vyjádřeného postoje k bibli. Kladné odpovědi byly zejména „obsahuje životní pravdu“ (31 % odpovědí), „je důležitá pro víru“ (12 %), „dává dobré rady pro život“ (6 %) a „je užitečná pro rodinnou výchovu“ (3 %). Záporná hodnocení byla naopak odůvodňována ateistickým názorem respondenta (5 %), nedůležitostí bible (4 %) nebo tím, že „jsou to pohádky“ (3 %). Nejčastěji však respondenti přiznali, že bibli nečetli nebo neumějí své hodnocení odůvodnit (31 %).

Dá se říci, že průměrný člověk bez vyznání je dnes k bibli lhostejný (tj. kladné a záporné postoje se zhruba vyvažují), zatímco lidé hlásící se k některému vyznání, mají vztah k bibli zpravidla velmi pozitivní.

Pokud se soustředíme pouze na lidi bez vyznání, je vztah k bibli poměrně silně determinován úrovní dosaženého vzdělání. Čím je člověk bez vyznání vzdělanější, tím lépe bibli zpravidla hodnotí. Hlavní přelomovou mezí přitom je dosažení maturity. Věk ani pohlaví přitom o vztahu k bibli u lidí bez vyznání nijak výrazně nerozhodují.

V roce 1991 byli respondenti výzkumu PORI/IVVM rovněž dotazováni, co je bible. Odpovědi, které dotázaní sami formulovali vlastními slovy, tehdy byly seskupeny do čtyř skupin: „Bible je sbírkou myšlenek svatých, jejich rukopisů, názorů a zkušeností“ (takto odpovědělo 40 % Čechů); „bible je náboženské dogma“ (31 %); „bible je náboženským pohledem na svět“ (6 %) a „je spojena s deseti přikázáními“ (6 %). Ostatní odpovědi, které nebylo možno zařadit ani do jedné z těchto čtyř skupin, tvořily 5 %, a zbylých 12 % respondentů nevědělo, co bible je. Zajímavé pro mne je především u Čechů poměrně časté ztotožňování bible s Desaterem, tj. s etickou a právní normou (u Slováků bylo takovýchto odpovědí pouze 2 %) a vůbec s náboženským dogmatem. Často si při rozhovorech s lidmi povšimneme, že křesťanské náboženství pro ně znamená především závazný příkaz a (nepříjemnou) povinnost. I když dimenze závazné poslušnosti v křesťanství nesporně je a není nepodstatná, rozhodně není také tím nejdůležitějším a prvotním (vzpomeňme na Ježíšovo zvláštní dovršení a současně relativizaci Desatera v Horském kázání a zejména v dvojpřikázání lásky). Pozbavit křesťanství jeho image náboženství příkazů a zákazů je podle mého soudu jedním z důležitých cílů náboženské misie a církevní pastorace v naší kulturní oblasti.

Podobná otázka byla v roce 1991 byla pokládána i ohledně mladší části bible. Nejnápadnější u dotazu „Co je Nový zákon?“ přitom je, že na tuto otázku tehdy odpovědělo slovem „nevím“ celých 40 % Čechů! (Pro srovnání – „jen“ 29 % Slováků.) Nepovažuji toto číslo za nadsazené. Vzpomínám dodnes na příhodu, shodou okolností přibližně z oné doby. Pracoval jsem tehdy v České biblické společnosti. Jednou do prodejny biblí zašel seriózně vyhlížející muž, podnikatel, a tázal se, zda onen Nový zákon, který máme vystaven za výlohou, je tím novým zákonem o daních, který shání a který právě přijal parlament. Ten dobrý muž s největší pravděpodobností kdysi skládal maturitní zkoušku z mateřského jazyka a literatury, a přesto vyšel ze školy zcela nedotčen povědomím o existenci jedné z nejvýznamnějších literárních památek lidstva, jejíž překlady mimo jiné formují přinejmenším dvě zásadní etapy vývoje české řeči a kultury.

Zbylé odpovědi byly výzkumníky PORI/IVVM rozděleny do těchto kategorií: „Nový zákon je součástí bible“ (25 %); „popis života Ježíše Krista“ (17 %); „je to svatá kniha“ (5 %); „dějepis světa v prvním století“ (3 %); „sbírka náboženských pravidel a zákonů“ (3 %); „27 knih evangelia“ (2 %) a ostatní nezařaditelné odpovědi (5 %). Z toho tvoří nespecifické odpovědi (součást bible, svatá kniha) dalších 30 %. Dá se tedy odhadnout, že alespoň poněkud konkrétnější výpověď o Novém zákoně tehdy mělo po ruce nanejvýš jen asi 30 % dotázaných Čechů.

Vlastnictví bible

Jinou otázkou je, zda dotyčný bibli vlastní, a pokud ano, v jakém rozsahu.

Graf 3: Vlastnictví bible

Tabulka 3: Vlastnictví bible

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  1999 1991
vlastní Nový zákon 8,3 % 4 %
vlastní celou bibli 33,5 % 25 %
vlastní několik výtisků bible 3 % 4 %
nevlastní bibli 49,5 % 66 %
neví 5,7 % 4 %
CELKEM 100,0 % 100 %

Zdroj: ISSP 1999, SC & C a výzkum PORI/IVVM 1991

Je tedy vidět, že více než polovina našich spoluobčanů bibli buď nevlastní, anebo alespoň o její přítomnosti ve své knihovně nemá tušení, což v praxi vychází zhruba nastejno. I zde je však potěšující, že se vlastnictví bible za posledních deset let rozšířilo, a to o zhruba 15 %. Přesto však již v roce 1991 byla (podle údajů výzkumu sponzorovaného biblickou společností a Lausanským výborem) bible na Slovensku, v Maďarsku i v Polsku vlastněna větším procentem lidí, než kolik ji vlastní dnes, po deseti letech, v ČR.

Vlastnictví bible nesouvisí nijak výrazně s věkem ani pohlavím. Častěji se bible najde v knihovnách lidí středoškolsky nebo vysokoškolsky vzdělaných, ale to nijak nepřekvapuje. Samozřejmé bibli častěji vlastní lidé věřící:

Graf 5: Vlastnictví bible (podle vyznání respondenta)

Tabulka 5: Vlastnictví bible (členěno podle vyznání respondenta)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  římsko-
katolické
jiné bez vyznání
vlastní Nový zákon 10,8% 6,9% 6,9%
vlastní celou bibli 42,0% 58,4% 24,1%
vlastní několik výtisků bible 4,8% 5,0% 1,2%
nevlastní bibli 42,4% 29,7% 67,9%
CELKEM 100,0% 100,0% 100,0%

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Kromě toho se římští katolíci častěji obejdou bez bible než ostatní věřící, anebo se spokojí s Novým zákonem. Odpovídá to historické tradici katolické církve, soustředěné více na liturgii než na bibli. A samozřejmě to odpovídá i vyššímu podílu matrikových členů, které má římskokatolická církev u nás ve srovnání s podílem matrikových členů některých jiných denominací.

Bibli by bylo ochotno si koupit asi 20 % populace (v roce 1991 to bylo 31 %). Překvapilo mě, že zdaleka největší zájem o novou bibli je u lidí se základním vzděláním a že velký zájem o koupi bible je u římských katolíků. Je možné, že venkovští katoličtí věřící s nízkým vzděláním pociťují potřebu bibli vlastnit, a mají přitom omezené možnosti si ji opatřit.

Role bible v životě lidí

Výzkum ISSP 1999 zjišťoval především, nakolik je podle názoru respondentů znalost bible důležitá. Nejčastější – nadpoloviční – názor je, že bibli je třeba znát, ale nikoli do hloubky (samozřejmě není jasné, jak detailní by podle respondentů byla optimální úroveň znalostí na poli biblistiky; jen tušíme, že středoškolský profesor dějepisu si ji bude asi představovat jinak než kadeřnice). Naopak názor, že znalost bible je zbytečná, se naštěstí nachází ve zřetelné menšině. Třebaže dvanáct procent není zcela zanedbatelných a svědčí také trochu o kulturní úrovni našeho údajně vzdělaného národa. Navíc se při srovnání s daty z roku 1991 zdá, že se stav názorů na danou otázku příliš výrazně nemění.

Graf 6: Potřebuje moderní člověk vědět něco o bibli?

Tabulka 6: Potřebuje moderní člověk vědět něco o bibli?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  1999 1991
měl by ji dobře znát 22,7 % 23 %
měl by znát jen základní fakta 52,7 % 50 %
znalost bible není k užitku 12,0 % 15 %
nevím 12,6 % 13 %
CELKEM 100,0 % 100 %

Zdroj: ISSP 1999, SC & C a výzkum PORI/IVVM 1991

Je nutno dodat, že znalost bible se jeví zbytečná samozřejmě především lidem bez vyznání (mezi nimi tento názor zastává více než pětina respondentů) a lidem se vzděláním na úrovni výučního listu. O něco více k takovému postoji tíhnou muži než ženy.

Mimochodem by se chtělo dodat, že (aspoň podle informací, které mám k dispozici) právě mnozí mužové s výučním listem jsou a ještě dlouho budou jedním z problémů nejen pastoračních, ale vůbec sociálních. Naše učňovské školství je vyloženě nedostatečné, zejména pokud jde o jakousi kultivaci ducha, a středoškolské či dokonce vysokoškolské vzdělání není dostatečně dostupné. Zdá se navíc, že stávající vzdělávací možnosti dokáží v poslední době výrazně lépe využívat dívky než chlapci a mladí lidé ze vzdělaných rodin lépe než potomci rodičů bez vyššího vzdělání. Příčinou je nejspíš to, že náš styl vzdělávání silně preferuje „našprtané“ faktografické vědomosti před vynalézavostí ducha a snahou o poznání. To potom pomáhá děvčatům (která se většinou vyznačují větší ukázněností a ochotou naučit se zadanou látku zpaměti) a dětem z rodin „na úrovni“ (které si řadu vědomostí a intelektuálních návyků přinesou z domova). Následkem toho se formuje a reprodukuje třída nevzdělaných, nekulturních a frustrovaných mužů, potenciálních podporovatelů extremismu všeho druhu a často i potenciálních klientů vězeňského systému. Z náboženského hlediska je to vrstva nejvíce odcírkevněná; ale právě to by mohlo pro některé náboženské aktivity znamenat možnost začít znovu už zase na zelené louce, bez velké zátěže starých předsudků a resentimentů – tito lidé často sotva tuší, že nějaká církev existuje.

Výzkum ISSP 1999 dále zjišťoval, jak často si lidé v bibli čtou (tázáni byli pouze ti, kteří bibli vlastní).

Graf 7: Frekvence četby bible podle vyznání (jen vlastníci bible)

Tabulka 7: Frekvence četby bible (jen vlastníci bible)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Čtení bible řím. katol.
1999
jiné vyznání
1999
bez vyznání
1999
CELKEM
1999
CELKEM
1991
nikdy 24,2% 11,4% 39,6% 26,9% 14 %
občas 64,1% 51,4% 55,7% 60,0% 59 %
několikrát za měsíc 6,4% 8,6% 3,4% 5,8% 19 %
několikrát za týden 5,4% 28,6% 1,3% 7,4% 8 %
CELKEM 100,0% 100,0% 100,0% 100,0% 100 %

Zdroj: ISSP 1999, SC & C a výzkum PORI/IVVM 1991

Římští katolíci se ve čtení bible rozhodně nevyznamenávají. Typický „písmák“ je dnes člověk se základním vzděláním, vyššího věku, patřící k některé nekatolické denominaci. – Je nutno pro spravedlnost dodat, že v římskokatolické církve je tradicí biblické texty různě „ředit“, komentovat a přeskupovat. Mnohý katolík sice nečte bibli, ale modlí se například breviář – a ten sestává především z biblických textů.

Bije do očí, že lidé, kteří bibli vlastní, ji čtou dnes v průměru méně než před deseti lety. To však nemusí ještě signalizovat závažný pokles čtenosti bible – může to být vysvětleno i tím, že lidé, kteří si bibli během poslední dekády pořídili (a víme, že jich bylo poměrně mnoho), ji namnoze založili do knihovny a nepoužívají ji. Bohužel data, která jsou mi k dispozici, tuto hypotézu neumožňují přezkoumat. Samozřejmě tu ale také pravděpodobně hraje roli mnohem vyšší životní tempo a konkurence celé řady nových médií. Zdá se, že dnes lidé obecně méně čtou knihy než před deseti lety.

Kromě soukromé četby zkoumal výzkum PORI/IVVM roku 1991 rovněž to, zda respondent navštěvuje nějakou soukromou skupinu, která studuje bibli. Takovou činnost tehdy přiznalo 5 % z lidí, hlásících se k nějaké církvi nebo náboženské společnosti (tedy asi 2 až 3 % z celé populace). Z těchto biblicky aktivních lidí patřilo 11 % mezi vedoucí kádr těchto skupinek, zbylých 89 % bylo řadovými členy.

Znalost biblických příběhu

Respondenti byli během výzkumného rozhovoru požádáni, aby sdělili, zda znají některé vybrané biblické příběhy. Samozřejmě nebylo možno je ze znalosti přezkoušet, takže se nezbývá než spolehnout na jejich vlastní hodnocení. Podívejme se na tabulku procentních výsledků:

Tabulka 9: Znalost biblických látek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  rok vůbec
ne
málo částečně podrobně
Narození Ježíše 1999 11,4 17,2 38,1 33,4
  1991 17 19 36 28
Ukřižování Ježíše 1999 11,8 17,3 37,9 32,9
  1991 19 21 34 26
Stvoření světa 1999 11,8 21,0 44,2 22,9
  1991 13 22 42 23
Potopa 1999 18,0 20,9 39,4 21,6
  1991 19 23 38 21
David a Goliáš 1999 27,1 24,4 33,1 15,4
  1991 31 23 30 16
Marnotratný syn 1999 54,0 19,0 15,1 11,9
  1991 55 17 16 12
Obrácení Pavla 1999 57,0 19,7 12,5 10,8
  1991 61 15 14 10
Milosrdný Samaritán 1999 60,2 17,9 12,4 9,5
  1991 58 16 15 11

Zdroj: ISSP 1999, SC & C a výzkum PORI/IVVM 1991

Graf 9a: Znalost biblických látek (1991)

Graf 9b: Znalost biblických látek (1999)

Povědomí o obsahu bible je podle těchto údajů nevalné. O nějakých deset procent sice stoupl během poslední dekády počet těch, kteří tuší, proč je 25. prosince a jedno jarní pondělí pracovní volno, ale vcelku se o hlubokých znalostech bible u naší populace ani dnes rozhodně hovořit nedá. Mimo jiné to také znamená, že dokonce ani zdaleka všichni lidé hlásící se k nějakému křesťanskému vyznání nemají hlubší povědomí například o příbězích, do nichž Ježíš vkládal svoji zvěst. Sama existence bible lidem utajena není, ale její obsah mnohým zůstává skryt.

Navíc se situace v tomto směru zřejmě bude nadále zhoršovat. Čím mladší respondenti, tím hůře zpravidla hodnotili svoji znalost biblických příběhů (respondenti byli podle svých znalostí biblických příběhů v analýze rozděleni na tři zhruba stejně početné skupiny):

Graf 10: Znalost biblických příběhů a věk respondentů

Tabulka 10: Znalost biblických příběhů a věk respondentů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

věk podprůměrná průměrná nadprůměrná CELKEM
do 30 let 42,4 % 37,2 % 20,3 % 100,0 %
31 - 45 let 37,3 % 33,9 % 28,8 % 100,0 %
46 - 60 let 26,1 % 37,1 % 36,8 % 100,0 %
nad 60 let 22,5 % 31,6 % 45,8 % 100,0 %
CELKEM 32,3 % 35,1 % 32,6 % 100,0 %

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

V zásadě se dá říci, že znalost obsahu bible roste se vzděláním (i když mnozí starší lidé, kteří na základní škole absolvovali katechismus, ji mají také dobrou, třebaže se jim vyššího vzdělání nedostalo). A samozřejmě je znalost bible v průměru daleko lepší u věřících (není velkého rozdílu mezi katolíky a ostatními). Pouze asi 15 % lidí bez vyznání lze zařadit do skupiny s nadprůměrnou znalostí bible.

A ještě můžeme dodat, že lidé, kteří považují znalost bible za důležitou, také zpravidla znají biblické příběhy lépe než lidé, pro něž bible není důležitým předmětem vědění.

Graf 11: Názor na potřebu znát bibli a vlastní znalost biblických příběhů

Tabulka 11: Názor na potřebu znát bibli a vlastní znalost biblických příběhů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  podprůměrná
znalost příběhů
průměrná
znalost příběhů
nadprůměrná
znalost příběhů
moderní člověk
by měl bibli
dobře znát
6,1% 21,0% 46,9%
měl by znát
jen základní fakta
58,9% 70,5% 50,9%
znalost bible
není k užitku
35,0% 8,5% 2,1%
CELKEM 100,0% 100,0% 100,0%

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

A dodejme ještě také, že lidé, kteří bibli neznají, ji také často ani nevlastní, nechtějí si ji koupit, a pokud už ji doma náhodou mají, nečítají si v ní.

Co říci závěrem? Znalost bible a její využití pro obohacení či formování vlastního života je u mnoha našich spoluobčanů zcela nedostatečné. Především se to týká těch, kteří ztratili kontakt s církevním prostředím, a tedy bohužel zejména velké části mladší generace. Je to škoda z náboženského, ale i všeobecně kulturního hlediska. Na druhou stranu se blýská na lepší časy alespoň v tom, že celkový image bible se zvolna zlepšuje a že k bibli má přístup stále více lidí.

Je jistě pravda, že hlásání evangelia není zdaleka totéž jako hlásání a šíření bible. Ale bible přesto poskytuje jedinečnou příležitost poznat původní kristovské učení v dynamickém okamžiku jeho prvotního rozmachu, a především poznat samotného Ježíše tak zblízka, jak je nám to jen možné. A navíc bible svou dimenzí literární a historickou umožňuje navázat kontakt i s lidmi, kteří mohou k samotnému církevnímu hlásání zachovávat rezervovaný postoj. Na druhou stranu je nezbytné nabídnout pomoc těm, kdo se budou chtít pustit do samostatného čtení biblického textu. Bez dobrého majáku se v tomto moři lze snadno utopit – nikoli snad upadnutím do hereze, jak se domnívají mnozí úzkostliví mentoři křesťanstva, ale především upadnutím do naprostého neporozumění a dezorientace, ba i do nudy a znechucení.

Samotná bible nikdy nenahradí osobní svědectví, ducha společenství ani skutky lásky. Ale může nám zprostředkovat zdroj toho všeho. Proto by bylo dobré přítomnost bible v našem národě vědomě pěstit a upevňovat.