S modlitbou prosebnou (jednou z forem modlitby)
předstupujeme před Pána velmi často, a to buď osobně, nebo společně (s rodinou,
se společenstvím, se shromážděním věřících v kostele, atd.). Již nedílnou
součástí těchto společných modliteb se stala prosba za nová kněžská a řeholní
povolání. Děje se tak i v naší farnosti např. před každou večerní mší
svatou při modlitbě svatého růžence.
Ano, je to jistě velmi krásné, vymodlit sobě nebo někomu
dalšímu povolání k duchovnímu stavu, ale stejně je krásné se při modlitbě
před Pánem nalézt v povolání k manželství. Žel, modlitba za nová
povolání se v současné době vytěsnila na úpěnlivé volání po nových
sestřičkách, řeholních bratřích, nejlépe však kněžích. Když někoho požádáte o
modlitbu za manželská povolání, možná, že se vám dostane podobné udivené
odpovědi, jako se dostalo jednou mně v podobě: „To mě nikdy nenapadlo,
vždycky jsem si myslela, že to přijde přece samo." A přitom - obojí je závazek,
obojí stojí úsilí, obojí je také svátostí.
Nedávno jsem se v kruhu mladých lidí (mých
vrstevníků) účastnil bohoslužby, při níž jeden z mládežníků spontánně
poprosil Pána za nová manželská, řeholní a kněžská povolání. Takto krásně vedle
sebe jsem to snad ještě nikdy neslyšel.
Mladí lidé mají většinou před sebou dlouhou cestu hledání,
tříbení a nakonec
nalézání záměru, který s nimi má Hospodin. Jsou však citliví na to, když
jim někdo, třeba i nevědomky, tento proces zrání zužuje, či do něj jakkoliv
zasahuje. Proto je nutné, abychom se na povolání nedívali jenom jednostranně. I
když můžeme být v současné době tlačeni k této jednostrannosti např.
velkým nedostatkem kněží (avšak stejný je v současné době i nedostatek
kvalitních a nejen formálně, ale i prakticky fungujících manželství), nesmíme
propadat více čí méně skrývanému zklamání, když se např. „ten hodnej ministrant, co se den co den
točil kolem oltáře," oženil, protože cítil „svou parketu" v manželství.
Bůh dal člověku svobodu a jeho Duch si vane, kde chce a k duchovnímu stavu
si vybere třeba toho či tu, co občas přišli do kostela a postávali tam pod
kůrem...
Ne, v žádném případě nechci tímto článkem snižovat
velikost kněžství, jak by se mohlo některým tradičněji založeným věřícím zdát.
Chci jenom vybídnout k tomu, abychom před Pána předstupovali při modlitbě
za povolání s ohledem na mnohé, kteří se právě rozhodují, a to ve svobodě a s vědomím,
že je nám (tzn. celé církvi) potřeba obojího, a že tedy i ono manželství povstává
z modlitby. Nezapomínejme na to!
Poslední komentáře