Fyzika nesmrtelnosti

Tiplerova Fyzika nesmrtelnosti (německy Mnichov 1994) se stala světovým bestsellerem, ačkoliv vcelku neříká nic nového - jen to, co teologové říkali už dávno: .Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho dílu, takže nemají výmluvu." (Řím 1,20). Nečiní tak však na základě zastaralé fyziky aristotelské, ale na základě fyziky nejmodernější, a to je pro nás, po všech konfliktech mezi moderní vědou a teologií, pozoruhodné. My jsme si zatím pohodlně oddělili vědu a náboženství - podle Tiplera k naší vlastní škodě, protože dnešní člověk chápe pojem reality fyzikálně, a teologie, která nemá nic společného s fyzikou, nemá pro našeho současníka nic společného s realitou.  (Ve středověku byla fyzika samozřejmou průpravou k teologii.) Myslím, že Tiplerovi nejlépe porozumíme jako Aristotelovi nové doby - a také námitky proti němu budou vcelku tytéž, které proti .bezbožnému Aristotelovi" vznášelo křesťanství až do Tomáše Akvinského. Na rozdíl od Aristotela má ovšem Tipler jasné stanovisko v otázce nesmrtelnosti duše - možná je v tom aristotelštější než Aristoteles, protože v Tiplerově inFORMAci je skryta duše jako forma těla; jenže Aristoteles neměl počítač. . .  Naproti tomu je jistě zahanbující, že když se Tipler pokoušel své fyzikální programy budoucnosti světa v Bohu konfrontovat se současnými teology, zjistil, že tito o eschatologii nedovedou (nebo se neodvažují) nic pořádného říci. Při vší tvrdé kritice moderní teologie v Tiplerově knize se však i v ní odrážejí moderní teologické nálady (skutečně jej k nim dovedla fyzika?) - Tipler má tendenci předpokládat spasení všech; smývat rozdíly mezi náboženstvími; spolu s moderními teology, na něž se odvolává, nevěří v Ježíšovo vzkříšení, Ježíšovy zázraky ani v Trojici (ačkoliv říká, že jeho model je případně otevřen i těmto skutečnostem). Z Teilharda přijal bod Omega, jinak je však na rozdíl od Teilharda přesvědčeným mechanistou a redukcionistou, tedy zcela novověkým vědcem.

Nejnovější fyzika mu ovšem umožňuje i v mechanickém modelu najít prostor pro svobodu a personalitu. Tipler se nemodlí, neuznává zjevený původ žádného náboženství. Je přesvědčeným deistou v tradici deistů - prvních amerických prezidentů, nikoli v pokleslé formě, jak je deismus popisován ve slovnících filosofie: Tipler ví, že od Boha nepotřebujeme spravedlnost, ale milost; je to ovšem, řečeno s Bonhoefferem, asi .laciná milost". Tipler říká, co v naší době může (ale nemusí) poznat ateista, když přemýšlí o Božím díle. Na tomto základě vynikne, co je naším křesťanským specifikem: Zvěstovat Kristovo vzkříšení a věřit v Trojjediného Boha. Na tyto dvě věci je třeba stále více koncentrovat zvěstování církve. Povzbuzení v naší slabé víře a netradiční pohledy na známé biblické výroky můžeme čerpat i z Tiplerovy (meta-)fyziky. Tak např. nám mohou pěkně znít Tiplerem citovaná slova jednoho z vůdců americké revoluce, Benjanina Franklina, která si navrhl jako epitaf: .Zde leží tělo B. Franklina, tiskaře, jako vazba staré knihy:

Zbavena svého obsahu, písma a pozlacení, pokrm červů. Dílo se však neztratí;

neboť, jak věřil, jednou opět vyjde v novém a elegantním, Autorem

přepracovaném a opraveném vydání."