Jste zde

Udření učedníci nepoznávají Krista

9. ledna - Mk 6,45-52

Tento text prohlašovali někteří vykladači za text povelikonoční, mluvící o vzkříšeném Ježíšovi (podobně jako při zjeveních Vzkříšeného učedníci nepoznávají Ježíše, Ježíš je na břehu, učedníci na lodi, Ježíš chce jít dál).  Tato „velikonoční" hypotéza se sice nepotvrdila, ale stojí za ní správná intuice: Smyslem tohoto textu skutečně je to, že Ježíš chce svým učedníkům (zástup posílá pryč) ukázat něco ze své božské slávy. Zařazení tohoto čtení do blízkosti svátku Zjevení Páně ukazuje, jak je mu třeba rozumět: jako epifanii, božskému zjevení. Pro žida byl text plný narážek na starozákonní zjevení Boží: Ježíš přichází z hory (jako Hospodin Dt 33,12 aj.), aby pomohl svým v ranní hodinu (Iz 17,14; Ž 46,6), kráčí po vodách (Ž 77,20, Jb 9,8), prochází kolem učedníků (Ex 33, 19-23; 34,6; 1 Kr 19,11), představuje se formulí „Já jsem" (ego eimi, ani hu), učedníci odpovídají jako na zjevení, totiž úžasem (existanto).

Na adresu učedníků a dnešních křesťanů míří výtka, že nic nepochopili, protože jejich mysl nebyla vnímavá. Ježíše, který jim přicházel na pomoc, ani nepoznali, svého Spasitele považovali v tuto „magickou předjitřní hodinu" za přízrak. Stalo se a stále znovu stává.

Lze to naštěstí říci i obráceně: Ježíš i dnes vidí své učedníky, zmožené veslováním, jak se nemohou hnout z místa, protože vítr fouká proti nim.  Přichází a říká: Vzchopte se, to jsem já (= Bůh s vámi), nebojte se.